středa 27. července 2011

Duke Nukem Forever aneb jedno velké hurá

Proč hurá? Protože jsem se po nějakých dvou letech dostal ke hře jež si mě dokázala udržet až do konce – takže asi už je jasné v jaké náladě se bude pohybovat tento článek.

Duke nukem, hrdina v jehož buildu (engine a editor) jsem si jako malý stavěl knihovny plné prasat a pak je mým oblíbeným trojhlavňovým kulometem střílel... Mno, doba pokročila a po kratší odmlce přichází další díl a po všech těch kladných i negativistických recenzích jsem dostal možnost si ho taky zahrát. Snad nebudu moc spoilovat.

A rovnou se zeptám – hráli jste někdy hru, kde si najedete pohledem na dekoraci – zásuvku – zmáčknete klávesu a hlavní hrdina do ní strčí prsty? Toto je asi první hra, kde se můžete zabít strkáním prstů do zásuvky :D A takových maličkostí, kterých si na první pohled/druhý nevšimnete je hra plná a rozhodně překvapí a pobaví.

Akce samotná pak probíhá hodně klasicky (běháte a střílíte) a můžu říct, že hra je místy až pekelně obtížná – druhů nepřátel sice není mnoho, ale podle mě to v tomto případě vůbec nevadí, protože jsou hodně rozdílní. Zbraní je také mnoho a ze začátku mě štvala možnost mít u sebe jen dvě, ale později jsem to pochopil – díky tomu jsem byl nucen zbraně občas vyměnit a chvíli střílet také z něčeho jiného, takže ve výsledku to beru jako malé plus. S tím, že některé kousky dostanete do ruky jen párkrát. Náboje mi došli jen dvakrát a tak jsem si pro změnu trochu zaboxoval – a poskakovat kolem prasete co se vás snaží nabrat na rohy :D

Jak už jsem psal tak se každou chvíli objeví nějaké to zpestření, ať už se jedná o řízení vozítka, poskakovaní uprostřed nějaké té mašiny, potápění, dělání popkornu „v adventurním“ levelu či hraní přiblblých miniher na automatech. V této hře se opravdu vyplatí zkusit zmáčknout/vzít do ruky každou blbost :D

Dokonce i samotné střílení bývá docela často doplňováno souboji z menšími či většími bosy, které vyžadují trochu toho přemý.. tedy trochu víc raket. A o tom, že se každou hodinku kompletně mění celé prostředí snad ani není třeba psát, i když hlavně na prvním městském levelu je trochu vidět, že byl dělán před několika lety, ostatní jsou až krásné – ano, hlavně v posledních levelech mi grafika přišla dokonalá – a závěrečný souboj...

Samozřejmě je tu pár minusů, alespoň z mého pohledu je obtížnost místy až frustrující a dvakrát za sebou se mi stalo, že jsem opravdu nevěděl co dál – ale pokud těžké úseky překonáte budete mít se sebe radost. Ale chápu, že ne každý má nervy jednu přestřelku opakovat dvacetkrát. Dále mě trochu začínala unavovat jízda autičkem/truckem ale chvíli potom vždy naštěstí skončila a trochu nezáživné mi v každé hře připadá statické střílení z položeného kulometu.

Duke je prostě hrdina, který si nejde pro smrt daleko a když na něho spadne vesmírná loď tak omdlí… Vrátil se však v plné síle s pár drobnými nedostatky, ale pokud si nechcete ve hře hrát na nějakou realitu a spíše hledáte oddech, nadsázku a takovou tu béčkovost – ovšem záměrnou – tak není co řešit ;)

1 komentář: