Za polárním kruhem

si sedím na gauči, mráz a sníh za okny, popijím nízkoalkoholický "herrljunga applecider", neboť SystemBolaget - státem provozovaný obchod s alkoholem - má dnes zavřeno od dvou hodin a spolucestující kolegině spokojeně pochrupkává pod příkrívkou s ornamenty sobů, si říkám, že je vhodný čas naťukat pár slov o posledním roce. Nebojte, rádoby vtipné povídání o mé zatím největší cestě napříč Skandinavií, také dostane svůj prostor, ale přecejen jsem teprve v polovině a tak je čas na shrnutí ještě příliš brzy - snad jen říci, že je to příjemná tečka za povedeným rokem.

Jojo, rok to byl vyvedený v pozitivních i negativních věcech. Vyhrávají pozitiva.

Mezi nejpodstatnější věc, která změnila můj život k lepšímu, byla změna práce. Člověk tam přecejen tráví pořádnou kupu času a tak je fajn, když vám změna uvolní ruce, zkrátí pracovní dobu a přidá nějaký ty koruny. A hlavně takovou tu spokojenost.

Též jsem se oficiálně stal panem podnikatelem a vzhledem k tomu, že jsem se díky doporučení dostal příležitost na opravdu zajímavé zakázce a někteří lidé/firmy mé služby vyhledávají opakovaně - to asi nedělám úplně špatně. Jistě, občas mám hrozný nervy - ale také jsem díky tomu už procestoval pár měst a občas si zajdu na kávu do nejvyšší budovy v ČR. A vypadato, že bude ještě lépe, ale nepředbíhejme - přecejen je to celé jen v začátcích, ale hlavně mě to baví, dává smysl a také radost s dobře vykonané práce.

Třetí výraznou věci bylo stěhování. Lehce mosty pálející, ale bylo třeba. Ačkoliv se prvně zdálo, že tím ztratím - tak jsem naopak mnoho dostal. Mimo jiné také prostor pro ubytování jednoho bezdomovce, který už mě stál minimálně jednu cestu kolem světa (a milion nervů) ale snad mu možnost vidět, že jde žít i jinak než "pokud mám peníze, tak musím chlastat a házet je do automatů, jinak to není žádný život" nějak pomohl. Půl roku, tak uvidíme. Teď se ale těším až konečně budu mít prostor jen pro sebe. Aspoň občas.

Též jsem si namočil nohy v moři, skočil s mostu, užil si nějaké to kempování, bojoval v bitvě, snažil se přežít v zombie larpech, řádně si užil postapa, soužití se psy, drobnější výlety, začal jsem nosit klobouček, naučil se vyrábět cider, přečetl hromadu knih, jezdil na koloběžce, zatleskal mi sál plný lidí a kyblíček dalších fajn věcí. Spousta práce a přemáhání, ale stálo to za to.

Příští rok chci pokračovat ve vytyčeném směru - nadále dělat dobrou práci, trochu cestovat, makat na sobě a snad konečně vyřešit pár problémů, které mě tíží již neúnosně dlouho dobu - ale už vím jak na ně, takže bych ty své trapné strašáky konečně mohl porazit.

Tož tak. A udělejte si příští rok takový jaký chcete, nikdo jiný to za vás neudělá.

Proč je na foťáku wifi? A nfc?

Otázka, která mi od včera vrtá hlavou.

Rozhodl jsem si udělat radost a svůj půlkilový a deset let starý Olympus, který zabere třetinu batohu, vyměnit za něco moderního, kapesního, cool. Po týdnech vybírání jsem nakonec skončil u kousku, který mi padl do oka jako první a to Nikon S7000. Což ovšem není podstatné. Podstatné je, že tenhle model má Wifi.

Říkal jsem si, že je to sice pitomost, ale aspoň budu moci přetahovat fotky do počítače aniž bych musel hledat kablík... U takového notebooku někde v kavárně si dovedu představit i možnost to reálně využít.

Inu, docela jsem koukal, když jsem zjistil, že to Wifi funguje jen na propojení s "chytrými telefony" - ehm, tedy některými "chytrými telefony" s Androidem a iOS. Takže nejenže se nespojím s počítačem ale ani se svým smartfounem.

Takže můžeme dál přemýšlet, k čemu je wifi ve foťáku, který můžeme připojit maximálně k telefonu?

Internet mi dal odpověď - prý je to skvělá a praktická funkce, která vám umožní si vyfocené obrázky prohlížet na telefonu. Ehm? To jakože si to bezdrátově (až na deset metrů) zkopíruji s třípalcového displeje na čtyřpalcový a pak se poslintám blahem?

A NFC?

Asi už začínám být starý, protože nechápu, k čemu je tahle vychytávka ve foťáku dobrá?
Ví to někdo?

PS: Jak foťák foťákuje a jestli si myslím, že jsem vybral dobře? Tak to zatím nevím. 

Můj první vlastní CIDER

Tak se stalo, že jsem se před dávnými časy - ještě než se to stalo populárním - dostal k Cideru, tuším ve Švédsku. První točený jsem pak potkal v Litvě a následně v Praze. Od té doby jsem ochutnal celou řadu různých značek (a taky jich je celá řada u nás už dostupná) ale nakonec se mi nějak ocukrovaná chemikálie s příměsí jablečného aroma trochu přepila. 

Pár známých postapáků se ale výrobou podobných hovadin zabývá a jednoho dne prostě musel přijít čas, kdy jsem si objednal pět litrů luxusního vína ve skleněném demižonu za 149 Kč abych mohl vyrábět vlastní... Jakože stoprocentně čistý jablečný CIDR - Jablka, kvasinky a možná ale jen možná trochu cukru.

A světe div se. Funguje to. Proces je sice jednoduchý ale musím jej ještě řádně vychytat. Dvakrát mi to bouchlo do ksichtu, při stáčení přes hadičku jsem polil půl kuchyně... Prostě je to sranda. 

Zatím mělo mou dobrotu možnost ochutnat cca sedm lidí a to ve dvou variantách (jeden týden vs dva týdny) a většina se shodla na tom, že to vážně chutná jako CIDR a, že je to dobrý! Za sebe souhlasím, fakt mě překvapilo jak se vcelku snadno a levně (cca 15 Kč za litr) dá vyrobit něco lepšího než ta věc v plechovkách. Včera jsem to popíjel s kamarádem při testování karetní hry, co teď zrovna aktivně vyvíjím a sice jsme odešli po svých ale v dobré náladě. :)

Už tedy přemýšlím jak svůj postup vylepšit (návodů máte na internetu milión) a s první várky mi zbyla už jen sedmička lahodného moku. Ta padne asi darem. 

Vzpoura na Hvězdoletu Vltava

"Soudruh Antonín Omáčka se hlásí do služby!"

Dostal jsem příležitost zahrát si speciální hru. Šlo konverzačně deskovo larpovou uníkovou hru s hlavovamy, vycházející s eposu "Hvězdolet Vltava", který pojednává o alternativní historii ve které, nejenže komunisté neskončili ale naopak ovládly planetu i vesmír.

Hvězdolet Vltava je moderní vesmírné plavidlo, které bylo čerstvě dokončeno a kvůli nutnosti splnit plán z Moskvy - narychlo vybaveno posádkou (700 lidí) a vysláno na slavnostní let kolem soustavy. Jenže, to by vesmír nedal aby se plavidlo nedostalo do křížku s nepřátelskou vesmírnou lodí a při útěku neselhal hypermotor... Hvězdolet Vltava skončil čtyřistalet v budoucnu. Ve vesmíru kde již bylo lidstvo vyhubeno.

Příprava hry trvala několik dlouhých týdnů, během kterých si hráči budovali své postavy formou psaných příběhů a rozhodnutí. Chekotay napsal více než sedmdesát stran textu! A všechno tohle vyvrcholilo v sobotu v bunkru 10-Z několik metrů pod brněnským Špilberkem. Dostal jsem rozsáhlé složky, kádrové posudky, staré fotografie, útržky novin a historický oděv.

Hra začínala ve chvíli, kdy na lodi počínala vzpoura - část posádky chtěla zachovat tvrdý komunistický režim a jít do vesmírné války pomstít matičku zemi a druhá jej chtěla začít znovu. Tři vzbouřenci zajali tři loajální, zavřeli je do komory a zrovna v tu chvíli se ozvalo několik výbuchů a zhasla světla.

Systém hry byl zajímavě vytvořený.

