The Walking Dead Larp IV: JSS

"Kdo jsme?"

"Vlci"

"Co děláme?"

"Zabíjíme lidi!"

Čtvrtý ročník Walking dead larpu byl již klasicky velmi povedený. Tentokrát jsem jej prožil jako zástupce vedoucího skupiny vlků - tedy pomatených šílenců, jejichž jediným cílem je osvobodit ostatní lidi od utrpení - tím, že je brutálně zabijí, oberou o věci a udělají z nich zombie. Užil jsem si to křičení, rozkazování, mučení, řvaní, útočení, upalování, šílení náramně... Co vám mám povídat?

Následující pseudopovídka se snaží popsat atmosféru hry. Přeji příjemné čtení.

---

Toho osudného dne jsem do doupěte přivezl spoustu nováčků. Byla to nejrůznější špína od bláznů potulujících se krajinou, přes skupinku rádoby banditů až po krvelačné krasotinky. Prostě taková ta verbež, kterým nabídka organizovaného zabíjení lidí rozsvítila jiskry v očích. Ty ostatní už dávno žerou červy.

Alfa už nedočkavě čekal u doupěte. Dal jsem znamení řidiči a pustil se do práce.
"Tak jo vy prašiví psy! Nyní se můžete stát vlky! Támhle do řady a kleknout!"
Většina energicky vyskočila z pickaapu a a utíkala k doupěti, což je dobře chráněná betonová stavba z větší části zapuštěná v zemi.
"Ty špíno! Klekni si!" Zvolal jsem naposled a pak pokynul na Alfu.

Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem Alfův proslov slyšel poprvé a bylo to již tak dávno, že jsem nemusel ani klečet. Úplně mi to změnilo život! Před tím jsem se jen hladový a ve vlastní sebelítosti potácel krajinou a přemýšlel jak se to všechno mohlo takhle podělat a on - právě on, vlil do mých žil nové poslání, nový smysl, kvůli kterému každé ráno vyskočím na nohy, nabrousím sekyru a těším se až někoho osvobodím od utrpení.

Pozoroval jsem jak vlčata napjatě poslouchají a doslova hltají každé slovo. Brzy budou trpět. Čepel nože už se těší až jim do čela vyřeže krásné W. Naši značku, díky které všichni vědí, kdo jim pomohl od života. Nic. Musím jít držet. Někteří lidé se při pohybu špičky nože po jejich lebce neskutečně svíjejí.

---

O několik krátkých chvilek později se situace změnila. Několik starších vlků dotáhlo do doupěte vlčici - vlčici, která před pár dny zmizela. Byla celá otlučená a svázaná, vzbuzovala soucit. Po výslechu vypadala ještě o dost hůře.

Dozvěděli jsme se, že nedaleko se usadila velká skupina přeživších a ona byla několik dní jejich zajatcem - podařilo se jí utéct ale nyní byla v takovém stavu, že už nám nemohla být příliš prospěšná, tedy alespoň v boji. Takže Alfa přistoupil držíc železnou trubku v rukou. Je to jeho práce.

Až bylo dílo dokonáno a ležící bytost přestala vydávat jakékoliv zvuky přišel čas zavelet.

Celá smečka se seskupila u našich pickupů a vyrazila do útoků. Plánování netřeba.

---

Osada byla neveliká ale velmi dobře bráněná. Stráže byly vybaveny štíty a nám bylo jasné, že naše chladné zbraně se dnes pořádně zapotí. Těch pár posledních nábojů si určitě nový domov v lidské tkáni najde, ale zbytek, zbytek nás bude stát hodně vlků. Jedna půlka vyskálala asi kilometr od osady, druhá to vzala autem napřímo.

Já byl v té první.

Pickup odkládal osadníky k hlavní bráně. My běželi jsme podél jejich opevnění a skutečně - podařilo se nám vlámat dovnitř. Kulky a šípy svištěli vzduchem. Lidé řvali bolestí a děsem. Byl to masakr a osada se začínala měnit ve hřbitov zahalený kouřem.

Držel jsem svou skupinu v zadní části a kryl se hromadou železné suti. A pak přišel můj čas! Cítil jsem to v kostech! Stoupl jsem si. Pozvedl jsem sekeru nad hlavu.

"Kdo jsme?"

"Vlci"

"Co děláme?"

"Zabíjíme lidi!"

A s křikem se rozběhl směrem k nepřátelům. Nikdo z mé smečky mě nenasledoval. Všechny hlavně se zaměřili na mne a já pocítil jak rozžhavené kulky trhají mé tělo. Padl jsem k zemi udělal kotoul a chvíli pozoroval oblohu. Opravdu jen chvíli.

---

Povídka je opravdu zkrácena. Akce samotná trvala dlouhých a únavných sedm hodin a bylo v ní spoustu dramatu, řevu, potyček, násilí, intriky, průzkumu, kradení, dobrodružství a bitev. Začínalo několik skupin: Vlci, Osadníci a tři skupiny poutníků. Nakonec se všichni pozabíjeli a já nezapomenu na to jak jsem si na konci zahrál doktora-zajatce-manipulátora, který dostal kulku do hlavy při útěku - a na to jak jsem pak se všech vytahal střeva. Prostě to stálo za to.

Moje foto galerie: http://zombiekomunita.rajce.idnes.cz/The_Walking_Dead_Larp_2016_JSS/
Snikchova galerie: http://snikch.rajce.idnes.cz/TWD
Jaroslav Klíma galerie: https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.860174970761380&type=3

Sláva straně! Aneb deset metrů pod Brnem.

10-Z je bunkr pod Špielbergem, který vykutali Němci za války, pak jej obývali židé, které vyhnaly komunisté aby zde fušersky vybudovali bunkr pro svou elitu... A po jejich pádu do bunkru natekla voda a pak už jen hnil. (http://10-z.cz/)

Po mnoha a mnoha letech jej našlo pár nadšenců a pustilo se do oprav. Dnes můžete bunkr navštívit a zavzpomínat na dobu komunismu, zla a skvělého designu. Návštěvu mohu doporučit. Já však budu povídat o něčem jiném.

Byl jsem v bunkru už nepočítaněkrát a při některých návštěvách jsem měl na rukou rukavice a v nich hadr od sava... Je velká zábava pucovat plíseň, prach a stoletou špínu.  A tak jsem se dostal i k výpomoci organizování takové menší hry.

