Podzimní zombie kemp

Všechno to začalo jednoho nepodstatného rána, nepodstatnou otázkou v nepodstatné kuchyni:

"Jak moc je dobrý nápad vetřít si kozí roh do oka?"

Následným testem bylo pro klid budoucích generací z jištěno:

"Není to moc dobrý nápad!"

O hodinu později jsem se již setkal na hlavním nádraží jednoho velkoměsta s jiným přeživším, zprvu vypadal nebezpečně, ale po mém přiblížení nevykazoval nepřátelské úmysly... Byl to Werty. Vzápětí se k nám zdály počali přibližovat Sybrakos a Voyager - a před devátou už jsme byli všichni - tedy skoro.

(Voyager, Werty, Sybrakos)

Následoval výjezd pln rabování a cesty za žralokem, u nějž jsme se otočili na patě a jaly se zachránit Nebožku z obležení masy hladových zrůd, leč nakonec musela ona zachránit nás. Využila svou dokonalou znalost zdejšího terénu a uklidila nás do bezpečného prostředí jedné skryté kavárny.

(Sybrakos, Nebožka)

Zde si při sbírání nových sil Firejs a Nebožka převzali své hodnotné ceny s Malé povídkové, prodiskutovali jsme problémy kolem vaření mražených potravin, abychom následně bezpečí opustili a o Nebožku tragicky přišli u jednoho zamčeného army shopu (cihlu u sebe nikdo neměl). Se slzami v očích jsme se rozhodli přesunou se k místu setkání z jinou skupinkou přeživších, od nichž jsme očekávali zajištění bezpečí a potravin, ve formě svatebních koláčků :)

Na místě setkání byla velká, ale opravdu velká, díra.

Díru jsme se rozhodli důkladně prozkoumat.

Přičemž nás chránil Sybrakos svým improvizovaným oštěpem, před nájezdy jistě velmi nebezpečných dětí.

Většina našeho hrdinného kmene se rozhodla pro nejkratší cestu zpět.

Poté jsme se usadili uprostřed louky na nejvyššího bodu, abychom zde byly chráněni před větrem... vedlo to k dalšímu důležitému ponaučení:

"Na volném prostranství Vás před větrem nic nechrání"

Werty vybudoval prototyp nízkorozpočtové budovy, která měla potenciál stát se budoucností stavitelství... leč se navzdory všem očekáváním nakonec příliš neosvědčila.

Naši zachránci (ti s těmi koláčky) stále nepřicházeli a tak jsme se rozhodli ulehnout do našich přístřešků. Někteří za svůj nový domov zvolili stan - jiní plachtu obloženou kamením.

V nočních hodinách jsme byly přepadeni... bič práskal vzduchem, meče mávali před obličejem a nebýt zjištění, že jde o naše zachránce (ty s těmi koláčky), byly bychom pobiti, protože naše obraná reakce spočívala jen v nevěřícném zírání.

Znovu jsme zažehli oheň, znovu jsme povečeřeli, znovu jsme diskutovali a bohužel se svatebních koláčků nenasytili.

(Firejsova lóže)

(Sybrakosova lóže)

Z rána jako první vstal Firejs, kterého nejspíše vyhnalo zpod plachty "ohromné teplo" způsobující jeho spacák nejnižší cenové kategorie - do, kterého - aspoň měl takový pocit - celou noc profukovalo.

Rozlámaný a s neznámých příčin celý černý se tedy jal tiše rozdělat oheň, přičemž probudil všechny okolo šťastně spící kolegy.

Následovala snídaně a zkoumání ztrát na životech. Po pár hodinách se naštěstí ukázalo, že jsme přežili všichni. A tak jsme počali trénovat své bojové schopnosti.