Na koloběžce do práce

Dlouhou dobu jsem uvažoval a přemýšlel nad pořízením nějakého vozidla, které by mi usnadnilo každodenní pohyb a hlavně omezilo čas trávený v MHD. Prostě něco na dokrtání se do práce a zpátky. Znáte to. Každý den se tlačíte, stojíte, čekáte, sedíte, koukáte z okýnka, snažíte se nevnímat ty unavené tváře kolem a přemýšlíte jak se vám zase do té práce nechce.

Minulý rok jsem to práce měl trochu dál, než teď. Takže byly ve hře myšlenky i na motorové vozidlo například nějaký skútr, ale dostal jsem se jen k testování kola. Naštěstí. Jinak bych už byl asi dávno polámanej někde ve křoví. :)

Nakonec jsem zůstal jen u toho, že jsem začal chodit část cesty pěšky a párkrát dokonce šel cestu celou. Bylo to povznášející a ve výsledku to nezabralo o moc více času než tlačení se v MHD a čekání na přestupy. Doporučuji i vám zkusit vyrazit na procházku.

Letos jsem změnil pozici kanceláře a hle! Chodil jsem každý den pešky po cyklostezce, neboť při cestování skrze MHD nachodím cirka stejnou vzdálenost a taky to stejně blbě trvá... Přišel čas na vozidlo.

Kolo jsem skrz absence stojanů a šílenou představu, že jej každý den nosím do schodů a ze schodů zavrhl (a taky je to strašně nebezpečný stroj) a počal se dívat po něčem jiném, menším, lehčím a bezpečnějším. Vždy mě lákaly koloběžky (a dokonce jsem si jednu "zrekostruovanou" před lety pořídil za stovku na Aukru, ale vzhledem k tomu, že se nedala používat, ještě pořád leží někde ve sklepě) a tak jsem zkusil skate. Při základním kurzu mě ta dřevené placka zákeřně shodila na záda a jen díky svým ninja reflexům jsem si nerozkřápl hlavu - nuže, tak jsem se aspoň trochu svíjel a nemohl dýchat. Tím jsem skate vyškrtl se seznamu bezpečných vozidel a zbyla na mě koloběžka.

Dlouho jsem vybíral. Malá kolečka? Malé, lehké ale blbě se na tom jezdí. Velká kola? Velké, těžké ale dobře se na tom jezdí. A asi po třetí návštěvě obchodu a třistapadesátém prohlížení e-shopů to přišlo - FaceBook byl pro jednou užitečný - a já tam uviděl zprávu od známého, že se kvůli plánovanému stěhování zbavuje věci - a mezi nimi byla i koloběžka - s velkými koly.

A tak jsem do toho v rámci pomoci bližnímu svému i sobě šel.

A nutno říci, že po prvním nasednutí jsem se zaláskoval - bylo to první vozidlo, co se mě nesnažilo shodit anebo vybourat. :D

Ale pozor. Musím upozornit, že jízda na koloběžce je skutečná dřina - ze začátku jsem se šíleně zadýchával, potil a trpěl ale po pár týdnech tréningu už se dovezu do práce do deseti minut a považuji jízdu za příjemné ranní protažení.

Takže za mě můžu jedině doporučit.

PS: A dá se na tom večer dojet do hospody, pak do druhé hospody a nakonec i domů. :P