úterý 11. června 2013

Jízda na koloběžce

Je to asi půl roku, co jsem se takřka omylem ocitl v jednom sportovním obchodě a uviděl tam koloběžky. Od té doby jsem na ně neustále myslel a minulý týden jsem se rozhodl učinit velký krok pro lidstvo a jednu velice krásnou jsem si vybojoval na nejmenovaném aukčním serveru. 

Před koupí vlastního kousku jsem si to ale samozřejmě vyzkoušel. Jezdil jsem na betonovém plácku o rozloze 3x3 metry, takže jsem více času stál a otáčel se než jel a to na dosti staré mnoho a mnoho let nepoužívané koloběžce s malými kolečky. Bylo to fajn a na rovné ploše opravdu jela, na trávě nepoužitelné a na chodníku skoro nepoužitelné...

Velkým skokem pro lidstvo a vesmír vůbec byl akční aukční souboj o koloběžku, kterého se mimo mě účastnilo dalších sedm lidí. Nakonec jsem vyhrál a druhý den si koloběžku úspěšně převzal za sympatických 155kč. Nutno dodat, že cena odpovídá kvalitě - trochu vrže, zadní kolečko je křivé, je to jakesy ručně svařované, skládat a rozkládat moc nejde, řidítka jsou na křivo... Ale ten požitek z jízdy - to vám ještě povykládám.

Mou podmínkou bylo aby byla malá, lehká a určitě skládací, protože jsem měl takovou naivně romantickou představu, že:

"Vyjdu z bytu, koloběžku hned po otevření dveří rozložím a jedu... dojedu na zastávku, zastavím a během vteřiny koloběžku složím, přehodím přes záda a nastoupím do trolejbusu. Pohoda."

Jenže realita je trochu jiná. :)

Jízda na koloběžce je ve skutečnosti nesmírně fyzicky namáhavá činnost. S kopečka je to docela příjemné a stačí se odrazit jednou za několik metrů ale už i pří jízdě do pseudokopce se pořádně zapotíte. Při první jízdě jsem došel k závěru, že bude jednoduší a rychlejší vzít koloběžku pod rameno a ten rádobykopec vyjít po svých. Pod pojmem pseudokopec si představce stoupání v rozmezí jednoho až pěti stupňů. 

Skopečka je to pak pohoda. Jen má moje koloběžka občas problém udržet rovný směr a tak někdy kromě běžného třepání, vrzání a jiných běžných funkcí sebou jakoby smýkne do strany. Předpokládám, že je to křivím zadním kolečkem a minimálně poprvé mi to dělalo trochu problémy, neboť koloběžka dosahuje docela slušných rychlostí... ovšem, zatím jsem vždy včas správně seskočil a nepadl na obličej. :)

Druhá jízda už probíhala lépe, pravděpodobně díky rozsáhlým zkušenostem... Dokonce bych řekl, že už vím jak správně jet do pseudokopce ale i tak je to opravdu dřina. Dvakrát jsem ho sjel dolů a byl zadýchán, spocen a unaven jak kdybych běžel maraton.

Snad kvůli lehce kontejnerovému stavu, který se dle mých pozorování po každé jízdě zhoršuje, si netroufám jezdit mezi lidmi či dokonce automobily. Ovšem takhle večer si pod světly lamp párkrát sjed pseudokopeček docela dobře nahrazuje procházku a ještě si člověk zatrénuje fyzičku. Takže ano, určitě ještě párkrát výjdu na zdejší jakobykopec a s vítrem ve vlasech pojedu zase dolů.  

A co vy? Máte koloběžku? Uvažujete o ní? Měli jste ale už nemáte? Klidně pište.

ps: pseudokopec je úžasné slovo :D

4 komentáře:

  1. Měl jsem, ale nebylo to žádný terno, spíš mi víc sedne kolo anebo kolečkový brusle.. Ale možná to je tím, že mi koloběžka přijde jako spíš pro děti, nevím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se na ni cítím jako malé dítě :D

      Kolo je do města už trochu neprakticky veliké a mezi auty, šalinami a trolejbusy bych opravdu nechtěl jezdit.

      Ale jak píšu, mám zatím spíše jen pro srandu, než dopravu.

      Vymazat
  2. Měla jsem koloběžku - jednu oldschoolovou, kterou mi darovala jedna oaní od nás z domu, jenomže tu mi pak někdo ukrad. A pak jednu tu moderní. Docela mě to bavilo, kroužila jsem s tím tady po sídlišti a bylo to fajn. Dokud se nerozbila. Takže teď už nekroužím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad si jí ten zloděj pořádně užil. :D

      Ta moje se asi taky brzo rozbije, ale už jsem pravda dlouho nejel ale věřím, že se mi to dneska podaří napravit.

      Vymazat