Pár mých obrázků se sympozia

Předně bych chtěl říci, že opravdu vyvedené fotky najdete zde: http://fotoklima.rajce.idnes.cz/2.Zombie_Symposium_Bozejov_-_report

Ale kdybyste přecejen chtěli víc, tak můžete kouknout na můj malý nášup. ;)

Zombie sympozium 2014

Bylo nebylo, ale spíše bylo jedno krásné internetové fórum plné bláznivých pomatenců, kteří došli k závěru, že by bylo dobré se zase znovu setkat na živo. Hrdinové osedlali své vozy, vlaky či boty a vyrazili na druhou stranu naší vlasti a ti internetový jim k tomu fandili lajky na facebooku.

Parádní fotky z akce od JWK jsou zde: 

http://fotoklima.rajce.idnes.cz/2.Zombie_Symposium_Bozejov_-_report

Tento dobrodružný příběh vám budu vyprávět s perspektivy své družiny.

Cestu jsme si nechaly naplánovat strýčkem googlem a s počátku se se jí snažili držet a tak se stalo, že místo dvou tří hodin jsme jich jeli celkem pět... Googlu můžete věřit mnoho věcí, ale raději si před cestou zkontrolujte zda na jím vytyčené cestě pro automobil jsou silnice... :D

To jsme si takhle drkotaly po úzkých polnačkách skrze českou Kanadu. Nalevo vysoké lesy, napravo louky posypané skalisky. Krásná příroda, ale automobil úpěl a tak jsme se rozhodli, že se vrátíme do civilizace a tuto trasu přenecháme pěším turistům, neboť bychom se jimi po upadnutí kol také brzy staly. Představa, že zůstaneme uprostřed divočiny plné vlků, medvědů a sobů nás rozhodně nenechala chladnými.

Ukořistil jsem mapu a jal se navigovat. 

Jen bych chtěl vypíchnout, že jsme se do Kanady ještě vrátili a musím říci, že sluncem oslněné louky plné zvířátek nejrůznějšího charakteru byly po zajetí do temného lesa s půlmetrovou vrstvou sněhu a ledem na silnici opravdu působivé. 

Nakonec jsme dojely. :)

Noční uvítáni v obci s devíti stálými obyvateli bylo velmi halasné! Po mém zvolání "haloo" vykoukla se dveří jedna hlava a zase se schovala. Tak jsme posbírali stovky kilogramů survival vybavení a přes chodbu, kde pět silných chlapů intenzivně montovalo dveře od záchodu přišli do světnice. Uvítalo nás "malinké" štenátko snahou ukousnout nám kapsy...

Pak to začalo!

Seznámení (s novými lidmi i starými známými), popíjeni místního pivního moku (musím uznat, že oproti tem patokům co poslední dobou dostávám v restauračních zařízení to byla opravdu paráda), krmení se, prohlížení nožů a pohodové povídání jenž mělo za úkol se poznat a sladit naši družinu.

Využili jsme nabídky pořadatele a nechali si pod hvězdami posypanou oblohou udělat přednášku o vesmíru a podívali se obrovitým teleskopem na Jupiter, měsíce ale i nově vzniklé hvězdy v mlhovině. 

Následoval spánek, probuzení, snídaně a poté workshop ve formě obsluhy motorové pily (každý si mohl vyzkoušet uřezat si nohu) a krátká brigáda s odklízeným tunových balvanů a chystání dřeva na zátop. 

Obchůzka okolí spojená s výkladem a diskuzí na téma:"Jak to tady obránit před zombíky i bandity." Byla řádně důkladná. 

Před vydatným obědem jsme si daly první várku střelby.

Poté jsme si v domě zamávali nejrůznějšími zbraněmi od mačet, mečů až po katany. Brzy jsme se ale navrátili ven a jaly se dorazit našeho slaměného zombíka. Malá kuše, velká kuše, dva luky, házecí nože, revolver, nože, startovací pistole atp. z něj udělali pěknou fašírku. 

Takže jsme se přesunuli k testu chladných zbraní na připraveném trámu. Každý si vybral nějaký kousek a pokusil se co nejefektivnější cestou zlikvidovat tohoto velikána - musím říci, že to byla velká sranda! Vypíchl bych Play3rův útok dvěma glocky... :D

Následoval pochod smrti do vedlejší vesnice, kde jsme měli tu čest navštívit malý pivovar s výkladem. Nevím jak pro ostatní, ale mě to přišlo určitě zajímavé. Poté přišla malá kulturní vložka formou prohlídky dřevěných soch a snahou zjistit co tím ten autor sakra myslel? :)

Promrzlý a vyhladovělí jsme se navrátili k pivu a skvělým Burgrům, jenž pro nás mezitím vším připravila paní domu.  

Navečer jsme se pustili do sledování dokumentů o různých způsobech přípravy na přežití apocalypsi a diskuzí nad jednotlivými výhodami a nevýhodami. Mimo jiné jsme se dozvěděli se jak přežít na Sibiři... :D 

A poslechli jsme si Sybrakovo povídání o jím připravovaném Larpu inspirovonaným populárním seriálem The Walking Dead - určitě koukněte na web: www.zombielarp.4fan.cz. ;)

Diskuze se sledováním videí se vedla dlouho do noci a byla zakončena seriálem testující různé zbraně na lidských lebkách... To aby se nám lépe spalo. :)

Ráno byla další snídaně (překvapivě) načeš následovalo využití profesionálních fotografických schopností našeho hospodáře... Jinak řečeno jsme si hrály na modelky. Byla to určitě sranda a jsem moc zvědavý na výsledky - když už jsem se tedy válel v pilinách a trávě. :)

Po vaječněsýrověchlebovém obědě jsme se důkladně rozloučili a vyrazili zase žít své běžné životy, jenže obohaceni o spoustu nových zážitků, vzpomínek a snad i nových přátel. 

Byla to skvělá akce a snad si ji všichni zúčastnění řádně užili a tak doufám, že se zase potkáme. 

Projekt č. 2: Psaní, gramatika, tvorba

Tak je načase oznámit plán na další měsíc.

Dost jsem toho již napsal a ještě vice toho mám rozepsaného. Jenže i přes své zjevné úžasné úspěchy v této oblasti mám určitě co zlepšovat, a právě proto jsem jako druhý osobní projekt roku 2014 zvolil toto téma.

Hlavními úkoly bude:

- nastudovat něco o gramatice (knížečku už mám delší dobu, ale chce to i nějaký cvičení)

- udělat si pár cvičení z kurzu psaní od René Nekudy

- napsat nějaký kloudný článek na "hlubokomyslné téma"

- dokončit jednu dlouho rozepsanou brožurku (už je třeba jí označit za hotovou)

- a zapracovat na jiné brožurce, která je taky rozpracovaná ale spousta kapitol chybí

Mimoto samozřejmě stále pojedou i ostatní věci, včetně cvičení a aktuálně například studia kódování webů, čemuž jsem se vždy docela úspěšně vyhýbal ale v rámci jisté nabídky jsem se do toho pustil... Zatím je to pohodička.

Tak gramatiko! Ty přežitku dob minulých! Boj se mne!

31 dní s Linuxem

Na nový rok jsem si řekl, že je čas na nějakou tu hlubokou životní změnu.

Teď už je to třicátý první den, kdy v celku úspěšně a bez problémů funguji na Linux Mint 16 s Cinnamon rozhraním. Musím se přiznat, že jsem Linux používal již mnohokrát dříve, ale zatím nikdy jsem u něj nevydržel dlouhodobě (buď se zhroutil anebo nestačil), leč teď se zdá, že jsme si padly na správnou notu.

Hlavním důvodem spokojenosti bude asi to, že mi běží pěkně svižně. Pravděpodobně jde jen o subjektivní dojem ale ten je pro mě pochopitelně podstatný. 

Zvládám tu takřka všechno co ke své práci aktuálně potřebuji. Webový prohlížeč, textový editor se zvýrazněnou syntaxí, něco na grafiku... Jen ten střih videa tu není možný a bohužel trochu chybí i GM, takže Win7 stále mám a nechystám se ho trvale opustit (je to super systém), ale dost mi blbne (posledně se mi odmítal zapnout) a na mém hardware občas dost nestíhá (subjektivně).

Navíc si ho užívám v práci (9 hodin denně), kde dokáže hned po startu řádně zasekat i i5. 

Leč na nový počítač, do kterého se asi brzy rozhoupu zainvestovat bych chtěl Win8 páč je super. Věřte mi - jel jsem na něm dobrého půl roku v době kdy jsem svůj počítač neměl a teď ho často (každý den) užívám v práci na mnoha různých strojích a je to až na pár excesů paráda.

Toť vše. 

Projekt č. 1: Cvičení

Tož tak už se nám měsíc blíží ke konci a můžu říci, že se mi snad i docela dařilo, leč potřebný návyk jsem si určitě nevypěstoval.

Proč? Mám tu sice tabulku, kterou jsem vyplňoval ale bohužel ne pravidelně a tak v ní mám spoustu děr. Možná je to tím, že jsem zvolil digitální formu, proto jsem se k ní mnohdy nedoklikal, takže ji jdu právě teď přepsat na papír, který budu mít položen na pracovní desce... Také nemůžu říci, že bych si dával poctivou rozcvičku každý den, ale na druhou stranu jsem snad vždy udělal alespoň nějaký ten protahovací cvik.

Mimo jiné jsem si dal několik kondičních procházek, boxování do pytle, větší cvičení... Ale jak píšu, většinou šlo jen o protažení. 

Takže je třeba to zrevidovat. Každopádně pojedu určitě i příští měsíc, kdy si stanovím i další projekt.

Jdu si zacvičit.

World of Warcraft

aneb jak jsem dostal příležitost zahrát si deskovou hru. :)

Už hodně dlouho jsem žádnou nehrál, takže jsem na to těšil. Protože jsem nejšikovnější tak jsem "dostal za úkol" nastudovat pravidla a následně hru vést. Nutno říci, že naše aliance tvořená mou trpasličí vražedkyní a jedním mágem zvítězila. 

Musím ale uznat, že (nejen) pravidla finálního PVP souboje jsem si vycucal z prstu, leč řekl bych, že jsem to trefil docela spravedlivě. Každopádně je to pěkná hra, plná barevných obrázků a figurek, takže máme v plánu si nějaký budoucí víkend zase znovu sednout (je to na pár hodin) a pustit se do světa Azr... Azerothu? Nevím. :)

Stolní hry bych rád hrál častěji, ale povětšinou nemám moc s kým... Tak snad se do budoucna vyvede. 

A co vy? Máte nějaké oblíbené kousky? Nebo raději zíráte na figurky v počítači?

Projekt číslo 1: Fyzická kondice a zdraví

Cvičení není jen o získání svalů a předvádění se na pláži po důkladném pomazání olejem... Cvičení je hlavně o získání energie, schopnosti se nezadýchat na schodech nebo delší procházce ale také o celkovém zlepšení stavu těla i mysli. Spokojenosti.

Problém je, že jednorázové cvičení nemá valného smyslu a větu:"Od zítřka začnu cvičit." Slyšel anebo přímo řekl snad každý z nás. Rozhodnutí o pravidelném cvičení totiž není na týden, měsíc nebo rok o tom se rozhodujeme takřa na celý život. Je tedy třeba si z toho udělat zvyk asi jako vás rodiče naučili čistit si zuby anebo jak pozoruji kolem si u jídla pouštět seriály.  (a tím si pořádně nevychutnat ani jedno)

Jenže začít se u jídla dívat na seriály je velmi jednoduché, protože je to pohodlné a nic to nestojí. Kdežto cvičení chce cílevědomost, dřinu a pot. Věřte mi, zkoušel jsem to již několikrát a dokonce jsem jednu dobu cvičil snad i nějaký ten měsíc - jenže jsem pak byl spokojen a tzv. usnul na vavřínech a pak šlo cvičení do kytek. Před vaším finálním rozhodnutím si zkuste položit několik otázek:

Proč chci cvičit?

Chci tomu skutečně dlouhodobě věnovat čas?   

Pak je vhodné to nenechat jen tak, ale vytvořit si plán - třeba nějakou tabulku dní a jednoduše si dělat čárky. Plnící se tabulka vám bude dělat radost a motivovat vás k dalším výkonům. Ideální je také o vašem záměru někomu říci (nebo si rovnou najít cvičpartnera) anebo napsat, jako to právě dělám já.

Je to jako když se snažíte překonat svůj rekord v tetrisu. Prostě hra a zábava - někdy trochu frustrující - ale když se budete opravdu snažit, tak to nakonec zvládnete.

Cvičíte? Plánujete to? Nebo už jste nad sebou zlomili hůl?