sobota 10. srpna 2013

Velká celoživotní únava

Pravděpodobně v tom nejsem sám, ale mám pocit, že jsem prospal většinu života. 

Hlavně poslední dobou si uvědomuji jak moc jsem pořád unaven. Nemám problém vstát pěkně brzy, protáhnout se a nachystat si snídáni, kterou si hezky v klidu sním, jenže často mě tento proces úplně vyčerpá a jednoduše padnu znovu do postele. Dnes se mi to třeba opětovně stalo. Vstal jsem tedy až kolem desáté hodiny, zkontroloval co důležitého se během nočních hodin kdy jsem byl offline stalo a načež jsem se překvapivě pustil do práce a asi po půl hodince začal zívat. 

Nikdy (bohužel) jsem nebyl člověk který by vyloženě zářil energií ale to jak se cítím poslední dobou je strašné. Energetické nápoje či káva občas pomůže ale to není řešení! a navíc si musím hlídat dávkování, protože jakmile si dám trochu více tak ztrácím schopnost se soustředit a posledně jsem se cítil opravdu trochu sjetě až jsem měl pocit, že jen zmateně přepínám jednotlivé záložky a okna. 

Všiml jsem si, že nejvíce tyto pocity získávám u práce s počítačem. Vlastně už to vím delší dobu a velice rád bych u něj omezil proflákaný čas, jenže vždycky narazím na to, že nevím co jiného. Ať jsem si vymyslel cokoliv tak se to vždy nějak vztahovalo ke computerům. Jsem moc rád za občasné výlety do přírody a to i přesto, že ty jsou skutečně fyzicky náročné ale možná právě proto se při nich cítím dobře.

Vlastně bylo mým plánem vykašlat se na sezení na bytě a chodit pracovat do studoven. Zjistil jsem, že jsem tam schopen během kratší doby vykonat mnohem více práce. Asi protože mi přijde hloupé (a to i přesto, že to tam mnoho lidí dělá) zírat tam na facebook plný věcí, které mě vůbec nezajímají anebo na vtipná videa. Jenže tento můj plán troskotal na tom, že naše studovna byla každou chvíli uzavřená pro studenty (geniální!) a když už tam takto zbytečně přijedete po třetí tak vás nadšení přejde. Proti ještě hovoří nutnost cestovat a aktuální šílené horko, že člověk i při sezení na zadku v zatemněné místnosti s větrákem má potřebu se sprchovat několikrát denně. 

Vlastně mám energie všude docela dost ale pravděpodobně mě ubijí ten stereotyp. Stereotyp. Jenže překonat zvyk je tak těžké... Cesta je dlouhá. 

Dnešní káva už mi chladne.

Už mám připraven dokument s nadpisy, který chci dneska odevzdat.
Pak chci poladit pár drobností na jednom webu.
Rád bych napsal pár kapitol své sbírky znalostí o zombie apocalypse.
Pracoval na konceptu nové videohry.
Dočetl poslední dvě povídky z malé povídkové 2013.
Snad i kouknul na netbook, který tu mám na spravení.
Řádně si zacvičil a přeložil alespoň jeden švédský článek. 

Pár maličkostí, které se musejí dát v pohodě zvládnout. 

Při psaní blogu se necítím unaven, ale už mám pro změnu zase hlad.

Pozdně večerní editace
-----------------------------------------------------------------------------------------
Překvapivě se mi dařilo. Po obědě jsem sice přišla velká krize a brzké odpadnutí na gauč, ale naštěstí jsem vzal ruky motivační knížečku a po nějaké době už jsem do sebe klopil kávu a pouštěl se do práce. Články byly napsaný a odevzdány. Na webu jsem toho udělal více než jsem plánoval. Svensku i cvičení jsem úspěšně škrtnul. Netbook mě na nějakou dobu zabavil. Koncept videohry jsem s papíru přepracoval do Calcu. Na sbírce znalostí jsem také něco málo udělal. Teď už jen ty dvě povídky, ale pravděpodobně se na ně vrhnu až po dokumentu o veganství co tady mám celý den připravený. Hezky před spaním. Můžu říci, že jsem spokojen a zvědav jak dopadnu zítra. 

Co děláte proti únavě vy? Pociťujete ve svém životě značný stereotyp? Baví vás? 




9 komentářů:

  1. Jak nastaly ty strašný pařáky a bylo na chcípnutí, pořád se mi chtělo spát. Vstal jsem, šel si udělat snídani a pak třeba zase odpadnul. Takže na vině je... léto!:) Btw gratuluji ke splnění malého předsevzetí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naštěstí už je dneska fakt příjemně. ;)

      Předsevzetí to ani nebylo, páč já si píši seznam úkolů takřka každý den. Pomáhá mi to. :)

      Vymazat
  2. Mám stejný problém, hlavně letos pozoruju, že je stále větší. I když v horku jsem to měl naopak, nemohl jsem vůbec usnout, takže jsem pracoval často celý den, naopak teď, když je dobře, můžu celý den prospat :D

    Celkem dost se to u mě promítá ve škole, což mě trápí nejvíc, protože mám pořád pocit, že bych dokázal zvládnout víc, ale přes tu únavu zvládám jenom to nejnutnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen doufám, že to není nějaká nová forma nemoci. :)

      Tady na tom MFA webu třeba radí omezit kofein: http://www.unava.cz/jak-na-unavu.php

      Ve škole je problém. Mě třeba k soustředění pomohlo, že jsem si po prvním semestru začal místo notebooku brát sešit a propisku.

      Vymazat
    2. Když zmiňuješ omezení kofeinu, vybaví se mi, že při naprosto šílené únavě hned po probuzení a snídani (s čajem), jsem přestal pít černé, zelené a bílé čaje. Asi na dva nebo na tři měsíce. Hodně to pomohlo. Už druhý den jsem byl schopný zase pracovat od rána. A do čtrnácti dnů v takovém středně rychlém tempu, na které jsem byl zvyklý. Po době více méně úplného vysazení se snažím nevypít těch kofeinových věcí víc než půl litru denně (oproti třeba třem litrům skutečně každý den). Většinou si ale ani kofein nedám a je to pro mě spíš chuťovka.
      A jak mě to napadlo? Jednou ráno jsem otevřel Heideggera a šlo to krásně, tak jsem se těšil, jak si po snídani počtu. Po snídani jsem četl stejnou část co předtím, ale rozdíl byl, že jsem to vůbec nedával a byl hrozně apatický a mimo. A jak jsem psal, druhý den bez kofeinu to bylo mnohem lepší.

      Vymazat
    3. To je docela zajímavé. Mě pravě napadlo, že jsem unavený i z toho, že poslední dobou černý čaj piji o dost méně... Ještě nedávno to bylo konvička každý den, ale snad kvůli horkům jsem toho ponechal.

      Vymazat
    4. Někde jsem četl, že v horku je naopak dobré pít teplé, že se tím srovná teplota těla s tou okolní a tělo pak nečelí takovému rozdílu a celkově mu je lépe. Co je na tom pravdy netuším.
      Každopádně pro mě bylo podstatné přestat úplně, protože stačil pak i hrnek na to, abych nebyl schopný dělat vůbec nic. Přičemž pro mě byla podstatná spíš neschopnost se věnovat duševně náročné činnosti a jakási neschopnost se soustředit na cokoliv náročnějšího než je běžný hovor s lidmi nebo manuální činnost. Je nutné říct, že jsem po vysazení byl asi unavenější v tom smyslu, že jsem chodil o dost dřív spát. Ale po čtrnácti dnech se to spravilo, jak si tělo zvyklo a vyčistilo se. Ono s kofeinem je to totiž tak, že ho prý tělo musí složitě dostávat pryč a zatěžují se tím, tuším, ledviny, takže to co tě má povzbudit na mysli, vyčerpává organismus. Je to celkem paradox. :)

      Vymazat
  3. Já si většinou potřebuji odpočinout po nějakých větších výkonech. Standardně třeba po povinných zkouškách ve škole. To pak třeba měsíc nic nedělám - nutno říct, že předtím člověk skoro každý den dělal něco duševně náročného. Další věc je případné rozhození spánkového režimu. Jak vidíš, píšu notně pozdě. Normálně bych byl unavený a šel si lehnout a spal. Teď nejsem. V tom vedru se nedá moc spát, a tak vstávám pozdě. To krade asi nejvíc času. Než se to srovná, to máš minimálně týden, ale spíš to bude čtrnáct dní... Ale když jsem vyspalý a odpočatý, to se pracuje jedna radost. Hlavně jsem resignoval na nějaké úkolování, protože mě to většinou odradilo od dělání čehokoliv a ve výsledku to vedlo třeba k hůř odvedené práci nebo k věčnému pocitu nestíhání. To všechno jen proto, že měl člověk dojem, že toho musí udělat moc. Třeba dneska jsem většinu dne řešil tvar těla hlavní dívčí hrdinky hry a její šaty. Spolklo to minimálně šest hodin. Přitom to jsou dvě věci, v podstatě by se dalo říct jedna: opravit hlavní hrdinku. Co do počtu je to fakt bída, ale výsledek, myslím, stojí za to. :) A tak se těším na zítřejší dodělávky a animování. Třeba celý včerejšek jsem dělal jen design webových stránek. Je mi to příjemnější, než vystřídat činností pět. Hlavně většinou nemám na programu takové věci, co by šly stihnout nějak raz dva. Nebo je nepočítám - třeba udělat pár ikonek. Ale možná bych mohl do programu zařadit psaní nějakých článků. To by asi stálo za zvážení... To už si tu moc přemýšlím. :D
    Takže takhle: problém s leností nebo únavou občas mívám. Buď když jsem pracoval příliš, jsem nevyspalý nebo když se toho na mě příliš mnoho valí a jsem z toho naprosto paralysovaný (což situaci ještě zhorší). Nejlepší řešení pro mě je naplánovat si na jeden den jednu činnost. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úkoly si nedávám moc velké, ale spíše malé často splnitelné i za pár minut. To má pak člověk radost, když je může škrtat ale samozřejmě jsou tu i větší, ale těch je vždy málo.

      Dneska jsem třeba neudělal skoro nic. Prostě mě schvátila bolest hlavy a tak jsem se rozhodl se pro jistotu nepřemáhat a strávil jsem půl dne v posteli. :)

      Pravidelný spánek je u mě problém. Když jsem bydlel na kolejích tak to bylo lepší, protože jsme byly se spolubydlícím tak nějak sehraní a když šel spát jeden tak za chvíli i druhý... Teď bydlím v pokoji sám ale zase je průchozího typu a můj spolubydlící přichází už skoro pravidelně kolem půlnoci. :)

      To pak zase dělá problém snaha vstávat brzo...

      Vymazat