Sedělo se u stolu, každý měl své složky, jmenovku a inventář a uprostřed byl plán lodi - vždy jen několika aktuálních místností. To ale není vše - při konání činností (např. vrtání díry do dveří, oprava mobilního zařízení atp.) bylo nutné řešit různé hlavolamy - papírové, Dřevěné i kovové. A v některých pasážích bylo nutné opustit stůl - ať už vlézt do skříně opravit pojistky, prolézat servisním tunelem anebo obléct skafandr a vylézt do tmavého a studeného vesmíru. A věřte mi, že opravit telekomunikační anténu v rozbitém skafandru není žádná sranda! Však se podívejte na fotky.

Atmosféra by se dala krájet a užili jsme u toho hromadu zábavy.

Všechno to připravit muselo dát hromadu práce, zdrávas Chekotayovi. 

A určitě to bylo strašně inspirující. Hned mám chuť vymyslet nějakou takovou zombejkárnu.

Všechny fotky zde: http://vsb.rajce.idnes.cz/Vzpoura_na_hvezdoletu_Vltava/

The Walking Dead Larp III: Naděje není

Pytel na hlavu. Naložit do dodávky a se skupinkou dalších osob vysadit v lese plném magorů, zombií a ještě větších magorů. Dokáže Vasil a jeho bratr Ivan přežít s hromádkou cizích lidí jejichž řeči příliš nerozumí?

Takhle začínal třetí díl The Walking Dead larpu. 

Zatímco první díl byl komorním divadlem několika lidí. 

Druhý díl neustálou bitkou a srdceryvným dramatem mezi přeživšími, zombii a vojáky.

Tak třetí přinesl prvek drsného přežívání v divočině, kdy je vám zima, máte hlad, plížíte se trním, ani nedutáte aby si vás kolem jdoucí horda zombii nevšimla... 

Alespoň co se naší skupiny vyhnanců týče. Tentokrát totiž bylo skupin více:

- my, skupinka bludných duší s vlastními příběhy, které se snaží přežít v drsném světě 

- několik tuláků - lovci, obchodníci, kteří putují světem osamoceně

- tábor pomatenců, ze kterých šel strach na kilometry daleko 

- kanibalové s Terminusu

- pomatení vojáci v pohodlí luxusního bunkru

A samozřejmě narůstající horda - tentokrát fakt nelítostných zombií.

Každá skupina (i jednotlivec) měla vlastní příběh, vlastní cíle, vlastní způsob přežití. 

A samozřejmě se navzájem potkávali a tak počty zombií rostly. Prostě to byla mela. 

Kvůli stanovenému konceptu každý hráč prožil hru úplně jinak, takže soudím jen dle svého zážitku a a musím říct, že jsem zažil pěknou hromádku vyloženě epických momentů. Již klasicky jsem zemřel téměř na konci - mstil jsem smrt svého bratra a přitom mě obklíčili zombie - ani dvě brokovnice mi nepomohli. :)

A ještě jsem měl tu čest strávit dvě noci v zatím nejšpinavější a nejstudenější díře. 

Bylo to celé moc fajn.

Podzimní konferencování

Poslední dobou jsem navštívil minimálně čtyři různě zajímavé akce.

Jedna z nich byla mezinárodní konference na které se meditovalo, zpívalo a tancovalo. Byl jsem součástí organizačního týmu - zajišťoval jsem techniku, prezentace, zvuk a kamerový systém pro spojení se světem. Byla to pro mě hodně zajímavá zkušenost, protože jsem doposud nic takového nedělal ani neviděl. Když ťukáte něco na počítači a celý sál se raduje a hopsá kolem vás... Po třech dnech ve společnosti pozitivních lidí jsem se vrátil do Brna příjemně spokojen.

O téhle dobrodružné akci plné vlaků, hotelů, indických restaurací a nočních procházkách po neznámém městě jsem měl rozepsán rozsáhlý článek, ale nakonec zůstal viset někde v multivesmíru.

Snad vám tedy postačí tohle a další krátká shrnutí.

MS Fest 2015
Letošní MS fest byl velmi podobný těm předchozím. Prostě odborně laděná konference, kde si najdu jen pár přednášek, které se týkají toho co mě zajímá. Letos jsem se točil kolem Win10 a vývoje aplikací pro něj. Rozhodně zajímavý je nápad MS s Platform Brigde, které vám umožní relativně snadno zkonvertovat vaši Android/iOS appku pro Win10.

Hned jsme dostali chuť nějakou appku vytvořit. Už se mi tu valí nápady, erd i mockupy. :)

A taky jsem si vyzkoušel Oculus Rift a musím uznat, že se z toho vážně docela trochu točí hlava. Bohužel byla k dispozici jen část bez zombíků... S nimi by to mohlo fakt stát za to. :)

Degustace inovací, vol2
Akce o které jsem se dozvěděl takřka na poslední chvíli. Celou jí pořádá společnost Corinth věnující se převážně výukovým aplikacím. Představila sebe i své produkty, spojili jsme se se Silicon valley a daly si komentovanou degustaci moravských vín. Což pro mě byla novinka, protože jsem doposud na žádné degustaci nebyl. Rozhodně zajímavé.

Poslední část byla volná, každý si mohl vyzkoušet produkty společnosti, prohlédnout 3D tiskárny, vyzkoušet 3D brýle či důkladně pokecat o práci i muzice. Z akce jsem si odnesl jenom pozitivní dojmy.

Smart Meetup 6
Již klasická akce v Jihomoravském Inovačním centru, při které se vždy představí několik projektů. Tentokrát zaujala hlavně firmička tvořící informační/reklamní 2D videa, minule třeba přijela Tesla S. Prezentace trvají přibližně hodinku a pak už se můžete věnovat tlachání, pivu a gadgetům v pohodě smartwatch, tabletů a vždy vybitých Google Glass.

Já osobně mám tyhle akce rád. Vždy se při nich člověk něco dozví - o nové firmě, produktu či zajímavosti a dostane možnost pokecat s lidmi s podobnými zájmy a občas i něco dobrého spapat či vypít. Určitě doporučuji, třeba najdete ve vašem okolí něco podobného s vaší tematikou. ;)

Skočil jsem z mostu

Přelézt zábradlí, podívat se dolů a skočit.  

Jak jednoduché. 

Kdo mne zná, tak si zajisté všiml, že mi výšky nedělají zrovna nejlíp a to ani ty, jenž nejsou příliš vysoké. Slézt metr vysokou zídku je pak odvážný čin hodný řádné sebechvály.  Příležitost skočit přišla a já samozřejmě nemohl říci ne. I když pod dohledem odborníků a omotán lanem. 

Skákalo se v krásách Dalešické přehrady z 25 metrů vysokého mostu. Objednáte se a přijdete. Na místě už jen nahlásíte své jméno a usměvavá slečna se vás zeptá - tak co? Jdeme na to?  

Pak už jen obalen karabina a lany přelezte zábradlí a potud dobrý. Držíte se. Nohy zapřené a prsty pevně stisknuté. Jste připraveni se odrazit zády směrem do neznámých hlubin.  

3. 2. 1. Teď.  

A nic. Žádné přikrčení a odraz se nekonal. Končetiny mně neposlechli. Samozřejmě.   

3. 2. 1. Teď. 

Uff. Lehký odraz a pak už jen... Šílené rychlá změna. Nic. Najednou necítíte vůbec nic. Zatmění. Rozmáznuté vidění. Tam někde v dálce je lano - dle instrukcí jej mám chytit - natahuji ruce - je to jak ve zpomaleném filmu - vidím jen lano - zbytek je kolem mně sviští neskutečnou rychlostí - mám ho! Chytám se jej a v tu chvíli se ozve výkřik nezměrné hrůzy a zároveň oddechu. Prosvištím pod mostem a letím zase nahoru. Po otočce už začínám zpomalovat. A znovu vidět. Nakonec si užívám pohupování sem a tam. Čím dál pomalejší.  

Pak už jen poslouchám instrukce, odmotávám lano a slaňuji další desítku metrů pomocí karabin. Nohy dopadají na loďku, klesám na kolena a pouštím lano. Konečně.  

Už chápu, že sebevrahům trvá tak dlouho než skočí - až se často nakonec přemluví a přelezou zábradlí zpátky. Ten pud sebezáchovy prostě funguje i když víte, že před vámi skočilo půlmilionu lidí a nic se jim nestalo. Ten volný pád - kdy necítíte vůbec nic - prostě jste v prostoru a vše kolem vás letí pryč - trvá sice jen pár vteřin ale mozek to po chvilce dokáže řádně zpomalit takže věřím, že letět dolů, bez lana, vám dá dostatečně množství času na si to rozmyslet...