Poslední nádech s pocitem pevné půdy pod nohama. Lehký výskok s pevným úchytem. Pravá noha se pohodlně opírá, ta levá se krčí na malém kousku tvarovaného kamene. Rychlý pohyb vzhůru. Všechny svaly a klouby v těle střídavě pracují. Obě ruce pevně obejmou masivní výčnělek. Nádech. Zatnutí svalů a vytažení celého těla. Nohama se snažím něčeho zachytit a naštěstí se mi to brzy daří, protože ruce již začínají protestovat.
„Uff, to byla dřina“ projede mi myšlenka hlavou.
Další úsek je samozřejmě těžší. Výškrabu se výš – nohy podepřené výčnělkem, jež před chvíli tak dobře posloužil, ale pro dvě nohy není tak velký jak se zdál. Levou rukou se snažím držet kousíčku barevného kamene s tou pravou vyhlížím vhodné umístění.
„Támhle“ řeknu si, při pohledu na vzdálený výčnělek.
Připravuju se ke skoku. Odraz. Tělo sebou pleskne o stěnu, prsty obou ruk se pevně zachytí – nohy visí ve vzduchu. Sakra! Prsty sklouznou po kameni. Letím vzduchem. Prásknu sebou o druhou stěnu a pak už se jen udýchaně nechám spouštět dolů.
Aneb takový pokus trošku akčněji popsat včerejší sportovní zážitek z horolezecké stěny. Dělal jsem to poprvé a musím říct, že je to zajímavá a fyzický náročná zábava. Rozhodně mám v plánu zajít někdy znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat