Sedm, seven, sieben, sju - kouzelné to číslo, ale když jde o počet semestrů vysokoškolského studia, tak může být v jistých souvislostech trochu zahanbující, což mě samozřejmě netrápí. :)
Měl bych se asi radovat, protože tento semestr mám jen tři předměty:
-> "Super, to v té škole vlastně skoro vůbec nebudeš a budeš mít čas rejžovat někde prachy"
, tak by to mohlo být, pokud by mi osud nehodil pod nohy rozvrh, ve kterém se počítá s tím, že budu ve škole každý pracovní den - ideálně mezí jedenáctou až třetí hodinou. A nechodit na přednášky, je věc, kterou jsem zavrhl ještě před tím, než jsem ten rozvrh viděl..
Problém je v těch samotných třech předmětech... věc se má tak, že už jsem všechny ty zajímavé nebo k něčemu dobré odstudoval a zůstalo mi opravdu jen malinko těch nepotřebných, otravných a utrpení způsobujících. :)
"Statistika se dělí na dvě větvě, tu praktickou - která se skutečně používá a je k něčemu dobrá... tak té se tady věnovat nebudeme"... v podstatě je to jen převlečená matematika, takže dva kýble škaredých vzorečků a výpočtů. Tohle prostě můj mozek nebere.
Makroekonomie. Mno, ta vlastně není vůbec špatná a dá se v ní najít pár zajímavých věcí, asi proto jsem jí posledně tak pilně studovat, několikrát si přečetl knihu a zápočty zvládnul téměř levou zadní... jaktože jsem při takové úrovni přípravy neudělal zkoušku? Netuším, nevím a nechápu to :)
Programovací techniky... mno, dělání blbostí a reálně nepoužitelných věcí v pascalu. Tak od téhle definice se snažím odtlačit a hledám v tom ty zajímavosti, těch pár věcí, které by mohli člověku něco skutečně dát. Prostě je třeba si najít motivaci, proč se to učit. Tak snad to půjde.
Ačkoliv jsem vždycky měl předmětů mnohem víc, tak tentokrát před sebou vidím ty hodiny a hodiny šprtání a utrpení už na začátku semestru, protože tentokrát to nechci - a ani vlastně nemůžu - nechat na náhodě. Tak mi držte palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat