Krvavé pláně 2015 - dřevárna

aneb můj první bitevní larp. A druhý larp vůbec.

Od nového kolegy jsem dostal pozvánku na "dřevárnu" a já samozřejmě řekl:"Jasně, jdu!".

Přijeli jsme na pláně (což je ve skutečnosti les) a já vyfasoval obouruční meč, oblékl si kouzelnické šaty, brnění, nasadil přilbici a navlékl na sebe své krvavé dekorace (které jsem vyráběl se zombie trička večer před akcí) a byl vyzván na první zkušební souboj.

Byla to dřina. Po chvíle máchání mečem a snahy dýchat přes "zakrvácený šátek" jsem si myslel, že mám dost, ale nakonec jsem takových tvrďáckých soubojů toho dne ještě vybojoval hromady.

Ten den jsem bojoval vůbec poprvé... A podobně fascinován jsem byl tíhou brnění, díky kterému mám stále (i o týden později) na ramenou bolestivé modřiny. Prostě vás to brnění a helmice citelně táhnou k zemi ale ten pocit, když jsem mohl své páteři dát odpočinek a lehnout si - je moc fajn. Jen to opětovné postavení na nohy může dát zabrat. :)

V Bitvě jsem byl hrdinný válečník, který se držel v prvních liniích a často neměl problém riskovat  svůj život (a často jej i ztratit) v rychlém výpadu přímo do jádra nepřítele. Byly to řádné masakry, ale musím se přiznat, že před dvoumetrovými trpaslíky s kladivy jsem raději ustupoval.

Ovšem mordovat takřka bezbranné elfky s luky jsem si troufal. :D

Líbilo se mi, že nešlo jen o pouhou mlátičku ale zapojil se do toho i jistý RP a rádoby příběh - postupné boje o pláně, sbírání artefaktů, spojenectví, zrady ale i obrany pevnosti, kterou tedy osobně považuji za nejslabší část dne - přeci jen stát v malém otvoru a čekat až vás rozstřílí nepřátelské šípy není žádná sranda. Obrana pevnosti je fajn nápad, ale chtělo by to koncipovat nějak jinak. :)

Každopádně jsem si celý den užil a následky pocituji na svém těle ještě teď. Ta modřina na koleni, do nějž jsem dostal řádnou pecku (až jsem myslel, že padnu k zemi) se bude ještě nějakou dobu hojit. :)

Určitě to bylo parádní a jsem moc rád, že jsem využil příležitosti a připsal na list zážitků i bitvu na krvavých pláních.

Karierista

Tak jsem si před pár dny splnil další ze svých cílů.

Mít flexibilní pracovní dobu.
A je to paráda.

Stačilo jen po roce a půl vyměnit svého zaměstnavatele. A překvapivě to bylo docela jednoduché. Můj odchod z firmy jsem řešil už několikrát - byla to v pohodě práce s počítači, lidmi, skripty, ale bez zářivé budoucnosti. Tak jsem docela pravidelně chodil na různé pohovory. A jak se říká:

"Když to nevyšlo desetkrát, zkus to po jedenácté!"

A nakonec to vyšlo. A ještě lépe.

Mám flexibilní pracovní dobu.
Mám kratší pracovní dobu.
Mám to cirka patnáct minut chůze od bytu.

A taky můžu poslouchat muziku, jíst, pít, telefonovat a procházet se po pracovišti aniž by mě pozorovalo stádo asijských manažerů. :D

Mám za sebou první týden a zatím si pískám.

Je prostě paráda vstát si, v klídku se nachystat a dát si procházku a nemuset řešit jestli ten autobus pojede na čas, ujede anebo na něj budu patnáct minut čekat a jestli následně stihnu přestup a tamto... Prostě se jen projdu, pípnu, pozdravím kolegy, hodím kloubouk na stůl, kabát na věšák a usedám k počítači.

Stanovil jsem si cíl, že se nebudu moc poflakovat a hned ze začátku se zapojím do firemních procesů, začnu navrhovat inovace a prostě být užitečným členem týmu. A zatím to funguje.

Už jsem napsal jeden automatizační prográmek, stanovil způsob řazení skladu, byl na obědě s klientem a na příští týden mi firma zaplatila nějaká školení. To je prostě paráda a u předchozího zaměstnavatele bych si něco takového ani nedovedl představit.

Tak snad se mi tam bude líbit a budu mít hodně kariérních úspěchů. :)



Google Glass a Smart Meetup

Google sice Google Glass zapíchl jako hovadinu bez budoucnosti, ale to neznamená, že jsem nedávno nedostal první příležitosti si je vyzkoušet. A bylo to zajímavé.

"Náhodou" jsem se dozvěděl o malé, nové, pravidelné akci Smart Meetup, která se věnuje zajímavostem, novinkám a technologiím kolem mobilních a Smart zařízení - a to by bylo abych tam chyběl. Navíc jsem se vždy chtěl podívat do JICu. :)

Akce to byla fajn. První dvě hodinky jsme nahlédli do vývoje aplikací pro chytré televizory (to je taky věc, která je docela solidně k ničemu, věřte mi - jeden kousek je právě předemnou (samozřejmě vypnutý) a jediná chytrá věc, kterou občas někdo použije je USBčko... Než na té pomalé věci najedete na youtube, tak si to raděj třikrát přehrajete na počítači). Každopádně vyvíjet na to aplikace zní zajímavě a možná to má před sebou slibnou budoucnost a spoustu nasraných diváků, kteří zajisté ocení, když jim do filmu skočí interaktivní reklama... :D 

Také jsme se podívali jak můžou nevidomí ovládat šmatlafoun s Androidem anebo iOS - doslova viděli, protože nám to jeden nevidomí přišel ukázat. Streamování jeho telefonu na projektor pomocí iPhone samozřejmě nesmělo chybět.

Poté se přešlo na volnou zábavu, kde bylo k dispozici několik chytrých hodinek, televize a různé krabičky s hrami a veselostmi k nim, pivo, víno a samozřejmě Google Glass, který mě zajímalo asi nejvíce. Takže jsem jej ukořistil a byl zvědav jak si poradí s mým zrakovým postižením. 

Překvapivě jsem v té krychličce viděl relativně obstojně bez svých brýlí i s nimi. Takže jsem okamžitě spustil první hru co jsem našel (a asi jich tam ani více není). Byla o střílení žlutých balónků pomocí poklepávání na brýle. Myslím, že stát s tím někde na zastávce a kroutit hlavou by mohla být sranda. Jinak to moc dobře nefungovalo. :)

Brýle jsem dostal na hlavu několikrát během večera - asi už je všichni účastníci dobře znali a tak je nechávali často ležet bez povšimnutí - a tak jsem vyzkoušel i focení, natáčení (omezeno na 10s), ztrácení se v menu a kompas... A ztrácení se v menu. :)

Asi po hodině tomu chcípla baterka, což nám ukázalo největší slabinu tohoto zařízení. 

Mimoto jsem fotil hodinkami, hrál nějaké ty hry, neúspěšně se pokusil vložit nový iPhone do kapsy a vychlemtal pár piv. 

Byla to fajn akce. 

Příště se pokusím jít znovu. :)

 

Zombie sympozium 2015

V dalekých venkovských krajích, tam kde lidé vstávají se slepicemi, nemají splachovací záchody a počítač je pro ně technologie scifi filmů promítaných z VHS proběhlo již třetí Sympozium Česko Slovenské Zombie Komunity. A já tam samozřejmě byl.

Neorganizovaný příjezd v kočárech probíhal v průběhu celého večera i noci, proto jsme se rozhodli strávit první den v neformálním duchu povídáním, vyráběním špízů (o kterých mohlo být řečeno, že se budou ještě péct abych je nemusel jíst syrové :)), ochutnáváním tofu paštik od Nebožky, Toudiho domácích psích klobásků a čerstvě pečeného chleba či Jardovými pěveckými áriemi. A samozřejmě popíjením piva od místního pivovarníka, doplňované ostřejšími kousky... Každému dle jeho chuti a potřeb.

Během černé noci přijela poslední skupina dobrodruhů aby mohla o čtyři hodiny později vstávat do rušného dne, nabytého akcí, zábavou a strachem o život!

Sobota totiž proběhla v lehce týmovém duchu. Různé dlouhé špejle rozdělili účastníky do skupin přeživších, které spolu následně bojovali na život a na smrt. V inteligenci, obratnosti a ostrostřelbě.

Před střelbou si nejprve každý mohl vybrat jeden ze čtyř luků, které jsme měli k dispozici - a to od klasických, přes kladkové až po olympijské. Nakonec se členové týmu střídali ve střelbě na cíl - zuřivý polštářek! Jestli se nepletu, tak největší počet zásahů získal Tom, ale i všichni ostatní předvedli skvělé výkony... D

Nakonec přišla řada i na pár ran s větších kalibrů... :)

 Během dne jsme se odbíhali ohřát k nechlazenému pivu a čaji ke krbu uprostřed chaloupky, kde jsme pozorovali videofilmy o různých druzích přípravy na apocalypsu a dlouze nad nimi diskutovali. Také jsme si povídali o možnostech stavby zdí a plotů a pozvali se na druhý ročník The Walking Dead larpu.

Večer jsme oslavili na návsi pozorováním vybuchujících prskajících barevných rachejtlí až s dalekého východu, které pro nás připravil Rogi. Byly jsme společně s okolními vesnicemi u vytržení - nikdo zde ještě nikdy neměl příležitost nic takového vidět. Inu, to jsou ty zapadlé vesničky o třech obyvatelích... Zde znají možná tak bouchací kuličky a to kdo ví jestli... :)

Dostali jsme možnost pozorovat vzdálené planety jako je např. Jupiter a jeho měsíce pomocí kouzelné roury do které jste mrkli jedním okem a ona vám odpromítala obraz přímo na sítnici. Koukání bylo spojeno se zajímavým výkladem o planetách, hvězdách i mlhovinách a bučením kraviček.

Následně jsme povečeřeli, povídali si a promítali historické fotografie z akcí naší družiny, kterých za poslední tři roky - co se máme rádi - proběhlo nepočítaně.

Pod rouškou tmy jsme vyrazili na bojovou výpravu s brutálně drsnou plastovou sekyrkou do vedlejší vesnice. Proběhlo několik zombie přepadení a pozorovávání odrazu měsíčku na rybníku z hradeb středověké tvrze. Den jsme ukončili popíjením piva, čaje, limonády a vařením našich mozků u vyšetřování záhadných případů karetní hry "Černé historky."

Neděle počala snídaní (kdy si Play3r zvolil jako zákusek psí konzervu), při které jsme pozorovali rozsekávání lebek různými ostrými i tupými předměty ve zpomalených záběrech a následně trénovali nabíjení zásobníku tradičního českého samopalu SA58. Nutno říci, že se s tím všichni poprali ze ctí - jen já se tam snažil natlačit náboje ve špatném směru. Jsem prostě levej. :)

Následně jsme tajili dech při pozorování Voyagerovy obratnosti se samurajským mečem, který přesekával létající předměty jedna radost.

Já jsem odvykládal povídání o důležitosti a možnostech sebeobrany při kterých si každý mohl vyzkoušet různě dlouhé teleskopické obušky. Workshop končil testováním pepřového spreje, kdy si Nebožka vychutnala zlikvidování útočníka Woltíka/Wolfíka/Wulfíka/Pepříka. Nutno říci, že slintal nejméně půl hodiny a neviděl další dvě. :D

Ymeris se o něj pak láskyplně postaral a tak jsme se mu my ostatní mohli nerušeně smát.

Poté už se jen čekalo na oběd, pozorovalo další video o přípravě na apokalypsu a někteří si šli naposledy zastřílet z luku, hodit oštěpem se Sybrakovy dílny anebo úžasně dokonalými vidlemi.

Nakonec jsme se najedli, udělali veselé fotografie a postupně se rozpustili do kočárů.

Byla to skvělá akce. Zase trochu jiná než všechny předešlé a já věřím, že si ji všichni moc užili a budou na ni ještě dlouho a rádi vzpomínat. A příště. Příště se s vámi zase rád uvidím!

Děkuji JWK, Nebožko, Toudi, Ymerisi, Woltíku, Play3re, Tome, Sybraku, Rogi, Voyagere, Fando, Ruby, Jardovo ženo i vám, jenž jste se na nás přišli byť i krátce podívat. 

Váš milovaný, vážený a skromný pán světa a administrátor. 

Znakový jazyk

Vždy mi to přišlo zajímavé ale nikdy jsem to neuměl. Tak jsem se to naučil.

Když se můj zaměstnavatel rozhodl, že kromě kurzů angličtiny, češtiny a čínštiny nově přidá ještě Znakový jazyk - okamžitě jsem podal přihlášku. A nelituji.

Naučit se pár prvních desítek znaků různých nápojů, zvířátek a podobných důležitostí bylo velmi snadné a tak na kurz docházelo více jak deset lidí... Dnes, když už se probírá vyprávění příběhů, jakože gramatika atp. docházíme asi čtyři. Pravidelně asi už jen já a jeden kolega.

V kurzu samotném se ale popravdě (asi jako třeba v kurzu angličtiny) skutečně používaný jazyk příliš nenaučíte. Naštěstí jsme s kolegou již několikrát vyrazili do Brněnské Kavárny patřící unii neslyšících "u Žambocha". (viz web)

Znakovat si s ostatními studenty je prostě něco jiného než se skutečnými neslyšícími či nedoslýchavými, naštěstí jsou hodně otevření a přátelští. Takže vás i rádi a často opraví.

A po tomto pátku už mám za sebou i část maturitního plesu... :)

Je to fajn a po těch pár měsících jsem velmi rád, že jsem se do toho pustil. Přecejen jsem díky tomu poznal nové lidi, místa a snad i trochu svět. Tak uvidíme co mi to ještě přinese.

Navíc můžete znakovku vytáhnout v hospodě a dělat svými znalostmi dojem na okolostojící. :D

101 knih

Teď již vím, že to byl malý cíl.

A tak jsem se rozhodl jej zdvojnásobit.

Mám skoro tři roky aby se můj seznam rozrostl na 201 knih. To dělá nějakých 30 knih ročně. Což už zní jako dobrý počet.  :)

A co vlastně čtu? 
Tak nějak všechno co mi přijde pod ruku - od Kulhánkovin, přes historickou až po motivační.

Minulý rok jich bylo tedy dost málo, mnohem méně než bych chtěl, ale jmenovat mohu například Karla Čapka (RUR), P. Coelha (11 minut), Štepána Kopřivu (Asfalt) a sedmdesát dílů Walking dead komixu.

Poslední tři knihy?
Muži to rádi oblé - P. Dukan
Alchymista - P. Coelho
Návštěva malé smrti - K. Crowther (obrázková knížka pro děti)

A co dál?
Můj seznam "zajímavé knihy" obsahuje už třicet položek a nějaká ta kniha mi leží už na bytě. Například mám rozečteného Václava Havla a jeho hry...

Tak se asi pustím do "Útěku z tábora č. 14", když už jsem to dostal k nákupu...
(To Wooky je vážně taková sračka jak se říká - sekne se to hned při spouštění)

Klidně můžete doporučovat v komentářích vaše oblíbené knihy. ;)

Konec?

Spíše ne, nežli ano. Možná, rozhodně anebo taky určitě.

Konec roku většinu lidí nabádá k nejrůznějšímu sumírování, ale protože to dělám pro své potřeby docela pravidelně a druhak to nikoho kromě mně ani nezajímá. To tentokrát vynechám. Možná. Ale tak přecijen...

Blog evidentně umírá. Poslední dobou nemám nějak potřebu se veřejně vyjadřovat. Obvykle si věci sepíšu (ať už jde o blog či status) ale po najetí na publikovat... Většinou na něj nekliknu. Psát sračky mě ale stále baví, jen bych tomu chtěl zkusit dát jinou úroveň. Možná, někdy.

Ke smutku mi může přát, že tu bombermanovskou plošinovku ani postapocalyptickou tycoonovku jsem stále nedodělal a vlastně mi to ani nevadí, tedy ne příliš. Udělal jsem místo toho pár jiných věcí. A za některé mi občas i někdo zaplatil. Penízků ležících na účtě není nikdy dost! :)

Novou práci jsem si taky nesehnal páč mě nikde nechcou, tedy alespoň na místech, které by odpovídali mým představám. Tak zatím zůstávám tam kde jsem a věnuji se sebevzdělávání ať už jde o angličtinu či studium webových technologií. Však já tu práci s flexibilní pracovní dobou, home office a odpovídající mzdou jednou dostanu.

Vůbec se tak nějak posunuji. Nedávno jsem si koupil zimní kabátek. Nutno říci, že ne zrovna nejlevnější... V sáčku jsem poslední rok strávil většinu dní a zrovna přemítám nad bílou košilí, červenou kravatou a čistými botičkami. Pravděpodobně trochu hipsterizuji.

Vlastně se tak trochu odprosťuji od kupování co nejvíce nejlevnějších věcí i jídla. Ehm, většinu mých obědů tvoří tofu, rejže, fazole, kuskus anebo nějaký podobný svinstvo (dnes např. jáhly + fazole = oběd).

Spíše chci říct, že se pomalu dostávám z bodu, kdy nepočítám každou korunu. Je to blbý zvyk ale na druhou stranu jsem za něj rád, protože dokáže člověku ušetřit spoustu peněz. Už mnohokrát jsem měl nutkání si takhle něco na rychlo koupit ale nakonec jsem to tam nechal... A ani jednu tu věc si nevybavím - takže jsem rád, protože by mi akorát tak někde překážela. ;)

Něco jiného je to u jídla... Když jsem si někdy na jaře uvědomil, že dlouze přemýšlím jestli si koupit věc za 14kč anebo 16kč a přitom jsem měl na účtu dobrých padesát, tak jsem si připadal jako vůl. :D

Ale stejně takhle přemýšlím pořád. :)

Vlastně si nekupuji prakticky nic ale to platilo i dříve. Minimalismus je stále na pořadu dne, prostě se mi to líbí a vyhovuje. Ale i tak bordel pomalu narůstá - když jsem o víkendu dával do kupy svůj šatník a zjistil, že mám patery černé kalhoty... Naštěstí jsou minimálně dvě vhodné akorát na postapo zombie akce. Takže dobrý. Musím si koupit nějaké modré, žluté anebo červené. :D

Taky už mi nedělá problém jít do hospůdky/baru/někam a dát si Cider a Whisky místo pár nejlevnějších půlitrů. Člověk si "pochutná", zaplatí cirka stejně a v dobré náladě se dokodrcá do postele aniž by měl pocit, že se zebleje.

Vůbec se snažím objevovat nová zajímavá místa místo neustálého chození do stejné zaplivané putiky.

Bucketlist byl vážně fajn nápad. Pomáhá mi to udržet se ve vytyčeném směru. Občas něco splním, občas něco zajímavého připíšu. Naposled třeba výlet do Thajska a naučení javascriptu. Mám na to všechno ještě tři roky. Beru to optimisticky. :)

A vůbec byl tenhle rok šíleně depresivní, to bych vám mohl vyprávět... Ale lepší si párkrát do měsíce pobrečet než zírat do zdi celý rok. Stálo to za to.

Tož, pokud jste dočetli až sem - tak se mějte fanfárově, užijte silvestra, oslavy a pokračujte v tom co chcete v životě dělat. Často je to dřina, ale stojí to za to. ;)