Junktown!

Špína. Utrpení. Hlad.
To je Apokalypsa.

A já měl tu čest zúčastnit se prvního ročníku festivalu, který umožňuje si to vyzkoušet...

Město

Poslední útočiště lidské rasy, město Junktown.
Město kde panuje řád, radost a pohoda.
Jen občas někdo někoho ubodá ve spánku a ukradne mu boty.

Obchodníci se snaží prodat své cetky, konzervy a radioaktivní ovoce. 

Po cestách se prohánějí rezavá auta a motorky. 

Lidé posedávají kolem ohnišť a pojídají fazole. 

Utrácejí peníze v kasinu anebo popijí černý mok v místní kavárně. 

Zamilovaní se procházejí bažinami. 

A v dálce se ozývá střelba s revolverů, pušek i děl. 

Město hnije. A tak je to správně. Tak to má být. 

Motel Junktown

Špinavá díra na samém okraji města v jehož podzemní části se ukrývají kanibalové. Náš pokoj se pyšnil absencí dveří, šedými stěnami a jednou hnijící matrací - jenž jsem si ukořistil.

Byl to zatím asi nejlepší hotelový pokoj, který jsem měl zatím tu možnost obývat.
Navíc se skvělými spolubydlícími kombinující členy Zombie Komunity a obyvatelé Vaultu šílené brahmíny. Prostě luxus pro osm lidí - však posuďte samy:

Nejkulturnější kultura

Studený bunkr. Staré zrnité televizory. Pódium se sudem a fousatým muzikantem. 

"Ještě jednu! Ještě jednu!" Skanduje dav. 

"Jakou chcete?" Ptá se životem znavený umělec.

"Prázdnou plechovku toulenu! Ta je nejlepší! Ááááh!" Volá nějaká drobná blonďatá slečna.

Umělec začíná. Pouští své elektronické náčiní a do rukou bere plechovku. Bouchá do ní, občas rukou, občas o sud (do kterého semtam kopne), vznikající hudba proniká do ušních kanálků obecenstva. Dav si užívá euforii této klasické písně...

Jiné představení. Jiný den. 

Pekelné zvuky mě přilákaly do bunkru. 

Jeden umělec leží na zemi, svíjí se u notebooku a kvičí do mikrofonu. 

Druhý kolem něj podivně poskakuje a také něco řve.

Třetí stojí u sudu a snaží se ty dva přervat nějakým technem.

Výsledný rachot trhá uši. 

Lituji, že jsem si to nenatočil. 

Ale nebojte, kromě absolutní špičky umění došlo i na pár rockových věcí, slezský elektro rachot BBYB (viz můj historický rozhovor s Melodky), sportovní klání v kruté hře zvané Jugger a nějaké ty ohňové show, tance, výstavy obrazů a fotografií. 

Kino

V nádherném Futorografu jsem měl tu čest shlédnout konec klasického Mad Maxe (to je vážně tak blbej film? :D), konec jeho druhé části a samozřejmě klasický film "Surfový náckové musejí zemřít", ve kterém nacisté kradou kabelky na pláži a nakonec zabíjí jednoho černocha - jeho matka se pak vyzbrojí granáty a dá jim co proto... Je to ještě blbější než to zní. Nedívejte se na to!

Také tam byl povedené a vtipné postapo "Chlapec a jeho pes" či "Six String Samurai", jenž pojednává o tom, že Rusové vybombardovali Ameriku atomovkami a Elvis se stal králem - a po jeho smrti vyráží všichni kytaristé skrze pustinu stát se jeho nástupci... 

Prostě samé kvalitní pokoukání. 

Kromě toho jsme mohli vidět i pár fajn přednášek/diskuzí, například na téma Urbex či Jídlo v postapo světě od pana Chekotaye, kterou jsem se uvážil i zaznamenat pro budoucí generace.

Celkově to hodnotím pozitivně. 

Parádní atmosféra. Zábava. Kultura. 

Skvělý lidé. Skvělá dovolená.

Tak snad zase za rok. 

Zombie kemp 2015 - Jižní Morava

Pro pořádání šestého Zkempu jsem zvolil prostředí jižní Moravy, což je na první pohled nezajímavá placka plná kukuřice, hrášku a krásně žluté řepky ale i tady se dají najít příjemná zákoutí pro potěchu očí a nohou.

