pátek 27. dubna 2012

Být finančně nenáročným

Znám dost lidí, kteří se i ve svých dvaceti letech (a více) nechávají kompletně živit od rodičů. Je to zajímavé, když takový člověk dostává (řekneme) pár tisíc měsíčně navíc a najednou nemá ani na lístek do kina. Co těmi penězi dělají? Projí je? Propije v hospodě? Prokouří? Projezdí (někteří celé stovky týdně, přestože jim rodiče platí bydlení permanentně, ale oni mají prostě nutkavou potřebu otočit se o víkendu doma - však to mají zadarmo :) ).

Já také jím, občas zajdu na jedno a někdy dokonce jedu domů a na lístek do kina mám kdykoliv. Mezi nimi a mnou je jeden velký rozdíl. Já už si několik let od maminky peníze neberu (bydlení si tedy nechávám platit, ale občas si ho platím sám a věřte mi, že už mě to v přepočtu slušný herní stroj stálo). Nedá se říct, že bych si nějak šíleně vydělával, občas nějaký ten kšeftík či doučování, ale dá se říct, že stav mého účtu dlouhodobě roste, i když jen lehce. 

Ano, nejím si jako král a vařím si sám, neopíjím se každý druhý den do němoty, ale hlavně nikdy neutrácím všechny peníze co mám. Šetřím už dlouhodobě a dnes bych si hned z místa mohl koupit nový computer, několik obrovských monitorů či dokonce zrcadlovku. Leč neudělám to. Proč? Je to sice hezký, ale jednak necítím zas tak silnou potřebu to mít a hlavně bych pak neměl ani na lístek do kina. Prostě nejsem člověk, který má potřebu utratit všechny své peníze a následně si půjčovat dvě stovky, jen protože jim maminka včas neposlala peníze na účet. Což je chování na které se dá velice rychle zvyknout a může končit exekucí ;) 

Občas to někomu připadá divné, že žiji relativně skromně a spokojím se s málem, ale já jsem tak docela spokojen a navíc je to součást mého životního plánu ohledně plnění cílů - spousta lidí si své sny nesplní protože na ně nebude mít finance. Leč já věřím, že díky skromnosti a odříkání krátkodobých potěšení(samozřejmě ne všech) si budu moci postupně dopřát všech věcí, které chci v životě zkusit, vidět či vybudovat.

Jak jste na tom vy? Jste spíše šetřivý, nebo naopak jedete ve velkém stylu?

5 komentářů:

  1. Já ti nevím. Bydlím doma. Peněz dostávám řekl bych poskrovnu. Kolem tisícovky na měsíc, ale na nějaký akční studentský život to není. Stačí někam dvakrát vyrazit a nemáš nic. :) Lístek do kina kolem 150, výstava podobně a najednou jsi o třetinu chudší. Občas nákup sešity/pero/náplně do pera, to máš třeba každý měsíc kolem padesáti korun na semestr (v průměru). Když máš přítelkyni, jsou první dva zmíněné výdaje dvojnásobné - a i kdyby ne kino, tak třeba jednou do kavárny, párkrát na zmrzlinu, večeře. Zůstává ti třetina peněz. Pak si stačí koupit dvakrát něco k jídlu, když doma není z čeho vyrobit svačinu a jsi na sumě kolem 200 kč. Koupíš kytku a máš 150kč. A to už je suma, která zmizí prostě za zbytečnosti, jako je občasná chuť na sladké, nákup čaje, nebo zůstane do dalšího měsíce s tím, že v restauraci pak budeš mít nejen na jídlo, ale třeba na horkou čokoládu. Občas jdeš někam na návštěvu, tak koupíš sušenky, to je hned kolem třiceti korun pryč. Jdeš třikrát za měsíc někam ke známému na večer kouknout na film a je to stovka. :)
    Přijde mi, že to bereš trochu krátkozrace, ale nic proti. :) ... On zase je fakt, že píšeš "pár tisíc na měsíc". Když jsem měl na měsíc dva, dala se z toho klidně měsíčně tisícovka, minimálně pět stovek, ušetřit a žít si "na vysoké noze". :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krátkozraké to nejspíše je, přece jsem se inspiroval ve svém okolí. :)

    Jde mi o to, že někteří jsou opravdu schopní rozházet všechny peníze a pak nemít... prostě nemyslí na další den.

    Možná mi šlo o i to, že někteří lidé, si neváží peněz, které dostávají, protože je mají zadarmo. Dokonce jsem se setkal i s tím, že týpek doma vybíral peníze na kurz (na nemž nikdy nebyl), jen aby měl víc na rozhazování... mno.

    Mno, nechci se do toho nějak zamotat :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak asi jsou takové případy, ale rozhodně není znakem rozhazovačného člověka to, že peníze zrovna nemá, i když bydlí doma. :)
    Já mám koncem měsíce a začátkem dalšího 200-300, kdyby něco, tj. i na kino, ale kdyby mě někdo zval, tak řeknu, že nemám. Takže tak.

    OdpovědětVymazat
  4. Samozřejmě, když se nechce tak peníze nejsou :)

    OdpovědětVymazat
  5. Je mi dvacet, bydlím u rodičů, studuju a mám práci. A beztak permanentně nemám ani vindru. Ne proto, že bych to prochlastala, ale protože mi bývalý zaměstnavatel téměř čtvrt roku nezaplatil a v nové práci jsem teprve chvíli. Takže pořád něco dělám, ale nějak nebohatnu:/

    OdpovědětVymazat