pátek 5. července 2013

Rozhodovací paralýza


Rozhodovací paralýza je zajímavý výraz pro jednoduchou věc, která spočívá v tom, že když má lidský mozek na více z příliš mnoha variant tak si raději nevybere nic. Věřte mi nebo ne, ale je na to pěkná hromádka studií, článků a snad i knih a funguje to snad všude.

Kromě toho, že si můžeme dnes vybrat se stopadesáti tisíc čokolád, mobilů či destinací pro výlet se to také týká našich vlastních úkolů... Poslední dobou si ověřuji, že je tomu skutečně tak. 

Mám teď nějakou dobu opravdu mnoho a mnoho času a myslíte si, že stíhám udělat více než když jsem trávil půl dne ve škole? Vy si to možná myslíte ale já jsem došel k opačnému závěru a dokonce mám pocit, že při větším množství volného času dělám těch zajímavých věcí snad ještě méně. Proč? Protože mám tolik volného času, tak přece můžu všechno odložit a prospat klidně celý víkend.

Jenže když už se rozhodnu něco dělat, tak co vybrat? Pracovat na webu? Pracovat na videohře? Pracovat na té druhé videohře? Co třeba dopsat ty články, co jsem měl odeslat už včera? Taky bych mohl odpovědět na ty maily, dodělat tuhle prezentaci a možná i naprogramovat něco v javě... Uff, ještě tu mám vlastně ten videoprojekt... Chápete? Máte mnoho volného času ale také mnoho věcí, kterým byste se chtěli věnovat a některé jsou třeba už více než půl roku v hlavě, jiné jsou ve fázi finalizace a ty poslední pak nějakým způsobem rozkopány. Většinou to poslední dobou dopadne tak, že udělám jednu či dvě drobné užitečné věci a zbytek dne neustále aktualizuji pár webů nebo na mě z toho nic nedělání padne šílená únava. 

Je dobré si pak přečíst nějaký motivační článek či video, napsat si to na lísteček, jít umýt nádobí, vysát, projít se a pak to třeba i možná udělat. Někdy se daří a začínám opravdu věřit, že je to věc tréningu. Jenže tu opět máme tu paralýzu. 

Před nějakou dobou jsem se rozhodl, že se projektům budu věnovat postupně a snažit se je dokončovat postupně, protože létání od jednoho ke druhému nemá smysl. Například dneska jsem během půl hodinky a to ani ne, udělal něco co jsem odkládal snad více než rok. Toho času, který jsem nad tím strávil pokaždé když jsem si na to vzpomněl... A tak je to se vším, raději na projekty myslíme a přehrabujeme se v nich než abychom sedli a pracovali na nich. 

Těšil jsem se na ten volný čas. Těšil jsem se na to až odškrtám, udělám či se naučím ty věci, jenž jsem kvůli nesmyslům odkládal... I když se stejně pak vzápětí objeví něco dalšího. Myslím, že je ideální čas přestat kecat, vzít do ruky seznam úkolů a ještě dneska nějaký škrtnou, třeba jako tento zbytečný článek, který jsem odkládat také řádnou dobu. ;)


8 komentářů:

  1. Únava z nicnedělání - mor. Znám to a proto si toho vždycky tolik navalím, aby mě to zas nedohnalo. Momentálně se o mě zas pokouší, ale nevyhraje to, potvora!
    Vezmi seznam a škrtej, za chvilku se do toho dostaneš a půjde to. Nejhorší se dokopat k tomu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škrtám a snažím se nepřidávat. Postupně se vyčistí a nebo uspořádá aby to alespoň nevypadalo jako velká hromada. :)

      Vymazat
  2. Jasně, mám to stejný, akorát jsem teda nikdy neměl tolik úkolů k udělání, jako třeba ty:) Ale kdoví, ono se něco vždycky najde. Jo a v jednom pánském časopisu jsem četl, že efektivita práce je vyšší, když člověk sedí. Já momentálně ležím a jsem líný si dojít aspoň pro křupky a limču.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zase četl, že lidem se lépe pracuje ve stoje - dokonce už to testují v některých kancelářích. :)

      Ale takový pocit lenosti jaký popisuješ je úplně nejhorší, tedy pokud se u toho ležení člověk necítí spokojeně.

      Vymazat
  3. V tomhle je podstatné hlavně s něčím začít a nepřibírat nic nového. Nepřibírat nic nového je skoro důležitější než začít. :D Obzvlášť, když to všechny ty věci spočívají v intensivní práci na půl roku, rok dopředu. To podle mě paralysuje spíš než tucet drobných prací, které se dají docela dobře odškrtat. Ale vědomí, že na tunu práce zbývá asi měsíc během kterého je potřeba se také socialisovat, to skutečně na aktivitě nepřidá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, hlavně nepřidávat. Jenže ono je tak lákavé si přidávat další a další zajímavě věci. :)

      Vymazat
  4. Ano, to znám velice dobře.
    Přitom je zajímavé, že vzhledem k výrobním vztahům lidé v agrárních společnostech něco podobného prakticky neznali :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je možná tím, že kdysi se lidé nemohli tolik flákání dovolit. Přecejen, když si neobdělám pole tak pak budu hladovět.

      Vymazat