Proč někteří chodí na přednášky? Nebylo by jim lépe doma?

Skupinka slečen sedicích ve dvou řadách si přišla na kávičku poklábosit o mužích, nechtech či barvě nového gauče. Je to samozřejmě v pořádku, jenže tyto slečny nesedí u jedné s kamarádek doma nebo v kavárně, nýbrž na přednášce o využití systémového zásobníku při rekurzivním volání funkcí.

Kolega přijde na přednášku, sedne si někam dopředu, aby měl přístup k zásuvkám (architekty nenapadlo jich tam dát více - ale hlavně, že jsou u dveří na záchod) a pustí si nějaký srandovní seriál s titulky - bez zvuku a při povídání o zobrazení stavu přirozené nezaměstnanosti na křivce pana x v poměru z úrokovou mírou, se prostě pěkně baví.

Kolega s kolegyní řeší školní projekt vytvoření webu pomocí php, sql a css - což je jistě záslužná činnost, leč to by to nesměli řešit na přednášce z Informačních systémů a technologií při probírání nevím čeho... a hlavně by to nemusely dělat nahlas! A když se po hodině evidentně soustředěné práce slečna zeptá, co že to vlastně znamená to < h1 >, tak je to spíše k pláči. Hlavně když si uvědomíte, že studuje vysokoškolskou informatiku nejméně druhým rokem.

Nebylo by lepší se na seriál podívat se zvukem s možností se zasmát?

Nebylo by lepší si povídat v kavárně?

Nebylo by výhodnější pracovat na projektu ve studovně?

Neříkám, že všichni musí být celou dobu potichu, ani nemám nic proti tomu když si někdo na přednášce z programových technik něco programuje, nebo v rozumné hlasitosti diskutuje na managementu o vedení jeho týmu. Ale jít na přednášku hrát WoW, přitom pročítat fóra a psát někomu na icq, že musíte tisíc něčeho nafarmařit co nejdřív, abyste se mohly učit a mezitím ještě tlačit do kolegy, že máte v notebooku větrák... to je obtěžující.