pondělí 17. srpna 2015

Nukleární úder 2015

Nukleární úder sice není tak drsná taktická survival akce jako Zombie Kemp, neboť kolegové s Vaultu šílené brahmíny už na to holt nemají věk... (vyplazený jazyk) 
Ale i tak je to akce vcelku příjemná. Pojďte nahlédnout.

Cesta do dalekých krajů začala velmi propracovanou strategii běhání kolem Zvonařky. Takticky jsem nesledoval telefonní zařízení a byl překvapen, že skupina dobrodruhů nečeká na smluveném místě (příště nezapomenu udat jeho polohu) načež jsme čekali na odvoz, který zase čekal na nás. Manévry pro zmatení nepřítele jsme dovršili zatočením na opačnou stranu hned na první křižovatce.

Dojeli jsme.

Byly jsme uvítání soutěží komunitních kvasičů, kdy se nás Chekotay snažil opít svým demižonem Cideru a Sof mu zdatně konkuroval bezovým Zrakomlatem neboli Vrtulníkem, protože prostě proto. Já osobně se nedokázal rozhodnout, která ze dvou tekutin je lepší. Každopádně se to vypilo všechno, protože to bylo dobré.

Ráno jsem poznal dalšího člena výpravy. Papouška Papagaye.




Sobotní dopoledne bylo zaplněno Underkejčovým povídáním o kostech, historií a rukodělnou činností - kdy si každý mohl vyzkoušet jak pralidé vyráběli hroty šípů, hřebeny, prsteny a párátka pomocí nástrojů zakoupených v supermarketu za škeble. Musel to být tehdy drsný život. Ti nejšikulovatinštější (tzn všichni) byly pak odměněny zátkami, radostí a gratulacemi obecenstva.  




Druhý workshop se věnoval zdravovědě - a hlavně zaškrcování prostřelených končetin a jejich přípravou na amputaci. Vypozorovali jsme rozdíl mezi moderními nástroji a klasickou gumovou gumou - kterou jsem se jal vyzkoušet. Zaškrtit si ruku "zavalenou kamenem" pomocí zubů bylo zajímavé a po správném utažení velmi nepříjemné - funguje to. Dokončení amputace pomocí švýcarského nožíku jsem se rozhodl odložit na příště.

Kdo chtěl si mohl vystřelit pár šípu s mého kladkového luku. Leč bohužel se nám nepodařil zajistit kvalitní střelecký prostor a tak se více času hledali šípy, nežli se střílelo. Vědecky jsme dokázali, že kupky sena šípy nezastaví...

Poté jsme se vyrazili slunit k místnímu rybníčku. Bylo pěkné počasí, takže jsme většinově naskočili do plavek. Navíc jsme sebou přivezli loďstvo i letectvo. Pro pobavení se Necro rozhodl pokračovat ve zdravotnickém workshopu a profesionálně si pořezal prsty - Sof jej poté kvalitně odoperoval. Bohužel neprovedl kyretáž. :(





Já jsem si hloubkovým potápěním způsobil přetlak v hlavě - a došel k pocitu, že mi vybouchnou ušní bubínky - což se bohužel postupně zhoršovalo až jsem po příjezdu k chaloupce raději strčil hlavu do spacáku a špunty do uší (Toudiho dar z loňského vemena) a potichu trpěl. Naštěstí se to časem zlepšilo a já se mohl vrátit do kolektivu oslabit bolest popíjením vody. :D

Večer jsme si pak zopakovali Chekyho přednášku o rostlinách z Junktownu a pokračovali filmem Six String Samurai, který u mnohých vyvolal nadšení, protože postapo s bandity vystřelující katapultem žvýkačky nevidíte každý den - já jej však viděl nedávno a tak jsem se odebral k potůčku, checknout facebook (nic zajímavého se nestalo), popíjet pivo, za jemných melodií metalcoru pozorovat hvězdy a dumat nad smyslem života.

Po filmu se vytvořil debatní kroužek o Faloutu, kultuře, světě a používání koní na různé způsoby... Ehm. Skupinka pod tíhou různě upravené vody postupně odpadávala.

Ráno jsme se vyrazili vědomostně obohatit do proslulého muzea Vidlí - kde jsme si mohli sáhnout na vidláka pro štěstí, hodit si vidlemi a uklízet kobylince - k čemuž se žádný dobrovolník nepřihlásil. :)





Při odchodu jsme s malým Justym jsme zvolili adrenalinovou cestu skrze potok, ale co čert nechtěl! Voda se ukázala být vskutku mokrá - ale alespoň jsem měl důvod chodit chvíli bosky a zapíchnout si třísku do palce!

Načeš už se balilo, chvíli se střílelo s Play3rova olympijského luku (ani tentokrát kupky sena neobstály) a pak jsem se pokusil ustřelit si palec vzduchovkou. Poté se opět balilo.




Nakonec jsme vytvořili rojnici a několik hodin hledali klíče, které si Toudi takticky ukryl mezi deky, aby nás mohl zabavit jejich hledáním - takový team building stmelující skupinu.

Rozloučení bylo v duchu agresivních vos a diskuzí na téma krmení hadů. Tedy veskrze dojemné.

Nakonec se družiny rozjeli do dalekých dálav a ta naše udělala poslední úhybný manévr před nepřítelem - přijeli jsme k moravské metropoli z východu, takticky jej objeli spodem a tvářili se jakože jedeme z Prahy. Všichni byly úspěšně zmateni.

Atom! Atom! Atom! Bůůůů...

Komplet foto: http://zombiekomunita.rajce.idnes.cz/Nuklearni_uder_2015_Nuklearna_Gula/

2 komentáře:

  1. Koukám, že jste se dokonale sehráli. Musela to být hrozně drsná brutální krvavá akce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krve bylo tentokrát opravdu dost. :)

      Vymazat