Nejlepší rok? Pravděpodobně.

Už je to rok co jsem měl naposledy narozeniny. 

A za ten rok jsem zažil docela slušné množství skvělých věcí. Až mám občas pocit, že více než za zbytek života. 

Stal jsem se dobrovolně otrokem kapitalismu a počal pracovat, což mi kromě absolutní ztráty volného času (to člověku, který se hodně fláká jen prospěje!) přineslo do života i další změny a hlavně finance. Ty mi jednak umožnili zažívat nákladnější záležitosti ale také vytvořit si finanční polštář, který jsem vždy chtěl. Nikoliv pro pouhé skrblictví ale pro ten pocit, že můžu kdykoliv dát výpověď a nemuset řešit kde pak vezmu na nájem - stejně tak se nemusím bát, že výpověď dostanu. Prostě mi to umožňuje být v klidu, protože se mám při případné krizi o co opřít. Spořit se dá i po malých částkách a mohu to doporučit všem. 

Když opominu práci, peníze a přestěhování se do lepšího s novými spolubydlícími, kteří také přinesou nějaké ty nové zkušenosti, hádky, chlastání a krize, je druhou hlavní změnou cestování. 

Vždy jsem toužil podívat se do světa. Nikdy předtím jsem nikde nebyl. Fakt ne. 

Před rokem jsem prakticky úplně na slepo s kamarády vyrazil do Švédska. Když mi tehdy bylo zavoláno, jestli bych nechtěl jet - neváhal jsem ani vteřinu. Bylo to super a kouzelnou náhodou jsme se hned v Praze seznámili s jednou slečnou... Díky ní jsem pak byl v Polsku, Koncentráku, Litvě, skoro i na Islandu (má absence mě bude ještě dlouho štvát, ale tak občas se nepovede), potrénoval angličtinu, byl minulý týden na pivku a mimo jiné se jednou projel v noci taxíkem do Brna. :)

Mimo tyhle destinace jsem byl například ve Vídni. Byl jsem proveden i po Praze, ze které mám pár hezkých vzpomínek... a sám bych chtěl do konce roku ještě stihnout Bratislavu a Budapešť. Bohužel jsem dělnická třída a dovolená už mi došla. Jinak bych se příští týden projel až do Lotyšska. Docela mě to mrzí, ale nedá se mnoho dělat. Výpověď...

Dneska jsem byl na otočku v Rakousku...

Svou samostatnou a velikou kapitolu mají slečny... Nějak na mě na jaře přišla puberta a od té doby jsem permanentně psychicky na dně. Jsou to hodně smutné příběhy. Ovšem docela osobní a tak si já raději budu ventilovat někde u piva. :D 

Samozřejmě je tu Česko Slovenská Zombie Komunita, která nejen utěšeně přežívá ale občas i žije. Zombie sympozium číslo 2, The Walking dead Larp, alespoň pro mě nezapomenutelný bruntálský Zombie Kemp, brněnský Zombie Kemp či další pro mě nezapomenutelná akce Nukleární úder. A započítal bych i jarní templářské bloudění. A nedávnou střeleckou akci!

Též jsem byl na svém prvním fesťáku... Brutal Assault.

A drobnější věci? Po mnoha a mnoha letech jsem dostal odvahu natřít si hlavu na černo a nedávno jsem přidal i červený proužek. Sedl jsem na kolo a taky z něj spadl. Začal jsem střílet s luku. Zastřílel jsem si s útočné pušky. Rozkopal jsem hromadu dalších projektů. Dělal jsem konzultace a weby. Začal se nedávno učit znakovou řeč - a je to fakt sranda. Byl jsem v kině na 3Dčku. Na undeground techno párty. Stal se ze mě řádný pseudovegetarián... A určitě spoustu dalších věcí. 

A zažil jsem si pár šílených několikadenních depresí. Což je sice oproti standardnímu stavu kratších stavů taky novinka... Ovšem čím více nahoře, tím více pak zase dole... Takže sepisování dopisů na rozloučenou se slzami v očích beru jako pozitivní znamení. :D

Někdy vám o tom třeba v rámci terapie povím více, abyste získali možnost to pochopit.

Bucket list se prostě vyprazdňuje... A víte co? Zítra. Ano právě zítra jedu do Prahy, podívat vůbec poprvé živě na koncert mé nejoblíbenější kapely, která nejenže ničí mé sluchové buňky již deset let ale taky svým způsobem docela značně ovlivnila můj život.  In Flames!

Před pár lety bych na ně nejspíše nezvládl jít ani do Brna. Teď jsem byl ochoten jet sám až do Prahy. 

Prostě toho bylo hodně a mohlo toho být ještě mnohem více, ale všechno chce svůj čas. 

Hlavně pozitivní změny ve vlastní hlavě a životě. ;)