Navzdory mým očekáváním se sešlo příjemné množství dobrodruhů, kterým se nechtělo strávit víkend v záři monitorů a tak raději vyrazili do divočiny posbírat pár nových zkušeností a zážitků. Takže jsme po příjezdu tvrdě dřeli s kosou (většina poprvé v životě), budovali ohniště a udělali si lukostřeleckou soutěž v terénu - pět šípů, pět terčů, tři stanoviště, jeden vítěz. Což se mi osobně líbilo a po roce střílení na statický terč už asi nebudu chtít jinak. ;)

Během vycházky - kterou nám zpříjemnil déšť - jsme si udělali drobné "workshopy" na téma čištění vody, plynové masky, ochrana před radioaktivitou, taktické ultracool kompasy a odvážní hrdinové si vyzkoušeli jaké je to být spoután kovovými želízky.

Po vycházce jsme se rozloučili se dvěma účastníky a vyrazili prozkoumat místní restaurační zázemí. Po občerstvení jsme prošli vesničkou, omrkli rybník, proběhli kolem hřbitova a šli si popovídat s ovcemi, daňky a pávy na místní farmu. Nutno říci, že nebyli zrovna komunikativní.

Večer jsme vybudovali kemp, kdo chtěl si dal další kolo na střelnici a pak jsme usedli k ohništi a počali hodovat... Noc byla teplá a příjemná, takže strávená hezky pod širákem, v autě či ve stanu zabalen v ovčích rounech - každému dle jeho chuti.

Ráno jsme posnídali, já si střihnul další série lukostřelby po které jsme přesedlali na soutěž ve vzduchovce... Osobně mě překvapilo na jakou vzdálenost jsem byl schopen zasáhnout plechovku, ale stejně jsem vypadl jako první. :)

Také nás navštívila policie, protože se nějakému aktivnímu občanu nezdála naše přítomnost - samozřejmě jsem měl veškerá nutná povolení, takže nás nepostříleli. ;)

Nakonec jsme vyrazili na další vycházku po místních přírodních pamětihodnostech, oběhli lesy a pole a vyrazili domů.

Letošní Zkemp byl již klasicky povedenou akcí. Zase trochu jiný než všechny předchozí.
Tak jak to má být.

A na příštím můžete být třeba i vy!

GameJam10 a Barcamp 2015

GameJam - akce proběhnuvší v novém Brněnenském Impacthubu. Obojí má tak dokonalou propagaci, že jsem o nich dříve neslyšel ani když se o tyhle věci zajímám. Tak naštěstí jsem se dozvěděl.

Každopádně je to moc pěkné místo v centru Brna. A akce byla taky zajímavá, jen mi přišla organizačně ne úplně zvládnutá. Ráno jsem si střihnul dvě přednášky - jedna byla streamovaná z youtube (Raspberry a Win10) a druhá opravdu zajímavá od Seznamu (Mapy, vývoj foto aut atp.) nebyla ani uvedena na programu. Pak jsem dal oběd, osahal si Windows 10, věnoval se networkingu a odskočil domů chvíli pracovat.

Vrátil jsem se asi hodinu předtím, než měla začít přednáška na téma "Propagace videoher", dal si večeři a nějakou tu hodinku si četl v oranžovém křesílku. Přednášky jsem se nedočkal.

Osobně to hodnotím jako fajn akci. Jsem rád, že jsem se tam šel podívat.

Brněnský Barcamp už je na druhou stranu tak zaběhnutou akcí, že tam občas nebylo k hnutí.

Minulý ročník jsem vynechal skrze TWD Larp, ale tentokrát jsem si to nenechal ujít a opět nelituji. Sice jsem s technických důvodů přišel pozdě a nestihl tak Workshop o Drupalu, ale musím říct, že všechny letošní přednášky na kterých jsem byl byly dobré.

Třeba takový Jan Řezáč, kterého jsem dosud znal jen s jeho knihy "Web ostrý jako břitva", anebo SEO, které zachraňuje životy, výsledky s projektu oslovování děvčat na ulici a také "Jak prezentovat aby vás ostatní poslouchali", kde jsem se dozvěděl něco o jezdeckých sedlech a krmení koňů byly prostě přínosné. :)

Prostě mám tyhle akce rád. Člověk si na nich vždy rozšíří obzory. Doporučuji.

Na koloběžce do práce

Dlouhou dobu jsem uvažoval a přemýšlel nad pořízením nějakého vozidla, které by mi usnadnilo každodenní pohyb a hlavně omezilo čas trávený v MHD. Prostě něco na dokrtání se do práce a zpátky. Znáte to. Každý den se tlačíte, stojíte, čekáte, sedíte, koukáte z okýnka, snažíte se nevnímat ty unavené tváře kolem a přemýšlíte jak se vám zase do té práce nechce.

Minulý rok jsem to práce měl trochu dál, než teď. Takže byly ve hře myšlenky i na motorové vozidlo například nějaký skútr, ale dostal jsem se jen k testování kola. Naštěstí. Jinak bych už byl asi dávno polámanej někde ve křoví. :)

Nakonec jsem zůstal jen u toho, že jsem začal chodit část cesty pěšky a párkrát dokonce šel cestu celou. Bylo to povznášející a ve výsledku to nezabralo o moc více času než tlačení se v MHD a čekání na přestupy. Doporučuji i vám zkusit vyrazit na procházku.

Letos jsem změnil pozici kanceláře a hle! Chodil jsem každý den pešky po cyklostezce, neboť při cestování skrze MHD nachodím cirka stejnou vzdálenost a taky to stejně blbě trvá... Přišel čas na vozidlo.

Kolo jsem skrz absence stojanů a šílenou představu, že jej každý den nosím do schodů a ze schodů zavrhl (a taky je to strašně nebezpečný stroj) a počal se dívat po něčem jiném, menším, lehčím a bezpečnějším. Vždy mě lákaly koloběžky (a dokonce jsem si jednu "zrekostruovanou" před lety pořídil za stovku na Aukru, ale vzhledem k tomu, že se nedala používat, ještě pořád leží někde ve sklepě) a tak jsem zkusil skate. Při základním kurzu mě ta dřevené placka zákeřně shodila na záda a jen díky svým ninja reflexům jsem si nerozkřápl hlavu - nuže, tak jsem se aspoň trochu svíjel a nemohl dýchat. Tím jsem skate vyškrtl se seznamu bezpečných vozidel a zbyla na mě koloběžka.

Dlouho jsem vybíral. Malá kolečka? Malé, lehké ale blbě se na tom jezdí. Velká kola? Velké, těžké ale dobře se na tom jezdí. A asi po třetí návštěvě obchodu a třistapadesátém prohlížení e-shopů to přišlo - FaceBook byl pro jednou užitečný - a já tam uviděl zprávu od známého, že se kvůli plánovanému stěhování zbavuje věci - a mezi nimi byla i koloběžka - s velkými koly.

A tak jsem do toho v rámci pomoci bližnímu svému i sobě šel.

A nutno říci, že po prvním nasednutí jsem se zaláskoval - bylo to první vozidlo, co se mě nesnažilo shodit anebo vybourat. :D

Ale pozor. Musím upozornit, že jízda na koloběžce je skutečná dřina - ze začátku jsem se šíleně zadýchával, potil a trpěl ale po pár týdnech tréningu už se dovezu do práce do deseti minut a považuji jízdu za příjemné ranní protažení.

Takže za mě můžu jedině doporučit.

PS: A dá se na tom večer dojet do hospody, pak do druhé hospody a nakonec i domů. :P

The Walking Dead Larp 2015

Doktor Harry Stevens byl na své první výpravě, byl nervozní, měl strach ale dělal to pro záchranu své ženy, které hrozilo nebezpečí od Guvernéra. Kdyby jen tušil, že o pár hodin dál projde bránou do pekla...

Nečekány útok hordy zahnal jeho skupinu přímo do pasti několika šílených žen. Probudil se svázán s pytlem na hlavě ve špinavém sklepě. Naštěstí byl doktor a proto jej propustili ven - mířili mu pistolí na hlavu, ale ani je nenapadlo, že má u sebe schovanou dýku, kterou se rozhodl v nestřežený okamžik použít. Poprvé v životě někomu držel nůž u krku, poprvé v životě někoho postřelil... A to netušil, že den teprve začíná.

S vystrašené osoby, která by ani mouše neublížila se postupně stal člověk ochoten mučit zajatce a mířit pistoli na hlavu svým spojencům. Jen aby přežil.

Stejně nepřežil. Zemřel roztrhán na kusy v temných chodbách podzemního komplexu...

...

Druhý ročník akce byl prostě parádní!

Skvělý lidé, napínavé momenty, adrenalin, úžasný areál...

Měl jsem sice velké obavy zda se akce vyvede, ale díky organizátorovi a skvělému prostoru akce prostě stála za to a vůbec nelituji času ani penízků.

:)

Moje fotky zde: http://zombiekomunita.rajce.idnes.cz/The_Walking_Dead_Larp_2015_-_Ruda_zona/
A větší hromada fotek od Patrika Cvaka: http://pwx.rajce.idnes.cz/TWD_larp_II_Ruda_zona a tady http://pwx.rajce.idnes.cz/TWD_larp_II_Ruda_zona_dalsi_fotky/

První ročník zde: http://fajrs.blogspot.cz/2014/06/the-walking-dead-larp.html

Web akce: www.zombielarp.4fan.cz 

Fotky od JWK:

Krvavé pláně 2015 - dřevárna

aneb můj první bitevní larp. A druhý larp vůbec.

