Reinkarnace staršího počítače

Jak asi všichni víte, tak můj notebook aktuálně neslouží a tak jsem začal situaci nějak řešit. Nejprve jsem si na aukci vybral pár pěkných malých počítačů do 1500kč i s poštovným - většina jich vypadala pro mé potřeby dostatečně - leč slabší verze GMA mě trochu odrazovala. Ale pak přišla ta myšlenka!

Vezmu si ten počítač co mi leží v pokoji vedle psacího stolu! Geniální.

Svého času to byla dosti výkonná mašinka(akt. cca 2ghz, GF 6800XT, a zůstalo jen 512MB), do které jsme s bratry často vrážely naše úspory, jenže jak jsme opouštěly domov a postupně si pořídily notebooky a domů nový desktop... Jednoduše se na něj zapomnělo a domov si z něj udělaly pavouci - doslova.

Tak jsem ho vzal, hodinku ho čistil a pomalu odstraňoval nepotřebnosti - rozuměj mechaniky. Až byl stroj kompletně čistý provedl jsem úspěšné spuštění. Šlape v pohodě.

Ve druhé fázi projektu bylo třeba zrušit velkou starou Case - tu se mi fakt do Brna tahat nechce - i když bych sní mohl udělat krásnou postapo Case. Jenže šel jsem na to jinak -> všecko jsem to vymontoval - naštěstí se takové věci nezapomínají a křupnutí při vytahování desky (jeden šroubek jsem zapomněl) byl jen planý poplach :D

Chtěl jsem to celé chtěl přepracovat do malé krabičky.

Vzpomněl jsem si na pár technických důvodů proč jsme koupily nový např. grafika špatně drží v portu... Takže jsem vymyslel jiný způsob - ale to můžu udělat až na kolejích - takže pak ukážu. A jak to aktuálně vypadá? Takhle:

Časové omezení her. WTF?

V posledních letech se světem rozmohly všelijaké webovky, klikačky a podobné dnes již "fejsbukové" hry. Jejich specialitou je časové omezení tzn. každý hráč má určitý počet tahů, který se mu postupně doplňuje což ho nutí se ke hře vracet i několikrát denně - a nebo si tahy koupit. U multiplayerových her je to trochu pochopitelné, přece jen ten kdo se na hru může podívat dvakrát denně není potom tak znevýhodněn jako někdo kdo má potřebu u toho seďet neustále - což množí řeší jednoduše -> hrají takových her víc naráz.

Jenže má takovýto systém opodstatnění u singleplayer her?

K této otázce mě dovedla nová, možná první "velká" hra pro facebook Kings bounty: Legions. Tedy webová verze docela známé série inspirující se u Heores. Takže před sebou máte ostrov s městy, ve kterých nakupujete vojsko, kouzla a plníte úkoly. Oproti původní sérii je cestovatelská část docela osekaná a velká část hry se zaměřuje na boje. A máte omezený počet tahů. Nějaké opodstatnění? Abyste hru mohly hrát jen deset minut a zapnout ji zase za půl hodiny? To je docela dost otravné a ve výsledku to znamená, že místo abych si hodinku zahrál musím hru vypínat a zapínat v průběhu celého dne takže nad tím strávím zbytečně víc času... ale odpověď je jiná: Rejžování penízků.

Pomalu se dostáváme do doby, kdy si hru prostě nekoupíme, nebudeme platit měsíční poplatky ale jen jednotlivá kliknutí. Může to mít jisté výhody, při občasném hraní ale při aktivnějším to poleze šíleně do peněz. Jsem zvědavý jak se to bude dál vyvíjet a co vy?

Velké prázdninové stěhování

Když jsem před dvěma lety odjížděl do Brna s batůžkem, jednou taškou a bookem, tak by mě asi nenapadlo jak moc se můj hmotný majetek rozšíří. Uvědomil jsem si to až když jsem se rozhodl odjet na pár týdnů domů. Prostě jsem musel někam odklidit Monitor, klávesnici, dvacet knih, tunu papírů, stativy, kancelářskou židli, polici, stůl, dvě čínky, několik párů bot, spousty oblečení, toustovač, konev, konvičku, hrnce a hrníčky, talířky, polštář, deku, medvídka... Byla to dřina.

Ale teď už se flákám doma - převážně si čtu, nebo zírám na reprízy pořadů - asi se ptáte proč nedodělám Devils Furniture? No, je to tak, že můj notebook se rozhodl nespolupracovat. Vypadá to na prasklou základní desku, takže sice funguje ale i sebemenší pohyb ukončí jeho činnost. Dokonce ani klávesnice na obrazovce nepomohla. Doufám, že se jeho smrt podaří ještě nějak odložit, ale když on mě tak nutí do něho mlátit...

Takže je v plánu dočasné přemístění práce na jiný stroj.

