Procházíte se již po tisícáté stejnou ulicí. Pozoruje výlohy, vyhýbáte se dopravním prostředkům a prodavačům kokosek, biblí a novinových plátků. Snažíte se nesrazit z hromadou spěchajících kolemjdoucích zatímco sami někam spěcháte. Nuda, šeď a stereotyp.
Zastavíte. Šmátráte v baťůžku a vytahujete fotoaparát. Rozhlížíte se kolem sebe. Začínáte vnímat barvy, drobné detaily fasád i oblečení lidí. Zvednete oči a udivujete se, jaké zajímavé mraky dneska jsou. Prohlížíte si střechy domů a uvědomujete si, že jste je takhle ještě nikdy neviděli. Přistoupíte blíže ke zdi a sledujete barvy fasády. Prohlížíte si kůru stromu. Díváte se na věci z různých úhlu, klekáte si, stoupáte na špičky až můžete okolí připadat jako blázen, ale vy to ignorujete, protože Vás zaujala květina v támhle tom okně...
Ano, i takové pocity může vyvolávat fotografování. Přiznám, že jsem si během posledních pár let občas zafotil, ale teprve poslední dobou se tomuto koníčku věnuji častěji. Prohlížím si své galerie fotek, pohrávám si s barevností, zkouším si ořezy a různé efekty a výsledky si dávám jako pozadí plochy. Již brzy se chystám udělat výběr a několik jich uveřejnit - nejspíše tady.
Za tuto mou zvýšenou aktivitu vděčím univerzitě a kurzu Digitální fotografie, kterého se účastním. Snažil jsem se do něho dostat několik semestrů a opravdu to stálo za to ;)
A aby tu byl aspoň nějaký obrázek, tak přidávám můj "fotoaparát" - Toshiba H20
Také fotografuji, a v článku si přesně vystihl některé moje pocity :) Jen tak dál.
OdpovědětVymazat