Od nového kolegy jsem dostal pozvánku na "dřevárnu" a já samozřejmě řekl:"Jasně, jdu!".

Přijeli jsme na pláně (což je ve skutečnosti les) a já vyfasoval obouruční meč, oblékl si kouzelnické šaty, brnění, nasadil přilbici a navlékl na sebe své krvavé dekorace (které jsem vyráběl se zombie trička večer před akcí) a byl vyzván na první zkušební souboj.

Byla to dřina. Po chvíle máchání mečem a snahy dýchat přes "zakrvácený šátek" jsem si myslel, že mám dost, ale nakonec jsem takových tvrďáckých soubojů toho dne ještě vybojoval hromady.

Ten den jsem bojoval vůbec poprvé... A podobně fascinován jsem byl tíhou brnění, díky kterému mám stále (i o týden později) na ramenou bolestivé modřiny. Prostě vás to brnění a helmice citelně táhnou k zemi ale ten pocit, když jsem mohl své páteři dát odpočinek a lehnout si - je moc fajn. Jen to opětovné postavení na nohy může dát zabrat. :)

V Bitvě jsem byl hrdinný válečník, který se držel v prvních liniích a často neměl problém riskovat  svůj život (a často jej i ztratit) v rychlém výpadu přímo do jádra nepřítele. Byly to řádné masakry, ale musím se přiznat, že před dvoumetrovými trpaslíky s kladivy jsem raději ustupoval.

Ovšem mordovat takřka bezbranné elfky s luky jsem si troufal. :D

Líbilo se mi, že nešlo jen o pouhou mlátičku ale zapojil se do toho i jistý RP a rádoby příběh - postupné boje o pláně, sbírání artefaktů, spojenectví, zrady ale i obrany pevnosti, kterou tedy osobně považuji za nejslabší část dne - přeci jen stát v malém otvoru a čekat až vás rozstřílí nepřátelské šípy není žádná sranda. Obrana pevnosti je fajn nápad, ale chtělo by to koncipovat nějak jinak. :)

Každopádně jsem si celý den užil a následky pocituji na svém těle ještě teď. Ta modřina na koleni, do nějž jsem dostal řádnou pecku (až jsem myslel, že padnu k zemi) se bude ještě nějakou dobu hojit. :)

Určitě to bylo parádní a jsem moc rád, že jsem využil příležitosti a připsal na list zážitků i bitvu na krvavých pláních.

Karierista

Tak jsem si před pár dny splnil další ze svých cílů.

Mít flexibilní pracovní dobu.
A je to paráda.

Stačilo jen po roce a půl vyměnit svého zaměstnavatele. A překvapivě to bylo docela jednoduché. Můj odchod z firmy jsem řešil už několikrát - byla to v pohodě práce s počítači, lidmi, skripty, ale bez zářivé budoucnosti. Tak jsem docela pravidelně chodil na různé pohovory. A jak se říká:

"Když to nevyšlo desetkrát, zkus to po jedenácté!"

A nakonec to vyšlo. A ještě lépe.

Mám flexibilní pracovní dobu.
Mám kratší pracovní dobu.
Mám to cirka patnáct minut chůze od bytu.

A taky můžu poslouchat muziku, jíst, pít, telefonovat a procházet se po pracovišti aniž by mě pozorovalo stádo asijských manažerů. :D

Mám za sebou první týden a zatím si pískám.

Je prostě paráda vstát si, v klídku se nachystat a dát si procházku a nemuset řešit jestli ten autobus pojede na čas, ujede anebo na něj budu patnáct minut čekat a jestli následně stihnu přestup a tamto... Prostě se jen projdu, pípnu, pozdravím kolegy, hodím kloubouk na stůl, kabát na věšák a usedám k počítači.

Stanovil jsem si cíl, že se nebudu moc poflakovat a hned ze začátku se zapojím do firemních procesů, začnu navrhovat inovace a prostě být užitečným členem týmu. A zatím to funguje.

Už jsem napsal jeden automatizační prográmek, stanovil způsob řazení skladu, byl na obědě s klientem a na příští týden mi firma zaplatila nějaká školení. To je prostě paráda a u předchozího zaměstnavatele bych si něco takového ani nedovedl představit.

Tak snad se mi tam bude líbit a budu mít hodně kariérních úspěchů. :)