Nebudu Vás déle zatěžovat, stejně to nikoho nezajímá. ;)

Horolezecká stěna

Poslední nádech s pocitem pevné půdy pod nohama. Lehký výskok s pevným úchytem. Pravá noha se pohodlně opírá, ta levá se krčí na malém kousku tvarovaného kamene. Rychlý pohyb vzhůru. Všechny svaly a klouby v těle střídavě pracují. Obě ruce pevně obejmou masivní výčnělek. Nádech. Zatnutí svalů a vytažení celého těla. Nohama se snažím něčeho zachytit a naštěstí se mi to brzy daří, protože ruce již začínají protestovat.

„Uff, to byla dřina“ projede mi myšlenka hlavou.

Další úsek je samozřejmě těžší. Výškrabu se výš – nohy podepřené výčnělkem, jež před chvíli tak dobře posloužil, ale pro dvě nohy není tak velký jak se zdál. Levou rukou se snažím držet kousíčku barevného kamene s tou pravou vyhlížím vhodné umístění.

„Támhle“ řeknu si, při pohledu na vzdálený výčnělek.

Připravuju se ke skoku. Odraz. Tělo sebou pleskne o stěnu, prsty obou ruk se pevně zachytí – nohy visí ve vzduchu. Sakra! Prsty sklouznou po kameni. Letím vzduchem. Prásknu sebou o druhou stěnu a pak už se jen udýchaně nechám spouštět dolů.

Aneb takový pokus trošku akčněji popsat včerejší sportovní zážitek z horolezecké stěny. Dělal jsem to poprvé a musím říct, že je to zajímavá a fyzický náročná zábava. Rozhodně mám v plánu zajít někdy znovu.

Nazvaly mě automatem!

Volná pracovní doba, prémie za každý úspěch, bonusové peníze přímo na ruku a žádná fyzická námaha, tak by nějak by se asi dala popsat ideální práce a v call centrech je to dost podobné.

Práce je to jednoduchá a může se zdát, že kromě schopnosti plynule mluvit víc nepotřebujete, ale rozhodně to není práce pro každého. Všechno začíná klasickým pohovorem, který je následován školením komunikace a produktu (musíte alespoň trochu vědět co prodáváte) a před samotnou akcí může přijít test a první ostré volání se zkušeným kolegou.

A pak vám už jen systém vytáčí čísla a vy říkáte:“Dobrý den u telefonu Jan Sedlačík ze společnosti ***, hovořím prosím Vás s panem…“, něco odříkáte, na něco se zeptáte a podle toho pak zase něco odříkáte a pak odpovídáte na otázky a doufáte, že to vyjde.

Někteří klienti jsou fakt nepříjemní, ale mě osobně trochu překvapilo, že většina lidí byla spíš příjemná a s některými jsem se i zasmál, ve skutečnosti mě asi jen jeden doslova sprostě vynadal, ostatní buď zavěsily v půlce slova nebo vysvětlily svou situaci – už nejsou u společnosti (njn, databáze mizerná :D), nemají čas, řídí atp.

Co mě ovšem překvapilo je situace jiná – lidé si od Vás všechno poslechnout, třeba se i na něco zeptají a pak Vám teprve řeknou, že nemají zájem… Ovšem ještě horší je pokud se jim to líbí, ale stejně to nechtějí (Proč? -> Nevím), nebo platí jinde víc, ale za žádnou cenu nemají zájem ušetřit – někteří kilo, jiní tři… To mi prostě nikdy nešlo do hlavy.

Některým jsem pomohl ušetřit peníze, jiným čas (ti co to chtěly) a jiným jsem dal větší využití jejich notebooku.. Troufám si tvrdit, že jsem to nevnutil/neprodal nikomu, kdo by to nevyužil, leč právě to byla z pohledu kariéry chyba, i když důchodci bez počítače, typický člověk z databáze k niž jsem byl nejčastěji připojován, by neprodal internet ani Joe Girard.

První týden byl docela pohodový, druhý týden nastoupil hrozný stereotyp a nechuť a ten třetí jsem z toho onemocněl – doslova… Uf, jak se mi ulevilo, když jsem se s koučem domluvil na konci – poslední směna mě pak bavila.

Nu což, evidentně nejsem dobrý prodejce (jednou jsem vyhrál zmrzlinu a energeťák), ale spíš je to hodně o psychice a schopnosti být automat. Doporučuji každému si to aspoň zkusit – nejenže pořádně potrénujete povídání, ale také nějakou tu argumentaci, reakce, trpělivost a já se tam ještě naučil azbuku ;)

Duke Nukem Forever aneb jedno velké hurá

Proč hurá? Protože jsem se po nějakých dvou letech dostal ke hře jež si mě dokázala udržet až do konce – takže asi už je jasné v jaké náladě se bude pohybovat tento článek.

Duke nukem, hrdina v jehož buildu (engine a editor) jsem si jako malý stavěl knihovny plné prasat a pak je mým oblíbeným trojhlavňovým kulometem střílel... Mno, doba pokročila a po kratší odmlce přichází další díl a po všech těch kladných i negativistických recenzích jsem dostal možnost si ho taky zahrát. Snad nebudu moc spoilovat.

A rovnou se zeptám – hráli jste někdy hru, kde si najedete pohledem na dekoraci – zásuvku – zmáčknete klávesu a hlavní hrdina do ní strčí prsty? Toto je asi první hra, kde se můžete zabít strkáním prstů do zásuvky :D A takových maličkostí, kterých si na první pohled/druhý nevšimnete je hra plná a rozhodně překvapí a pobaví.

Akce samotná pak probíhá hodně klasicky (běháte a střílíte) a můžu říct, že hra je místy až pekelně obtížná – druhů nepřátel sice není mnoho, ale podle mě to v tomto případě vůbec nevadí, protože jsou hodně rozdílní. Zbraní je také mnoho a ze začátku mě štvala možnost mít u sebe jen dvě, ale později jsem to pochopil – díky tomu jsem byl nucen zbraně občas vyměnit a chvíli střílet také z něčeho jiného, takže ve výsledku to beru jako malé plus. S tím, že některé kousky dostanete do ruky jen párkrát. Náboje mi došli jen dvakrát a tak jsem si pro změnu trochu zaboxoval – a poskakovat kolem prasete co se vás snaží nabrat na rohy :D

Jak už jsem psal tak se každou chvíli objeví nějaké to zpestření, ať už se jedná o řízení vozítka, poskakovaní uprostřed nějaké té mašiny, potápění, dělání popkornu „v adventurním“ levelu či hraní přiblblých miniher na automatech. V této hře se opravdu vyplatí zkusit zmáčknout/vzít do ruky každou blbost :D

Dokonce i samotné střílení bývá docela často doplňováno souboji z menšími či většími bosy, které vyžadují trochu toho přemý.. tedy trochu víc raket. A o tom, že se každou hodinku kompletně mění celé prostředí snad ani není třeba psát, i když hlavně na prvním městském levelu je trochu vidět, že byl dělán před několika lety, ostatní jsou až krásné – ano, hlavně v posledních levelech mi grafika přišla dokonalá – a závěrečný souboj...

Samozřejmě je tu pár minusů, alespoň z mého pohledu je obtížnost místy až frustrující a dvakrát za sebou se mi stalo, že jsem opravdu nevěděl co dál – ale pokud těžké úseky překonáte budete mít se sebe radost. Ale chápu, že ne každý má nervy jednu přestřelku opakovat dvacetkrát. Dále mě trochu začínala unavovat jízda autičkem/truckem ale chvíli potom vždy naštěstí skončila a trochu nezáživné mi v každé hře připadá statické střílení z položeného kulometu.

Duke je prostě hrdina, který si nejde pro smrt daleko a když na něho spadne vesmírná loď tak omdlí… Vrátil se však v plné síle s pár drobnými nedostatky, ale pokud si nechcete ve hře hrát na nějakou realitu a spíše hledáte oddech, nadsázku a takovou tu béčkovost – ovšem záměrnou – tak není co řešit ;)

Angličtina, snadno a rychle

Realizovat, to co se píše v tomto článku se mi z dlouhodobějšího hlediska nepovedlo, proto už je článek z větší části neaktuální - třeba někdy jindy.

-------------------------- 

Angličtina je v dnešní době docela důležitý jazyk – tedy alespoň pro některé obory a tím IT bezesporu je. V tomto ohledu si docela vystačím se školou, příští semestr mě třeba čeká celý předmět o IS, jež je zakončen nějakou tou semestrálkou. Jenže angličtina se dá využít i pro jiné věci než jen technické záležitosti – já například narazil již na pěkných pár věcí, které bych chtěl vidět/číst a troufám si tvrdit, že je nikdo do češtiny nepřeloží a tak jsem se před nějakým tím rokem rozhodl, že se budu angličtině věnovat i ve svém volném čase. Sledovat komentované videotutoriály, videa na youtube, seriály a filmy s anglickými titulky – což je pro mě zatím vhodné spíše jen na kousky, které nejsou postavené na složitých dialozích a aktuálně (rozuměj docela dlouho) louskám i knihu… Prostě se jí tak nějak věnuju, a nedávno mě napadlo (jsem holt strašně kreativní), že si udělám o angličtině i web. A tam jsem nahodil wordpress, vybral šablonu a začal.

(odkaz zrušen)

Není to úplně podle mých představ, ale v plánu bylo každý den přidat jeden článek – tedy každý den se na pár minut věnovat angličtině. Zatím tam toho zase tolik není, a určitě ještě není vhodný čas na zveřejnění – ale věřím, že právě to mě bude ještě více motivovat na tom pracovat ;)

Aktuálně sice trávím spousty hodin v práci a mimo jiné se učím základy ruštiny – naskytla se mi taková příležitost tak proč to nevyužít, že? Navíc mě to zatím docela baví a z tohoto jazykové soudku si ještě přes prázdniny chci zopakovat němčinu, jež jsem se učil deset let a přijde mi škoda tento čas jen tak zahodit – protože se mi hodně rychle vytrácí z paměti. (Ich habe brot mit marmelade.)

Do konce záři ještě času dost a tak třeba stihnu i základy dalšího jazyka (když nepočítám ty programovací) – švédštinu, ale o té třeba někdy později ;)