Ačkoliv jsem si vědom, že vás to zrovna moc nezajímá, tak jsem se stejně rozhodl udělat shrnutí i tohoto týdne. Snad abych si sesumíroval zda jsem udělal nějaký pokrok nebo naopak stagnoval na místě.
Studium Švédštiny stále pokračuje, ale musím uznat, že znatelně pomaleji. Věřím, že je to jen pocit přicházející se zvyšující se obtížností textů. Příští týden hodlám nadále pokračovat.
Naproti tomu na C#, C++, Python nebo cokoliv jiného jsem bohužel ani nesáhl. :(
Každopádně jsem byl z úterý na středu na pseudo survivalovým výletě na jedné moc povedené zřícenině hradu - Templštýn. Díky Koubovy. Mimo spaní pod širákem a šplhání na věž ze třináctého století jsem tentokrát vše zvládl i bez karimatky, takže jsem všechno skutečně natlačil do mého malého baťůžku - minimalismus. Věřím, že brzy vyrazíme znovu. Mít nějaký šikovný ultrabook tak jsem venku pořád. :)
Jsem rád za to, že jsem se vrhl na toho Veselého Kombajnistu a kupodivu nebyl žádný problém na tom pracovat. Vlastně se můžete podívat sami. http://kreveta.net/navrat-ke-staremu-projektu/
Během jednoho večera jsem spíchnul třetí, byť extra krátkou, povídku do Malé Povídkové 2013 a mezitím jsem seskládal celou sbírku, která má krásných sto stran. Už se těším až se pustím do čtení. Včera byla uzávěrka. Sbírku skvělých povídek si můžete přečíst v pdf zde.
V pátek jsem byl na pivku a to rovnou dvakrát. Jednou odpoledne a pak ještě večer a mezitím jsem stihl udělat jednu věc, kterou jsem dlouhou dobu měl jen v hlavě a neustále jí odkládal. Nevím, jestli to splnilo mé očekávání nebo mě to alespoň někam posunulo ale už se k tomu v myšlenkách neustále nevracím a jsem za to rád.
Přes víkend jsem pak měl celý byt jen pro sebe, takže jsem stejně jako kdy jindy prostě seděl u svého počítače, flákal se a poslouchal hudbu. Neboť bylo a stále je dosti šílené horko vzal jsem za vděk větrák, jehož hučení mi většinou spíše jen lezlo na nervy. Začíná mě štvát bezdrátová klávesnice. Je to skvělá věc, měl jsem ji snad už i na základní škole ale poslední dobou se mi vybijí až nepříjemně často. Baterky jsou zlo. Třeba právě teď.
Spustil jsem novou hru na zombie fóru. http://zombie.4fan.cz/forum/viewtopic.php?id=889
Taky jsem písnul pár bodů do mého scifi zombie gamebooku plného krve, násilí a vyvržených střev.
Žádnou knihu jsem nepřečetl a ani nečetl. :(
Inspirován Kombajnistou jsem dnes sedl a spíchl minihru do soutěže VCH, která je sama o sobě spíše parodií dění na fóru než regulérní soutěží. Hříčka je to řádně jednoduchá a dokonce jsem vynechal i plánovaný hlubokomyslný přesah. Teď mě napadlo, že by to klidně mohl být:"Edgar 4: Temné myšlenky" ale soutěž neumožňuje ani vlastní jméno hry. Uvidíme. Použil jsem GM:S, které se překvapivě spustilo hned na poprvé. ;)
Dnes ve tři ráno jsem řádně unaven ze snahy usnout vytáhl Gamebook co jsem si před pár dny koupil za pár korun v levných knihách - http://www.legie.info/kniha/4003-nemrtva-spravedlnost a do půl hodiny byla má nemrtvá armáda totálně rozdrcena takže jsem se vrátil ke spánku, tentokrát již úspěšně. Čtyři hodiny mi holt dnes budou muset stačit.
Zase žádná sláva.
Budu vás s takovýmto souhrnem obtěžovat i příští týden? Nevím. Pro mě je to dobré shrnutí výsledků.
Je super, že to máš tak pěkně naplánované, sám se snažím o něco podobného. Akorát se nemůžu ubránit dojmu, že svým čtenářům vyzrazuješ dost osobní věci:) Ale přeju hodně štěstí
OdpovědětVymazatCo konkretně se ti už zdá moc osobní?
VymazatJá píši většinou jen věci, které bych neměl problém říci komukoliv na ulici - kdyby ho to tedy zajímalo. Stejně tak mám i kompletně veřejný facebook. Nemyslím si, že to někoho zvlášť zajímá a když by tak si o mě informace dohledá i beze mne. ;)
Není to zas tak zlý výsledek, ne? :)
OdpovědětVymazatKaždopádně k hlubokomyslným přesahům mě napadá, že je potřeba to dobře dávkovat a dobře je "odvyprávět". Podle mě je řeč hry podobně krkolomná, jako když se baví enti (entové?) v Pánovi Prstenů: abys řekl byť jen jednoduchou věc, musíš hru udělat poměrně dlouhou, protože jinak se to hráči nezažere pod kůži a sdělení nebude souviset přímo s herním zážitkem. Zůstane na povrchu. Pointa se vytratí.
Souhlasím, ono je sice hezké, že já jako autor chápu o co tam mělo jít ale hráči to prostě vidí jinak. To je ale pak otázka, jestli mě zajímá zda to hráči chápou nebo ne. :)
VymazatKaždopádně u této konkretní hříčky asi vynechám i tu snahu. Prostě to bude jen hříčka ve stylu "vydrž co nejdéle" bez nějakých velkých ambicí. Spíše jen pro mou radost z drobného tvoření. Uvidíme.
Určitě záleží, jestli chceš, aby to hráči chápali, ale musím se přiznat, že v poslední době mám dojem, že hráč vždycky hru nějak chápe, a tak je v "myšlenkových" hrách problém, že při nedostatečném zasvěcení si z toho hráč vezme něco jiného, takže ho sice pobídneš k myšlení, ale závěry udělá jiné. Nejsou jiné, protože by byli hráči hloupí, ale kvůli tomu, že je to interpretační linie, která je autorovi hry skrytá. V podstatě se v tomhle, byť s nelibostí, držím Platónova: "... jsem šel k básníkům... Probíraje tedy jejich básně, o kterých se mi zdálo, že jsou od nich nejlépe vypracovány, vyptával jsem se jich, co jimi myslí, abych se zároveň také něčemu naučil. Tu se vám stydím povědět, občané, pravdu; avšak přece se to musí říci. Neboť, abych tak řekl, bezmála všichni, kteří při tom byli, dovedli o nich lépe mluviti než básníci sami o svých vlastních výtvorech. Poznal jsem tedy zanedlouho zase i o básnících, že netvoří svá díla moudrostí, nýbrž jakýmsi přirozeným nadáním a nadchnuti bohem..." (Obrana Sókrata 22ab) Přijde mi to vážně trefné. Hru sice rozumem či moudrostí tvořit můžeš, ale ve výsledku se tam, soudě podle vlastní zkušenosti, promítá vedle záměru i něco jiného, třebas to nadchnutí bohem, nebo méně velkolepě: nadchnutí činností samou. A tak se nakonec ve hře může objevit něco jiného a všichni o ní proto dovedou lépe mluvit, protože autor lpí na svém, a přitom to do hry nedostal, takže sice povídá cosi vznešeného a velkolepého, ale pro všechny ostatní mluví úplně mimo souvislost. V podstatě je to věc, se kterou teď hodně zápasím při tvorbě jednoho "většího" projektu. Ale postupně začínám mít dojem, že buď musím být filosoficky popisný, což v tomhle případě nemůžu, nebo se musím smířit s tím, že tak osobní věc jako je láska, si každý vyloží po svém a trochu jinak, než jak jsem ten specifický prožitek do hry chtěl promítnout, ačkoliv snad ne úplně mimo. Nazval bych to asi odvrácenou stranou veškeré tvorby: po dokončení už s výkladem mnoho neuděláš, za živa se to ještě můžeš snažit korigovat, ale smrt celkem jasně odkazuje k tomu, že dílo žije i bez autora, a to už za jeho života. Alespoň se mi to tak jeví.
VymazatSouhlasím, jestli chápu. :)
VymazatAutoři často věc myslí jinak než jí lidé pak vnímají. Každý má holt jiné zkušenosti, znalosti i očekávání. Podobně je to např. v hudbě - pokud tedy posluchač dokonale nerozumí danému jazyku - tak si tam najde právě to co zrovna hledá ačkoliv písnička samotná může být o něčem úplně jiném. Nevidím na tom ale nic příliš špatného. :)
Hlavně ať si ti hra povede co nejlépe.
Jj. Myslím, že jsi to pochopil správně. Ono to není nutně špatné, ale problém začíná být tehdy, když je nový výklad pro autora nepřijatelný. Třeba v rovině vztahů by to mohlo být třeba něco jako: autor chce sdělit, že jsou určité situace, kdy je lepší vztah ukončit, protože bytí dvou lidí není slučitelné vzhledem k velmi významně odlišným životním perspektivám a cílům. No a publikum si z toho vezme povrchní: je v pohodě se rozejít, když je těžký spolu vyjít a když mám dojem, že se kvůli tomu k sobě nehodíme.
OdpovědětVymazatA ano, je to podobné jako u písní. Ne nutně kvůli jazykové bariéře, ale prostě proto, že symboliku slov vnímáš jinak než autor. Do popředí se tu dostává problém pravdivého výkladu. Asi nic takového neexistuje. Jednou jsem zažil snahu vyložit film, kdy kamarád říkal: "No, to je prostě o holce, co má schizofrenii a ukazuje to život s nemocí až do tragického konce," zatímco já jsem říkal, že nemoc je symbolem přehnané ambicióznosti člověka, který kvůli svému cíli udělá prakticky cokoliv, až nakonec ztratí sám sebe, a to doslova v konečné sebevraždě, která je zároveň vrcholem celé naplněné kariéry... Černá labuť, pokud jsi viděl. Ten spor je v podstatě nerozsouditelný, protože oba výklady tam lze najít. Ten první byl v dané debatě ale většinový. Pro mě degradující výklad, který film poníží na něco, co nemá divákovi co říct, a je proto zbytečné se na něj vůbec koukat. A podobné je to zřejmě s literaturou, s hudbou, s hrami, asi více méně se vším. Ale co ospravedlní jeden názor před druhým, to nevím. Rád bych si myslel, že smysluplnost do života, možnost si z toho něco odnést, ale na protiargument: "Vždycky někde něco najdeš, když chceš" který se přímo nabízí, bohužel nemám co říct. Tolik tedy k tomu nakolik je jiný výklad špatně nebo dobře. Jednoduše řečeno to může rozhodnout o tom, jestli nad věcí pokrčíš rameny nebo si z toho něco vezmeš. Proto je asi dobré se ve výrazových prostředcích přizpůsobit publiku a představit si, jak to budou vnímat, oni, masa... Pro mě je to třeba hrozně těžká věc.
Jsem nějaký ukecaný, tak už asi musím jen popřát nám oběma ve snahách o hlubokomyslné hry mnoho zdaru. :)