Asi dvacet lidí si mohlo vyzkoušet civilní cvičení boje proti imperialistům. Účastnici se po vstupu do bunkru zapsali, zvážili a nafasovali oděv, po převlečení dostali ještě obálku s tajnými instrukcemi - každý hráč měl nějakou tajnou roly, buď byl špion, zákeřník, donašeč anebo prostě milovník strany. Já nejprve rozdával oblečení (skrze malé okýnko) a pak se zapojil do hry jako pozdě příchozí, za což jsem byl trochu seřván. :)

Mužstvo bylo při nástupu náhodně rozděleno na tři skupiny, které vyrazili za svými osudy. Ve kterých se postupně prostřídali.

Bylo tu protichemické cvičení, které kromě teorie obnášelo i praxi v rámci úplně zbytečného nošení beden sem a tam v chemickém obleku (atom bordel) a plynové masce.

Druhá skupina měla zdravovědu, řešili se amputace, hledali se nosítka a trochu se křičelo.

Třetí skupinka mezitím postupovala politické školení, které spočívalo v historii a plánování budoucnosti národa a boje proti imperialistům. (Ideální čas pro hádky)

Následovalo psaní ideologických zpráv na psacích strojích (ideální čas pro špiony), škrábání brambor, vyklízení pozůstalosti a vůbec běhání po krytu. Což vedlo k příležitostem hraní rolí. Já třeba byl fanoušek zoologie a hledal jsem nějaký články o mravencích - ale pozor, jiní hráči měli toto slovo jako symbol "spolušpiona" a další zase jen chodili a hlásili ostatní nadřízeným. Mě se třeba podařilo proti mému nepříteli poštvat vedení (vypovídal jsem u výslechu proti němu o tom, že schovával majetek strany) načeš byl přidělen do jiné skupiny a musel jít umývat záchody. On využil situace, kdy jej nikdo nehlídal a vplížil se do ubikace vedoucího a snažil se ukrást nějaké materiály atp. :)

Jenže to byl nebylo abychom ve své skupině neměli zrádce... V jednu chvíli se z naší skupiny ztratila soudružka a já se ji vydal hrdinsky hledat. Než se mi to povedlo - byl jsem zatčen - ta mrcha odběhla do kanceláře STB a nahlásila mě za proti státní činnost! Pak jsem byl s pistolí za zády odveden a popraven...

Jasně, bylo plánované, že mě odvedou a zastřelí ale aby mě nahlásil někdo jiný?

A z povídání po hře takových situací nastalo více, lidé si předávali informace, snažili se zjistit kdo je špion a kdo ne... Dokonce bylo pár lidí, kteří plánovali že mě zkusí najít a osvobodit. Bylo to fajn.

Po mém odvedení jsem se převlékl do generálského a zatímco ostatní společně svačili a předčítali si nejnovější novinové zprávy (a pak byly zkoušeni z toho jak moc dávali pozor), já čekal na telefon abych mohl spustit akci.

Což spočívalo v tom, že zhasnu světla a zahlásím chemický poplach. Bohužel, technika trochu selhala a tak se zhaslo všude - kromě místnosti kde se svačilo. Lidé se tedy do chemických obleků neoblékali po tmě za svitu baterek ale pěkně v klidu. Což trochu pokazilo původní plán. Tou dobou jsem ale už vybíhal únikovým východem - kde bylo částečně zhasnuto a čekal na ně.

Pak už jsme se jen prošli parkem, udělali pár fotek, dojedli zbytek gothaje a udělali si komentovanou prohlídku krytu.

Byla to fajn akce. Jistě mělo to dost chybiček a nedostatků, ale to by se časem vychytalo.

Tak snad někdy.

Vzpoura na Hvězdoletu Vltava

"Soudruh Antonín Omáčka se hlásí do služby!"

Dostal jsem příležitost zahrát si speciální hru. Šlo konverzačně deskovo larpovou uníkovou hru s hlavovamy, vycházející s eposu "Hvězdolet Vltava", který pojednává o alternativní historii ve které, nejenže komunisté neskončili ale naopak ovládly planetu i vesmír.

Hvězdolet Vltava je moderní vesmírné plavidlo, které bylo čerstvě dokončeno a kvůli nutnosti splnit plán z Moskvy - narychlo vybaveno posádkou (700 lidí) a vysláno na slavnostní let kolem soustavy. Jenže, to by vesmír nedal aby se plavidlo nedostalo do křížku s nepřátelskou vesmírnou lodí a při útěku neselhal hypermotor... Hvězdolet Vltava skončil čtyřistalet v budoucnu. Ve vesmíru kde již bylo lidstvo vyhubeno.

Příprava hry trvala několik dlouhých týdnů, během kterých si hráči budovali své postavy formou psaných příběhů a rozhodnutí. Chekotay napsal více než sedmdesát stran textu! A všechno tohle vyvrcholilo v sobotu v bunkru 10-Z několik metrů pod brněnským Špilberkem. Dostal jsem rozsáhlé složky, kádrové posudky, staré fotografie, útržky novin a historický oděv.

Hra začínala ve chvíli, kdy na lodi počínala vzpoura - část posádky chtěla zachovat tvrdý komunistický režim a jít do vesmírné války pomstít matičku zemi a druhá jej chtěla začít znovu. Tři vzbouřenci zajali tři loajální, zavřeli je do komory a zrovna v tu chvíli se ozvalo několik výbuchů a zhasla světla.

Systém hry byl zajímavě vytvořený.

Sedělo se u stolu, každý měl své složky, jmenovku a inventář a uprostřed byl plán lodi - vždy jen několika aktuálních místností. To ale není vše - při konání činností (např. vrtání díry do dveří, oprava mobilního zařízení atp.) bylo nutné řešit různé hlavolamy - papírové, Dřevěné i kovové. A v některých pasážích bylo nutné opustit stůl - ať už vlézt do skříně opravit pojistky, prolézat servisním tunelem anebo obléct skafandr a vylézt do tmavého a studeného vesmíru. A věřte mi, že opravit telekomunikační anténu v rozbitém skafandru není žádná sranda! Však se podívejte na fotky.

Atmosféra by se dala krájet a užili jsme u toho hromadu zábavy.

Všechno to připravit muselo dát hromadu práce, zdrávas Chekotayovi. 

A určitě to bylo strašně inspirující. Hned mám chuť vymyslet nějakou takovou zombejkárnu.

Všechny fotky zde: http://vsb.rajce.idnes.cz/Vzpoura_na_hvezdoletu_Vltava/

The Walking Dead Larp III: Naděje není

Pytel na hlavu. Naložit do dodávky a se skupinkou dalších osob vysadit v lese plném magorů, zombií a ještě větších magorů. Dokáže Vasil a jeho bratr Ivan přežít s hromádkou cizích lidí jejichž řeči příliš nerozumí?

Takhle začínal třetí díl The Walking Dead larpu. 

Zatímco první díl byl komorním divadlem několika lidí. 

Druhý díl neustálou bitkou a srdceryvným dramatem mezi přeživšími, zombii a vojáky.

Tak třetí přinesl prvek drsného přežívání v divočině, kdy je vám zima, máte hlad, plížíte se trním, ani nedutáte aby si vás kolem jdoucí horda zombii nevšimla... 

Alespoň co se naší skupiny vyhnanců týče. Tentokrát totiž bylo skupin více:

- my, skupinka bludných duší s vlastními příběhy, které se snaží přežít v drsném světě 

- několik tuláků - lovci, obchodníci, kteří putují světem osamoceně

- tábor pomatenců, ze kterých šel strach na kilometry daleko 

- kanibalové s Terminusu

- pomatení vojáci v pohodlí luxusního bunkru

A samozřejmě narůstající horda - tentokrát fakt nelítostných zombií.

Každá skupina (i jednotlivec) měla vlastní příběh, vlastní cíle, vlastní způsob přežití. 

A samozřejmě se navzájem potkávali a tak počty zombií rostly. Prostě to byla mela. 

Kvůli stanovenému konceptu každý hráč prožil hru úplně jinak, takže soudím jen dle svého zážitku a a musím říct, že jsem zažil pěknou hromádku vyloženě epických momentů. Již klasicky jsem zemřel téměř na konci - mstil jsem smrt svého bratra a přitom mě obklíčili zombie - ani dvě brokovnice mi nepomohli. :)

A ještě jsem měl tu čest strávit dvě noci v zatím nejšpinavější a nejstudenější díře. 

Bylo to celé moc fajn.

The Walking Dead Larp 2015

Doktor Harry Stevens byl na své první výpravě, byl nervozní, měl strach ale dělal to pro záchranu své ženy, které hrozilo nebezpečí od Guvernéra. Kdyby jen tušil, že o pár hodin dál projde bránou do pekla...

Nečekány útok hordy zahnal jeho skupinu přímo do pasti několika šílených žen. Probudil se svázán s pytlem na hlavě ve špinavém sklepě. Naštěstí byl doktor a proto jej propustili ven - mířili mu pistolí na hlavu, ale ani je nenapadlo, že má u sebe schovanou dýku, kterou se rozhodl v nestřežený okamžik použít. Poprvé v životě někomu držel nůž u krku, poprvé v životě někoho postřelil... A to netušil, že den teprve začíná.

S vystrašené osoby, která by ani mouše neublížila se postupně stal člověk ochoten mučit zajatce a mířit pistoli na hlavu svým spojencům. Jen aby přežil.

Stejně nepřežil. Zemřel roztrhán na kusy v temných chodbách podzemního komplexu...

...

Druhý ročník akce byl prostě parádní!

Skvělý lidé, napínavé momenty, adrenalin, úžasný areál...

Měl jsem sice velké obavy zda se akce vyvede, ale díky organizátorovi a skvělému prostoru akce prostě stála za to a vůbec nelituji času ani penízků.

:)

Moje fotky zde: http://zombiekomunita.rajce.idnes.cz/The_Walking_Dead_Larp_2015_-_Ruda_zona/
A větší hromada fotek od Patrika Cvaka: http://pwx.rajce.idnes.cz/TWD_larp_II_Ruda_zona a tady http://pwx.rajce.idnes.cz/TWD_larp_II_Ruda_zona_dalsi_fotky/

První ročník zde: http://fajrs.blogspot.cz/2014/06/the-walking-dead-larp.html

Web akce: www.zombielarp.4fan.cz 

Fotky od JWK:

Krvavé pláně 2015 - dřevárna

aneb můj první bitevní larp. A druhý larp vůbec.

Od nového kolegy jsem dostal pozvánku na "dřevárnu" a já samozřejmě řekl:"Jasně, jdu!".

Přijeli jsme na pláně (což je ve skutečnosti les) a já vyfasoval obouruční meč, oblékl si kouzelnické šaty, brnění, nasadil přilbici a navlékl na sebe své krvavé dekorace (které jsem vyráběl se zombie trička večer před akcí) a byl vyzván na první zkušební souboj.

Byla to dřina. Po chvíle máchání mečem a snahy dýchat přes "zakrvácený šátek" jsem si myslel, že mám dost, ale nakonec jsem takových tvrďáckých soubojů toho dne ještě vybojoval hromady.

Ten den jsem bojoval vůbec poprvé... A podobně fascinován jsem byl tíhou brnění, díky kterému mám stále (i o týden později) na ramenou bolestivé modřiny. Prostě vás to brnění a helmice citelně táhnou k zemi ale ten pocit, když jsem mohl své páteři dát odpočinek a lehnout si - je moc fajn. Jen to opětovné postavení na nohy může dát zabrat. :)

V Bitvě jsem byl hrdinný válečník, který se držel v prvních liniích a často neměl problém riskovat  svůj život (a často jej i ztratit) v rychlém výpadu přímo do jádra nepřítele. Byly to řádné masakry, ale musím se přiznat, že před dvoumetrovými trpaslíky s kladivy jsem raději ustupoval.

Ovšem mordovat takřka bezbranné elfky s luky jsem si troufal. :D

Líbilo se mi, že nešlo jen o pouhou mlátičku ale zapojil se do toho i jistý RP a rádoby příběh - postupné boje o pláně, sbírání artefaktů, spojenectví, zrady ale i obrany pevnosti, kterou tedy osobně považuji za nejslabší část dne - přeci jen stát v malém otvoru a čekat až vás rozstřílí nepřátelské šípy není žádná sranda. Obrana pevnosti je fajn nápad, ale chtělo by to koncipovat nějak jinak. :)

Každopádně jsem si celý den užil a následky pocituji na svém těle ještě teď. Ta modřina na koleni, do nějž jsem dostal řádnou pecku (až jsem myslel, že padnu k zemi) se bude ještě nějakou dobu hojit. :)

Určitě to bylo parádní a jsem moc rád, že jsem využil příležitosti a připsal na list zážitků i bitvu na krvavých pláních.

Rubikova kostka

A rovnou přiznávám, že jsem tento hlavoval vynalezený roku 1974 maďarským Architektem Erno Rubikem (viz wiki) ještě nikdy nesložil. Snad právě proto mě jednoho bláhového dne napadlo jej připsat nakonec Bucket listu... A víme, že co se tam jednou napíše už se nedá smazat a tak už týden skládám barvičky k sobě. A nejde mi to... :D

Primárním cílem bylo se zabavit při cestování jinak než zíráním do telefonu anebo likvidací vlastních sluchových buněk. Barevná kostička mi přišla jako dobrý nápad, protože jí na rozdíl od papírového sudoku nevadí pohyb vozidla a dá se snadno hodit do kapsy. První bílou stěnu jsem složil asi při třetí cestě a pořádně jsem ani nevěděl jak. Od té doby jsem složil i pár jiných barev ale vždy jen na jedné straně.

Mám ji přibližně týden a tak jsem moc zvědav kdy se mi podaří dát dohromady stěny dvě. Určitě z toho budu mít velikou radost. Bylo by jednoduché se podívat na nějaké tipy a návody, ale chtěl bys si na to přijít hezky sám.

Na složení celé kostky mám ještě dobré čtyři roky. Tak snad se mi to nějak povede. :D

Až to budu mít tak pravděpodobně dám nějakým způsobem vědět. 

A co vy? Máte nějaký svůj oblíbený hlavolam?

   

nový computer

Už jsem psal, že jsem si pořídil nový počítač? Ne?

Skutečně je tomu tak, že mám po mnoha letech skutečně svůj vlastní počítač a dokonce jeho konfigurace nepatří do daleké historie. Od doby kdy jsem si rozflákal svůj milovaný Acer Extensa - jednojádro s GMáčkem (později upgrejdnuté na dvoujádro) následované starým desktopem, který jsem používal ještě na základní škole (a to už je řádná doba!), počemž jsem se snažil fungovat jen na tabletu v kombinaci s občasným půjčováním jednoho výkonného desktopu. Nakonec jsem si půjčil parádní základní desku s HP Compag (kterou mám teď v šuplíku) a dlouze na ni docela spokojeně fungoval...

Teď už je to asi měsíc, kdy jsem si od kamaráda přinesl svůj první počítač s rychlím ssdéčkem, malým hddédéčkem, phenomem, patero výstupy na monitor a více než třemi usbéčky a to vše v úhledné plechové krabici (lehce prokopnuté = byla zadarmo) obalené v černém ultra cool rádoby karbonu. :)

Po zapojení jsem konečně mohl splnit úkol "sestříhání multicam videa s koncertu" a pustil se na "velkou pařbu!"

Zjistil jsem, že už jsem asi moc starý na to abych dokázal cracknout hru (leč i na to nakonec kvůli spuštění, nastavení a následnému vypnutí pár her přišla řada) a tak jsem se pustil do výběru velmi chudé nabídky demoverzí na Steamu. A pak freetoplay her... Ono, je fakt super, že vám hry fungují na nejvyšší nastavení, ale když vás většina po třech minutách omrzí a pak už vám jen zabírají desítky gigabajtů na disku, tak je to stejně na prd. :D

Dokonce jsem si chtěl koupit v nějaké akci L4D2 o kterém vím, že bych se k němu vracel (aspoň občas, protože jsem to hrával i v ruské padající sekajícící se verzi na tom HPčku... A i tak to byla fajn hra.) leč platba mojí kartou byla opakovaně zamítnuta a tak jsem se na to vykašlal a zase nehraji nic. 

Počítač mě stál skutečně jen "pár korun" a v poměru cena/výkon jde o něco úžasného. :)

Takže si nemám na co stěžovat. 

World of Warcraft

aneb jak jsem dostal příležitost zahrát si deskovou hru. :)

Už hodně dlouho jsem žádnou nehrál, takže jsem na to těšil. Protože jsem nejšikovnější tak jsem "dostal za úkol" nastudovat pravidla a následně hru vést. Nutno říci, že naše aliance tvořená mou trpasličí vražedkyní a jedním mágem zvítězila. 

Musím ale uznat, že (nejen) pravidla finálního PVP souboje jsem si vycucal z prstu, leč řekl bych, že jsem to trefil docela spravedlivě. Každopádně je to pěkná hra, plná barevných obrázků a figurek, takže máme v plánu si nějaký budoucí víkend zase znovu sednout (je to na pár hodin) a pustit se do světa Azr... Azerothu? Nevím. :)

Stolní hry bych rád hrál častěji, ale povětšinou nemám moc s kým... Tak snad se do budoucna vyvede. 

A co vy? Máte nějaké oblíbené kousky? Nebo raději zíráte na figurky v počítači?

Máme novou krevetu! Hurá!

Kreveta.net je vývojářský server, jenž vznikl někdy na začátku roku 2010 jako místo, kde si lidé budou pomáhat, komentovat cizí projekty a vůbec řešit vše okolo kreativní tvorby her. Leč osud tomu nepřál a mimo pár jedinců (včetně mě) se ze skvělého místa stal pravý opak, většina návštěvníků zvolila formu:"Tady je můj úžasný projekt tak mi k němu pište ale já na vás ostatní kašlu." 

Dnes se však kreveta díky Likandrovi změnila. Já se pochopitelně ihned zapojil do jejího budování, ale jsem moc zvědav jak k tomu přistoupí ostatní - zapojí se? Nebo se budou dále plácat jen na svém písečku? Uvidíme, ale já rozhodně popřeji nové krevetě vše nejlepší. 

www.kreveta.net

Snowman in the woods

Přes vánoční svátky jsem se rozhodl vložit pár hodin do vývoje hry, oslovil jsem tedy v kolegy v týmu a pustili jsme se do práce. Vznikla malá hříčka Snowman in the woods, která se nakonec usadila na druhém místě zimní soutěže velkého chytráka. Ptáte se, o co ve hře jde?

Hrajete za mladého a statného hrdinu, který se rozhodl vyrazit do hlubokých lesů stavět sněhuláky! Přičemž se mu do cesty staví ukrutný mráz a chlupatá lesní monstra! Troufnete si postavit všech sedm sněhuláků?

Kdo na hře pracoval?

Firejs, Gamedesign, Program

Play3r, Grafika, Test

Shotec, Hudba

Jak hra vypadá?

A ještě před odkazem na stažení, bych chtěl poděkovat svým kolegům, za to, že se rozhodli mi pomoci dělat lepší hry ;)

-> Stáhnout <-

Vánoční svátky téměř Offline

Nějak jsem dostal touhu napsat na blog nějaký ten článek (asi je to dáno tím, že jsem po delší době u počítače), který změní lidem život nebo je alespoň povede k zamyšlení, ale nakonec jsem se rozhodl to nechat na jindy a jen sepsat něco o aktuálních svátcích. Je klid. 

Vážně, je to překvapivé ale letošní vánoce probíhají klidně a já prakticky nic kromě sledování filmů  (Vánoční filmové podívání asi neudělám, i když by bylo jistě zajímavé), konzumace jistě velmi zdravý prospěšných pokrmů, nošení helmy, procházek se psíkem, simulace přípravy na brzký zápočet a pár návštěv u příbuzných (na jedné se sešel celý můj vývojářský tým a tak jsme krátce probírali i tvorbu her) mnoho nedělám* - což ale neznamená, že se nudím, naopak se v tom klidu cítím tak nějak spokojeně - ale abych pravdu řekl, tak už se začínám těšit zpátky do velkoměsta. Ještě jsme vlastně projeli s kolegou L4D2 (vánoční hra) a zrovna před chvílí jsem u poctivého učení načrtl na tabletu "mockup" vánoční hry do vývojářské soutěže velkého chytráka, ihned jsem skočil za grafikem a svou myšlenku mu odprezentoval a tak (v touze maximálně využít nadšení) jsme se pustili do práce. 

*teď mě napadá, že vlastně nikdy nic jiného doma nedělám - což je trochu smutné :)

Mým cílem je vytvořit opravdu drobnou minihru, na které strávím tak hodinku programování - čistého času... mno, to se asi nepodaří :)

Malinký náhled na nultou verzi hry:

Každopádně Vám všem přeji co nejspokojenější prožití Vánočních, aby se Vám vyhnuli všechny starostí ohledně nedostatku financí, kreditů, bolení břicha, termínů zkoušek a prostě všeho co by Vás snad mohlo trápit :) 

Mobilní aplikace jsou skvělý a snadný byznys!

Aspoň by se to tak na první pohled mohlo zdát. Vemte si například Rovio, udělali jednoduchou hru (Angry Birds) na již dávno známém principu a obletěli sní svět včetně českých televizí.. druhý příklad může být.. mno, Rovio... - dobře, napadají mě třeba Brněnští MadFingers Games, ale jestli na svých graficky nejkvalitnějších hrách pro mobilní platformy rejžují miliony si opravdu nejsem jist :) 

Opravdu nedokáži vyjmenovat mnoho dalších, skutečně světově úspěšných autorů aplikací, kteří by snad měli potenciál za pět hodin práce týdně (převléct kabát již dříve udělané hry a okouknout statistiky tržeb) pojídat kaviárové tousty na havajských ostrovech :)

A následující graf toho vypovídá opravdu hodně:

Většina vývojáři (pravda, odpovídalo jen 362 respondetnů) vydělává maximálně 500 dolarů měsíčně... říkáte si, deset tisíc - to by jako slušný přivýdělek stačilo... Mno, když k tomu připočtu náklady na začátek, čas, administrativu, daně a řekněme tři členy v týmu (pokud chcete například dělat hry s pěknou grafikou a hudbou), tak už to není tak růžové. Navíc, se tam už nepíše kolik z těch vývojářů vydělalo dolarů deset a kolik sto - interval je prostě značně rozsáhlí. ;)

Samozřejmě, že při snaze zaútočit na tento trh a urvat si zněj kousek není dobré myslet na ty nejnižší možná čísla a při dobré kvalitě a propagaci aplikací určitě nemusí být velký problém přehoupnout se přes pomyslnou pětistovku - ale to jednoduše znamená, že nestačí prostě koupit nějaký nástroj, udělat v něm nějakou ptákovinu za hodˇku a chtít za to dvacet korun - takových věcí je myslím Android market plný a přiznejme si, že mnohé se nepohybují ani v desítkách nákupů. 

Pak se nabízí otázka, vyvíjet pro iOS, Android nebo se pustit do zatím prázdného store pro Metro? Který má alespoň podle mě velký potenciál. 

Rozhodně o tom všem poslední měsíce přemýšlím, a možná si říkáte:"Tak proč jsi už nevzal svoje prachy a nezačal?" a já na to musím odpovědět, že nevím.. Mám už i nějaké návrhy či prototypy projektů, zkouším různé nástroje, testuji, zkoumal jsem i podmínky registrací a český živnostenský zákon. Leč odpověď na otázku:"Vyplatí se mi to do toho investovat všechny své úspory a volný čas?" Jsem zatím nedostal, ale nebojte jsem k tomu (a snad i kolega) stále nakloněn :)

Co vy? Sledujete tento trh? Přemýšlíte, že byste zkusili své štěstí? Nebo Vás to naopak nechává chladným?

Battlefield 3, chyba vedle chyby

Osud tomu přál a já se dostal k Originu se zakoupeným Battlefieldem 3 - nejprve jsem si chvíli ošahal Multiplayer, což je prostě klasika ale prvním dojmem mě tedy moc nenadchnul - bylo tam dle mě převozidlováno... vlastně jsem si za dobu hraní zábavně zabojoval asi tak pětkrát a když už přestřelka vypadala zajímavě, tak mě někde z druhé půlky mapy sestřelil vrtulník nebo tank. U hraní jsem prostě celou dobu pocit, že dvojka je mnohem zábavnější - alespoň co se hry za vojáka týče. Tohle je samozřejmě jen můj osobní dojem, jinak k multiplayeru asi nemám co vytknout a nejspíše si ho ještě zahraji.

Je na čase, přesunout se k Singleplayeru. Na ten jsem byl opravdu zvědav a těšil jsem se na pořádnou akční jízdu! Leč narazil jsem na pár věcí, které bych očekával možná tak v béčkově hře ruské produkce...

Nesmrtelní zombie útočí

To, že nepřátelé postávají metr od Vás a "nenápadně" čekají než se dotknete místa, které aktivuje jejich "myšlení" bych přešel, ale když doběhnete k vysoké zdi a najednou jí jeden nepřítel přeleze - vy ho zastřelíte, a za okamžik ji přelízá ten stejný  týpek - zastřelíte - a další blázen přelízá zeď přímo pod hlaveň - okamžitě se mi vybavilo Left4Dead, kde to probíhá úplně stejně... Nebo když stojíte u vrat, které nepřátelský voják otevírá - střelíte ho do břicha brokovnici a sním to ani nehne! - protože zrovna přehravá svojí animaci - tak to vypadá fakt silně komicky až se ptám, jestli tu hru někdo testoval? O tom, že na Vás designeři budou posílat miliony a miliony dalších hloupých nepřátel protože je střílíte s jiné strany ulice než dle nich máte se raději vyjadřovat nebudu, protože to asi patří k vývoji. Z tohoto odstavce prostě plyne, že se autoři ani o žádnou umělou inteligenci nepokusili. 

Jeden sniper dokáže vystřelit dvě rány během pikosekundy - viz střecha v první misi - snad ani nebudu probírat.

Papírová krabice z nezničitelných materiálů

Líbí se mi jak se ve hře dost věcí rozpadá - hlavně tedy různé zídky - to je krásný směr vývoje her, který chválím... ale zkuste vystřelit do papírové krabice! Ne že by se rozpadla, ale ona se ani nehne! Tohle bych pochopil, pokud by ve hře byla papírová krabice jedna - ale tady jich je desítky a jsou stavěné přímo do směru střelby! To je pak k smíchu.

A co psi? Ano, ti jsou také neprůstřelní! Štěkne na mě pes - začnu do něj střílet a on to naprosto ignoruje! Stejně jako davy civilistů - a zkusili jste po nich hodit granát? Zmizí! ANO! Váš hozený granát prostě zmizí!

Spadnout. Spadnou se Vám se střechy nikam nepodaří - ale jakmile vlezete na dřevěné prkno tak už to jde - až si říkám, jestli to neměla být Výzva pro hráče "Teď dokaž, že zvládneš ujít metr rovně!"

Stojíš metr vedle!

Tohle mě opravdu pobavilo. V první misi musíte seskočit se střechy, uděláte to i s celým vaším týmem a čekáte co se bude dít dál. Nic! Vy se totiž musíte postavit přesně na místo, které je asi metr od Vaší současné pozice - jinak budou všichni čekat až smrti stářím. Opravdu nemohli autoři aspoň na pár takových nepodstatných místech udělat rozsah triggeru trochu větší?

Ještě vtipnější je to na otevřených prostranstvích. Vejdete do otevřené branky a hned Vás chce hra zabít! Odkráčíte metr od velitele - hned Vás chce hra zabít! Ano, ve hře jsou velké prostory, ale vy musíte chodit po předem určených úzkých místech -> jinak Vás hra chce zabít! a dokonce musíte brát do ruky i autory vybrané zbraně a to i když jsou v dané situaci zbytečné.

Pan nezničitelný!

Na léčení formou zablikání obrazu si člověk zvykne.. i to, že rozchodíte když Vám na hlavu spadne panelák se dá zvládnout, ale to, že Hummvee ve kterém sedíte zasáhne raketa takže se rozletí na kousky a jeho trosky skončí v plamenech, vy odletíte pět metrů daleko - a ani ten obraz Vám nebliká! Mno, to už mi příjde trochu přehnané... a ještě dodám , že i ve stařičkém Duken Nukem 3D i Quike byla schopnost ohně zraňovat postavu - zde se můžete opékat jak je libo.

Krásné mraky!

Grafika, ač ze začátku nijak neoslní (aspoň já jsem čekal více) - a to ani při spoustě věcí na vysoké/ultra, tak při leteckém kole jsem opravdu koukal - kdyby tak měli takovou nádhernou grafiku letecké simulátory. Pak hra spadla... 

Ovládat hru jedním proměnlivým tlačítkem?

Tenhle článek se ale bude věnovat jednomu tlačítku, které toho ve výsledku dělá opravdu hodně a mění své funkce podle aktuální potřeby, v příklad na hře Civilization 5, kterou mohu jen doporučit.

Nejprve si tím tlačítkem otevřu výzkum, vyberu sociální politiku, následně proběhnu všechna města, poté přijde řada na rozdání úkolů všem jednotkám a teprve poté se tlačítko změní na "next turn", "please wait" a tím se cyklus vrátí zase na začátek.

Přijde mi zajímavé, že nemusím (pokud chci tak mohu) kvůli každé z těchto věcí "lítat" po obrazovce a hledat speciální tlačítko. Jistě, je to jisté z zjednodušení, ale myslím, že v tomto případě určitě ne na škodu.

Setkali jste se s podobnou funkcí i u nějaké jiné hry? Myslíte, že je to v pořádku? Nebo máte pocit, že to dělá s hráčů opice?

Gamifikace

Gamifikace je zajímavý směr, při kterém se do normálních činností jako je komunikace, nakupování, turistika atp. přidávají prvky her - jako například sbírání, plnění úkolů - klidně i časově omezených atp... dá se jednoduše říci, že má za cíl vytáhnout uživatele s pasivity a ho do dění.

Základním příkladem může být, hlavně v dřívějších dobách oblíbené sbírání obalů různých výrobku, vystřihování a lepení jejich součástí do speciálních kartiček snad u některých i jejich vyměňování a sbírání od ostatních spotřebitelů. Jistě, nemusí to vypadat moc zábavně - ale účel plní skvěle, protože kromě toho abychom např. tyčinku jen snědli a obal zahodili nás motivuje na ni i dále myslet a vykonávat nějakou činnost, třeba pro odměnu - jako například poslední dobou populární achieventy typu:"Prvních deset odehraných hodin" či "Dosáhnutí 100 fragů" - i když toto nejsou zrovna správné příklady, protože je hráč získá aniž by se vlastně musel snažit je získat. Obtížnost her je ale už jiné téma.

Dobrým příkladem pak může být (po vzoru přednášky na barcampu) mobilní aplikace "Zombies, Run!". Která hráče motivuje k běhaní, protože jen neměří a neporovnává statistiky, ale uvádí hráče do příběhu přeživšího. Ten musí každý den vyběhnout ze svého úkrytu pro nějaké zásoby (ať už jídlo či materiál k budování příbytku) a nenechat se sežrat - běží za ním Zombie a když zpomalí/zastaví tak se přibližuje a naopak.

Svůj vlastní projekt gamifikace mám v Česke zombie komunitě. Ta je v základu adaptací známých Bobříků na poměry apocalypsy a jiných pro život nepřiznivých věcí. Členově komunity tedy mají za úkol např. vyrábět zbraně,  mít střelnou zbraň a umět jí používat, ale také být připraven na samotu, spaní v nepříznivých podmínkách a nebo se pěstování rostlin, aby dokázali nakrmit hladové krky své skupiny. Plní to svůj účel téměř dokonale, protože uživatelé jen teoreticky nediskutují ale i skutečně věci zkouší. (Nahlédněte zde) Tento systém se postupně rozšiřuje a prohlubuje a mám do budoucna v plánu jej zapojit i do online RPG her, které se v komunitě na fóru hrají. Vlastně mám o tomto konkrétním případu rozepsánu i mimoškolní "semestrální" práci, ze které možná bude i nějaké to použitelné čtení - uvidíme.

A co vy? Gamifikujete? Líbí se Vám tento směr "ze všeho bude hra"? Máte nějaký dobrý a fungující příklad?

Titan Quest, aneb asi není třeba dělat Hurrá.

Před rokem tu byl podobný název, který oslavoval velkou událost a to, že jsem po dvou letech objevil hru, která si dokázala udržet mou pozornost až do konce - tzn. dohrál jsem ji. Byl to Dukem Nukem Forever a abych udržel tradici tak jsem včera dohrál další hru.

Nutno říct, že jsem to nehrál sám - ale se dvěma dalšími hráči, sedících kolem mne, protože sám bych u toho nevydržel. Vlastně jsem z úplně stejným způsobem kdysi dávno dohrál Diablo 2 na dvě obtížnosti za Paladina. Bavilo mě to? Vcelku ano, občas se sice projevila jistá znuděnost ale častěji se objevovala touha udělat další level a naklikat si pár skillů - tedy přesně to, co člověka u těchto her táhne kupředu. 

Nakonec jsem si vypracoval ohnivého (překvapivě) kouzelníka s příměsí nekromancie a mojí nejčastější taktikou se stalo naběhnutí mezi armády nepřátel, zkamenění a ničení nepřátel pomocí aur, zatímco mé monstra a kolegové ničily všechno okolo... nutno dodat, že jsem nasbíral rekordní počet úmrtí neboť jako kouzelníček bez zbroje bych měl spíše odstřelovat nepřátelé zpovzdálí. Což jsem sice taky dělal ale méně často. 

Ještě je tedy před námi poslední datadiskový akt, ale jestli dotáhnu do konce i ten aktuálně nevím, už jen protože dnes beru knihu, vrhací hvězdici a vyrážím na několik dní do míst, kde je internet (asi i počítač) vcelku neznámým vynálezem. :)

Asus Finals, 2012

První prázdninový víkend jsem se rozhodl s jedním kolegou zajít na finále turnaje v počítačových hrách. Free vstupenky jsem obdržel na Game Konferenci číslo dvě.

Nutno podotknout, že se pořadatelé rozhodli kazit náladu návštevníkům hned u vstupu a tak X desítek lidí postávalo v přetopené místnosti takřka bez kyslíku (někteří možná stáli i venku, nevím). Po dvaceti minutách si řekli, že trýznění už bylo dost a začali pouštět dovnitř. Vstupenku jsem vyměnil za nálepku nejmenovaného nápoje a soutěžní číslo. 

Před námi byla chodba s počítači, na nichž běželo několik her - např. Max Payne 3, na nějž jsme se šli kouknout. Devadesát procent prvních patnácti minut hry byla nepřeskočitelná videa (esc = pauza, tvůrce by zasloužil facku), ale zbytek se mi až na časté "cool" efekty obrazu zamlouvalo, dobře to skákalo, střílelo, krev létala vzduchem. Hrály jsme na notebooku ale vedle nás byl ještě computer a nějaký malý klučina tam rozstřeloval hlavy (hezké kolik je v tom Maxovi krve) s 3D brýlemi na hlavě. 

Prošli jsme kolem obchodu, stánku s overclokingem a vyrazily do hlavního sálu. Zde si někdo hrál na diskotéku a tak nás provázel dubstep a stroboskopy, pohoda… to jsem ale ještě netušil, že budou diskotékovat celou dobu.  

Úvodní slova, nějaké to rozhazování triček a červených hlav? převážně do VIP části pódia (taky si za to zaplatili) a pak už začal Quake. Na ten jsem byl zvědav, protože si poslední dobou občas zahraji Live (UT3 mi jede špatně :( a starší díly už mám dost ohrané), takže jsem si říkal, že snad něco odkoukám. Následovaly trička, blikačky... Pak Starcraft 2 (to už byl můj kolega dávno u overclokingu), kde jsem se  aspoň z počátku moc nechytal. Jedničku jsem kdysi hrával, ale dvojku zatím nikdy. Komentátoři této hry byli opravdu zběsilí, plácali tak rychle až jim skoro nešlo rozumět - možná to byla ale jen má neznalost pojmů. Celý sál vypadal dost nadšeně. Tteří místa byla rozhodnuta.

Následovala velká! pauza od hraní a přešlo se k soutěžím.. hrálo se na otázky kolem Hw Asusu, klikovalo se, předváděly se umělecké bannery, běhalo se pro croasanty (to už jsem měl fakt hlad) ale seděl jsem za půlkou a tam rozhazovač neměl sílu dohodit. Pauza nakonec skončila a já se mohl znovu soustředit na Quake…nutno říct, že to už mě začínala ztoho mžourání na projektor (mohly to udělat větší), stroboskopů a možná i přepalené hudby (repro to místy fakt nedávalo) bolet hlava.

Finále Quake fakt stálo zato, ačkoliv jeden z hráču měl značně navrh, ten druhý předvedl napínavou hru a tak nebylo o vítěži jasno až do konce. Opět trička, rozdávání cen jako např. Transformer(tablet), monitor, grafická karta... a nakonec trojnásobná porážka Zergů. Na vyhlášení těchto vítězů už jsem nečekal. Přece jen už se to kvůli všem těm pauzám začínalo protahovat a mě z té diskotéky už fakt bolela hlava. Nuže, zatleskali jsme vítězům a vyrazili domů.

Po příjezdu jsem se konečně najedl (dva krajíce chleba a jedna tyčinka jsou asi i na mě za celý den málo) a před půl devátou jsem už ležel v posteli. 

Celkově musím ohodnotit kladně, protože stravit celý den kompletně někde jinde.. to bylo to co jsem potřeboval a navíc jsem se vcelku bavil a to i přesto, že jsem nic nevyhrál ani nechytil ;) 

Musí být hra zábavná?

Tahle otázka mě napadla, takřka okamžitě poté co jsem si usmyslel hru do LSVCH 2012. Proč? Jen si vzpomeňte na Edgara, který se chce zabít - hlavně jeho druhý díl dle diskuze lidi neskousli - ano, nebyla to zrovna propracovaná hra se skvělou grafikou a spoustou možností, ty byly totiž jen dvě -> zavraždit ho, nebo hru vypnout... Divné, že se to tolika lidem nelíbilo, protože o nějakou dobu později jsem narazil na podobný titul, kde jste nebyli v roli "pomocníka" sebevraha, ale popravčího a ohlasy rozhodně nebyli jen záporné. Každopádně očekávám nakopnutí pro tvorbu třetího dílu... ale toto léto to nebude, nebojte.

Skutečnost se má tak, že tentokrát chci zkusit na něco poukázat a nechci to udělat textem, nebo obrázkem nýbrž hrou. Chci aby to hráče nebavilo, otravovalo a hlavně aby jím to přišlo jako dřina. Je mi jasné, že to většina lidí odsune na poslední místo hned v prvním levelu s nulovým hodnocením, protože ta hra prostě bude nudná, otravná a prostě dřina. Dokonce jsem chvíli přemýšlel, že by herní doba byla reálná a hráč by musel hrát několik hodin denně (ideálně celou pracovní dobu), uvidíme... aktuálně mám jednoduchou grafiku z malování a ovládání skrz myš (hráč klikne a jezdí) a to je dle mě chyba, přijde mi to trochu "zábavné" zřejmě protože je to rychlé. Přiznám, že v původním plánu byla zahrnuta i možnost stavění, budování a svobody, ale ten nápad jsem osekal na to největší minimum -> práci, kterou se ještě chystám znepříjemnit otravným ovládáním přes klávesnici... Bude to úžasné :D

Asi si říkáte, proč chce dělat takový kraviny? Je to protože, začínám být čím dál víc přesvědčen, že hry(a nejen hry) mohou opravdu sloužit spíše jako umění či alternativní sdělovací prostředek, a to nejen těch hezkých a zábavných věci, ale i toho co normálně přehlížíme, neuvědomujeme se nebo nám je upřímně jedno. Tzn. když si aspoň jeden hráč hry při příštím nákupu zeleniny uvědomí, kolik za tím stojí lidské práce.. bude to fajn ;) 

K otázce... myslíte si, že hra musí být zábavná? 

[CON]ference 2.0

Malá konference od lidí, kteří se snaží propagovat hry a jejich studium na univerzitních půdách. Ještě než začnu vyprávět, tak si musím lehce rýpnout -> propagace akce byla opravdu špatná. Já, který takřka denně navštěvuji různá vývojářská fóra a pár dalších webů tykající se her, jsem se o akci dozvěděl úplně náhodou, když jsem si zkracoval cestu přes Agronomickou fakultu. Nakonec jsem se rozhodl se tam alespoň na chvíli podívat a tak jsem si na druhý den překopal plány a vstal trochu dříve.

Dorazil jsem před desátou a trochu jsem zděsil malého počtu návštevníků, což dávám za příčinu již zmiňované propagaci.. ale teď již k přednáškám.

Úvod

začal trochu později, ale byl vtipný, i když šlo vidět, že to pořadatelé dělají teprve po druhé.

Typologie her

Přednáška o žánrech, různých teoriích (např. Wolfova, která rozlišuje 42 mnohdy zbytečných žánrů), které směřovaly k bakalářské práci autora - Typologickému trojúhelníku. Což je metoda, která má výzkumníkům pomocí několika otázek určit o jakou hru se jedná. Bohužel, mi to nepřišlo moc dobře pojaté a z tématu šlo určitě šlo přistoupit mnohem zajímavěji - přednášek, kde je ve slidech černý text na bílém pozadí, jsem si užil i ve škole dost. Přesto jsem si pár poznatků odnesl a některé zapracuji i do mé B. P.

Hranice her

Zde bylo vidět, že přednášející má již zkušenosti. Pojednávala o hrách, které překračují hranice (ARG) a to buď prostor (nemají definované hřiště), čas(můžou trvat neustále, není předem definován jejich konec) a hráči(nejde snadno rozeznat kdo hraje). Ukazoval několik příkladu her, některé z nich byly např. sponzorovány opravdu vysokými čísly a sloužily i k vědeckým výzkumům. Bohužel, se to pak začalo trochu protahovat a zaujetí opadlo, do konce nás to vydrželo už jen pár. Každopádně to pro mě bylo pěkné rozšíření daného tématu, ze kterým jsem se nějak blíže seznámil v knize Game Industry.

Reklamní hry

Kvůli prodloužení té předchozí jsem stihl jen konec, takže jsem dozvěděl jen pár drobností o tom jak se reklama nakupuje či prodává. Trochu mě to mrzí, protože tuto přednášku jsem chtěl vidět celou.

E-sport

Závěrečná přednáška studentského bloku se opravdu povedla. Nebyly žádné slajdy, jen fotografie a pro věc nadšený týpek, jenž se snaží propagovat hry jako sport. Co je to hra? Proč by nemohly být hry sportem? Akce, turnaje, fotky, hráči, peníze... a na závěr jedno video. 

O obědové přestávce jsem odešel a již se nevrátil, ale dle toho, že návštevnící postupně přibývaly soudím, že na další - tentokrát již nestudentský blok přednášek - už byly jejich počty větší.

Docela se mi to líbílo, a když se o pokračování této akce dozvím, tak se přijdu rád podívat... protože to shledávám prospěšným ;)

http://gamestudies.cz/