Volná pracovní doba, prémie za každý úspěch, bonusové peníze přímo na ruku a žádná fyzická námaha, tak by nějak by se asi dala popsat ideální práce a v call centrech je to dost podobné.
Práce je to jednoduchá a může se zdát, že kromě schopnosti plynule mluvit víc nepotřebujete, ale rozhodně to není práce pro každého. Všechno začíná klasickým pohovorem, který je následován školením komunikace a produktu (musíte alespoň trochu vědět co prodáváte) a před samotnou akcí může přijít test a první ostré volání se zkušeným kolegou.
A pak vám už jen systém vytáčí čísla a vy říkáte:“Dobrý den u telefonu Jan Sedlačík ze společnosti ***, hovořím prosím Vás s panem…“, něco odříkáte, na něco se zeptáte a podle toho pak zase něco odříkáte a pak odpovídáte na otázky a doufáte, že to vyjde.
Někteří klienti jsou fakt nepříjemní, ale mě osobně trochu překvapilo, že většina lidí byla spíš příjemná a s některými jsem se i zasmál, ve skutečnosti mě asi jen jeden doslova sprostě vynadal, ostatní buď zavěsily v půlce slova nebo vysvětlily svou situaci – už nejsou u společnosti (njn, databáze mizerná :D), nemají čas, řídí atp.
Co mě ovšem překvapilo je situace jiná – lidé si od Vás všechno poslechnout, třeba se i na něco zeptají a pak Vám teprve řeknou, že nemají zájem… Ovšem ještě horší je pokud se jim to líbí, ale stejně to nechtějí (Proč? -> Nevím), nebo platí jinde víc, ale za žádnou cenu nemají zájem ušetřit – někteří kilo, jiní tři… To mi prostě nikdy nešlo do hlavy.
Některým jsem pomohl ušetřit peníze, jiným čas (ti co to chtěly) a jiným jsem dal větší využití jejich notebooku.. Troufám si tvrdit, že jsem to nevnutil/neprodal nikomu, kdo by to nevyužil, leč právě to byla z pohledu kariéry chyba, i když důchodci bez počítače, typický člověk z databáze k niž jsem byl nejčastěji připojován, by neprodal internet ani Joe Girard.
První týden byl docela pohodový, druhý týden nastoupil hrozný stereotyp a nechuť a ten třetí jsem z toho onemocněl – doslova… Uf, jak se mi ulevilo, když jsem se s koučem domluvil na konci – poslední směna mě pak bavila.
Nu což, evidentně nejsem dobrý prodejce (jednou jsem vyhrál zmrzlinu a energeťák), ale spíš je to hodně o psychice a schopnosti být automat. Doporučuji každému si to aspoň zkusit – nejenže pořádně potrénujete povídání, ale také nějakou tu argumentaci, reakce, trpělivost a já se tam ještě naučil azbuku ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat