MS Fest 2014

Na konferenci převážně o produktech Microsoftu jsem byl i minulý rok. A protože to nebylo to zase tak úplně marné jsem se rozhodl jí věnovat víkend i tentokrát. Jak to dopadlo?

Akce proběhla již klasicky na FIT VUT (stejně jako Barcamp či Openalt), která je na to prostě dobře prostorově připravená. V tomhle ohledu se žádné překvapení nekonalo - snad jen, že příchod a registrace na vstupu proběhla opravdu hodně rychle. Za to chválím.

***

Jako první přednášku jsem zvolil Windows 8.1 ve firemním prostředí.

A přestože W8.1 používám jak doma na desktopu a často i v prací (tablety, notebooky i ultracoolbooky) jsem se dozvěděl o spoustě příjemných věcí, které se na něm dají využít... Bohužel je škoda, že někteří zaměstnavatelé (anebo spíše IT oddělení jsou na tom hodně pozadu a o žádný progress nestojí, neboť by kromě pití kafe a koukání na youtube museli taky chvíli pracovat - anebo si aspoň přečíst o oboru, kterým se živý).

Druhá byla podobná, tedy Windows Deployment, kde jsem se mimo jiné dozvěděl něco víc o WIM boot, který jsem shodu náhod používal na jednom projektu v práci. Konečně vím co to vlastně je a jak to funguje. :D

Poté jsem si dal menší pauzu a mimo jiné řádně okouknul Acer Switch a Asus Transformer. Jak jistě víte, tak starý Transformer mám, ale Android je na prd a tak jej téměř nepoužívám - poslední dobou jen na studium Znakové řeči - což je podivné, ale jinde se mi fungující výuková aplikace sehnat nepodařila. Vlastně tento článek píši na něm - ale je to fakt vyjímka, kdy jsem si ho na konferenci vzal... Ty dva kousky se liší prakticky jen designem a můžu říct, že se mi na Acer klávesnici psalo o dost lépe - je kapánek větší, což je výhoda i nevýhoda zároveň. Ale proste Acer dostal malé plus. Jestli si to nakonec koupím anebo risknu nějaký nový ultra levný tablet s Win+Bing s číny - třeba Pipo W2... Teprve uvidíme.

V dalším bloku jsem zvolil "Základní algoritmy v praxi". Praxi jsem tam neviděl, jen složitosti algoritmu, datové typy, řazení... Takže jsem zavzpomínal na univerzitu - tedy pro mne osobně docela nepřínosné - ne, že bych si to se studii pamatoval ale ani tehdy mě tady ty programátorské teorie moc nebrali a teď jdou už úplně mimo mně. Já byl vždy spíše na co nejkratší a nejjednodušší dosažení cíle. :)

Nejvíce jsem byl zvědav na "Základy grafického designu pro programátory", neboť je moje grafické cítění docela na prd a to se s grafikou v praxi setkávám/nebo jí dělám relativně často . Přednáška začíná...

Tak začátek vypadal na zklamání záplavou všeobecně známých a docela zbytečných informací o barevných modelech (RGB, CMYK... - věřte mi anebo ne, ale teorií ohledně grafiky jsem se smou specializací "Počítačová grafika..." našprtal více než dost - ale stejně jako se v "programovacích technikách" neučíte programovat tak se v "počítačové grafice" neučíte dělat grafiku - tak to prostě na Univerzitách tak nějak chodí, bohužel.) Naštěstí se to brzy přehouplo aspoň trochu do praktické roviny. Víceméně jsem si jen odnesl odkaz na dvě aplikace, které vám umožní správně navolit barvy - tedy tak, že k sobě budou ladit. Nějaká základní pravidla? 
1. Černá + bílá + jedna/dvě výrazné barvy 
2. Maximálně dva fonty - na první pohled jiné 
3. Nepřeplácávat - tedy nebát se nechávat volné místo

Potom už jsem to na zabalil a odjel si udělat Tofu, zacvičit a zkusit využít večer na trochu práce, studia a piva. :)

***

Druhý den jsem vyrazil na konferenci až po obědě - jednak jsem si trochu přispal a druhak jsem dokonce i něco tvořil.

Zašel jsem si tedy až na UX. Což bylo zajímavé. Začátek byl věnován základní teorii ale dočkali jsme se toho hlavního - reálného použíti na skutečně vyvíjené věci. Tentokrát mobilního rozhraní pro seniory - Koalaphone. :)

Poslední přednáška kterou jsem zvolil nesla jméno "Dva řádky pro vyšší bezpečnost webů", která se věnovala HTTPS, SSL a vůbec bezpečnosti. Bylo to pojaté vesele, se spoustou příkladů a praktických ukázek. Přestože se tomuhle oboru vůbec nevěnuji jsem si odnesl pár prospěšných poznámek.

Celkem jsem tedy navštívil jen šest přednášek, které mě asi všechny nějakým způsobem obohatili - odborně nebo osobnostně. Spousta témat šla tentokrát docela mimo mně, tak jsem si je nechal ujít a raději se věnoval drobné práci v odpočinkové místnosti či nějakému tomu diskutování.

A co vy? Byly jste na MSfestu? Chystáte se na nějakou zajímavou konferenci?

První pomoc, aneb je dobré vědět jak někomu můžete zachránit život.

Minulý víkend jsem věnoval kurzu první pomoci pro veřejnost od Českého červeného kříže. Měl jsem k tomu několik důvodů.

 První je pochopitelně o dobrém pocitu a vědomí, že bych alespoň teoreticky mohl někomu správně pomoci - nějakou formu nehody můžete potkat takřka kdykoliv. Takže vědět jakým způsobem ošetřit různé stupně popálenin, řezné rány či vyhřeznutá střeva je prostě fajn.

 Druhý je praktičtější - relativně často pořádám anebo se účastním různých akcí, kde se mimo jiné mává různě velkými noži, střílí s luku, leze po svazích a vůbec dělají různé skopičiny. Zůčastnují se jich sice inteligentní lidé, ale i těm to může "uletět".

 A za třetí jsem si chtěl udělit odznáček Zombíka první pomoci. :)

 Jaký tedy byl kurz?

 Povedený. Celé to trvalo nějakých šest hodin a velká část se věnovala masáži srdce, dýchání a způsobu volání odborné pomoci. A to u tří kategorii osob - dospělí, děti a batolat. Jako každý jsem o tom něco slyšel ale můžu říct, že jsem měl spoustu věcí nejasných a nejspíše bych je dělal vyloženě špatně. Ať už jde o vlastní rizika, přistupování ke zraněným, přefukování (relativně snadná cesta jak někoho zabít) či neznalosti podstatného rozdílu mezi 112 a 155.

 Samozřejmě se určitá část věnovala i rozpoznání a správného ošetření tří stupňů popálenin. Obvázání krvácení, již zmíněná vyhřeznutá střeva (což při často postihuje hubené osoby) přes obstarání udušených či utopení až po amputace (hlavně správnému zaškrcení - protože je velmi snadné tím člověku ublížit) až po základní ošetření úrazu elektrickým proudem.

 Celé to probíhalo formou interaktivní přednášky - tedy výklad, něco teorie lidského těla, video a zkoušení technik ve skupinkách. A tak pořád dokola.

Jestli bych byl schopen někomu zachránit život? Myslím, že lépe než před kurzem a to se počítá. :)

 Navíc jsem dostal certifikát s razítkem českého červeného kříže.

 Můžu Vám jen doporučit nějaký takový kurz absolvovat.

Rubikova kostka

A rovnou přiznávám, že jsem tento hlavoval vynalezený roku 1974 maďarským Architektem Erno Rubikem (viz wiki) ještě nikdy nesložil. Snad právě proto mě jednoho bláhového dne napadlo jej připsat nakonec Bucket listu... A víme, že co se tam jednou napíše už se nedá smazat a tak už týden skládám barvičky k sobě. A nejde mi to... :D

Primárním cílem bylo se zabavit při cestování jinak než zíráním do telefonu anebo likvidací vlastních sluchových buněk. Barevná kostička mi přišla jako dobrý nápad, protože jí na rozdíl od papírového sudoku nevadí pohyb vozidla a dá se snadno hodit do kapsy. První bílou stěnu jsem složil asi při třetí cestě a pořádně jsem ani nevěděl jak. Od té doby jsem složil i pár jiných barev ale vždy jen na jedné straně.

Mám ji přibližně týden a tak jsem moc zvědav kdy se mi podaří dát dohromady stěny dvě. Určitě z toho budu mít velikou radost. Bylo by jednoduché se podívat na nějaké tipy a návody, ale chtěl bys si na to přijít hezky sám.

Na složení celé kostky mám ještě dobré čtyři roky. Tak snad se mi to nějak povede. :D

Až to budu mít tak pravděpodobně dám nějakým způsobem vědět. 

A co vy? Máte nějaký svůj oblíbený hlavolam?

   

Nejlepší rok? Pravděpodobně.

Už je to rok co jsem měl naposledy narozeniny. 

A za ten rok jsem zažil docela slušné množství skvělých věcí. Až mám občas pocit, že více než za zbytek života. 

Stal jsem se dobrovolně otrokem kapitalismu a počal pracovat, což mi kromě absolutní ztráty volného času (to člověku, který se hodně fláká jen prospěje!) přineslo do života i další změny a hlavně finance. Ty mi jednak umožnili zažívat nákladnější záležitosti ale také vytvořit si finanční polštář, který jsem vždy chtěl. Nikoliv pro pouhé skrblictví ale pro ten pocit, že můžu kdykoliv dát výpověď a nemuset řešit kde pak vezmu na nájem - stejně tak se nemusím bát, že výpověď dostanu. Prostě mi to umožňuje být v klidu, protože se mám při případné krizi o co opřít. Spořit se dá i po malých částkách a mohu to doporučit všem. 

Když opominu práci, peníze a přestěhování se do lepšího s novými spolubydlícími, kteří také přinesou nějaké ty nové zkušenosti, hádky, chlastání a krize, je druhou hlavní změnou cestování. 

Vždy jsem toužil podívat se do světa. Nikdy předtím jsem nikde nebyl. Fakt ne. 

Před rokem jsem prakticky úplně na slepo s kamarády vyrazil do Švédska. Když mi tehdy bylo zavoláno, jestli bych nechtěl jet - neváhal jsem ani vteřinu. Bylo to super a kouzelnou náhodou jsme se hned v Praze seznámili s jednou slečnou... Díky ní jsem pak byl v Polsku, Koncentráku, Litvě, skoro i na Islandu (má absence mě bude ještě dlouho štvát, ale tak občas se nepovede), potrénoval angličtinu, byl minulý týden na pivku a mimo jiné se jednou projel v noci taxíkem do Brna. :)

Mimo tyhle destinace jsem byl například ve Vídni. Byl jsem proveden i po Praze, ze které mám pár hezkých vzpomínek... a sám bych chtěl do konce roku ještě stihnout Bratislavu a Budapešť. Bohužel jsem dělnická třída a dovolená už mi došla. Jinak bych se příští týden projel až do Lotyšska. Docela mě to mrzí, ale nedá se mnoho dělat. Výpověď...

Dneska jsem byl na otočku v Rakousku...

Svou samostatnou a velikou kapitolu mají slečny... Nějak na mě na jaře přišla puberta a od té doby jsem permanentně psychicky na dně. Jsou to hodně smutné příběhy. Ovšem docela osobní a tak si já raději budu ventilovat někde u piva. :D 

Samozřejmě je tu Česko Slovenská Zombie Komunita, která nejen utěšeně přežívá ale občas i žije. Zombie sympozium číslo 2, The Walking dead Larp, alespoň pro mě nezapomenutelný bruntálský Zombie Kemp, brněnský Zombie Kemp či další pro mě nezapomenutelná akce Nukleární úder. A započítal bych i jarní templářské bloudění. A nedávnou střeleckou akci!

Též jsem byl na svém prvním fesťáku... Brutal Assault.

A drobnější věci? Po mnoha a mnoha letech jsem dostal odvahu natřít si hlavu na černo a nedávno jsem přidal i červený proužek. Sedl jsem na kolo a taky z něj spadl. Začal jsem střílet s luku. Zastřílel jsem si s útočné pušky. Rozkopal jsem hromadu dalších projektů. Dělal jsem konzultace a weby. Začal se nedávno učit znakovou řeč - a je to fakt sranda. Byl jsem v kině na 3Dčku. Na undeground techno párty. Stal se ze mě řádný pseudovegetarián... A určitě spoustu dalších věcí. 

A zažil jsem si pár šílených několikadenních depresí. Což je sice oproti standardnímu stavu kratších stavů taky novinka... Ovšem čím více nahoře, tím více pak zase dole... Takže sepisování dopisů na rozloučenou se slzami v očích beru jako pozitivní znamení. :D

Někdy vám o tom třeba v rámci terapie povím více, abyste získali možnost to pochopit.

Bucket list se prostě vyprazdňuje... A víte co? Zítra. Ano právě zítra jedu do Prahy, podívat vůbec poprvé živě na koncert mé nejoblíbenější kapely, která nejenže ničí mé sluchové buňky již deset let ale taky svým způsobem docela značně ovlivnila můj život.  In Flames!

Před pár lety bych na ně nejspíše nezvládl jít ani do Brna. Teď jsem byl ochoten jet sám až do Prahy. 

Prostě toho bylo hodně a mohlo toho být ještě mnohem více, ale všechno chce svůj čas. 

Hlavně pozitivní změny ve vlastní hlavě a životě. ;)

Lukostřelba

odlepit se od monitoru, připnout toulec k pásku a vzít kladkový luk do ruky. 

Nadechnout se čerstvého vzduchu.

Natáhnout šíp.

Pokusit se přestat myslet na ženský.

Zamířit.

A doufat, že šíp prostřelí srdce toho parchanta!

Lukostřelba může být fajn oddech, který u mě tak nějak vyplynul díky zombie komunitě a tomu, že jsem jedné osobě blízké minulý rok jeden pěkný kousek koupil k narozeninám. Občas jsem si tedy mohl zastřílet a upřímně? Moc mi to nejde. :)

Trvalo mi dlouho než jsem si pořídil luk jen pro sebe. A protože mám rád cool moderní taktické scifisticky vypadají věci - zvolil jsem kladkový, ačkoliv jsem takový nikdy předtím nedržel v ruce. Nelituji. Proč?

Protože sním dokáži trefit terč. :D

A navíc si připadám drsně když sním běhám po venku...

Je to prostě taková hračka, která mi visí na poličce a připomíná mi, že bych měl na chvíli vypadnout ven... A jako bonus je to další cool možnost jak se pokusit o sebevraždu. Když zagooglíte tak zjistíte, že to někdo vážně v roce 1998 zkoušel. ;)

Střelnice

aneb povídání o tom, že střelba z útočné pušky v Call of Duty je opravdu trochu jiného než ve skutečnosti. :)

Před nějakou dobou jsem měl sice možnost vystřelit s revolveru, ale tentokrát jsem dostal do ruky dostal trochu větší kanóny. Zbraně a válčení nemám zrovna v lásce, ale mám pocit, že mi to stou útočnou puškou docela sluší. Viz fotografie.

Pokud jste ještě nikdy nestříleli tak vás jednoznačně překvapí rachot, který tyhle hračky vydávají. Určitě vás zaujme váha a materiály, kor když jste třeba někdy předtím drželi kuličkovku... Vskutku se to pronese a vůbec si nechci představovat, že bych se s tím měl někde vláčet s plnou polní na zádech. 

Nejvíce mě ale dostala vlna horkého vzduchu, která vás u některých silnějších zbraní ovane po každém výstřelu. A to i když stojíte metr/dva od střelce. 

Byl to zajímavý zážitek s fajn lidmi a navíc to byla jedna z položek na mém slavném seznamu. Takže paráda. Rozhodně vám doporučuji si to taky vyzkoušet. :)

Deaktivoval jsem se... Konečně.

Ale abych pravdu řekl tak skutečně svádím boj - nejradši bych tam hned zase přihlásil... A o čem, že to mluvím? O Facebooku. Proč jsem jej deaktivoval? Na jak dlouho? Co od toho očekávám? 

Při jedné z mnoha svých bezesných depresivních unavujících nocí jsem jako vždy dlouze přemýšlel. Ve čtyři hodiny ráno jsem vzal do ruky telefon, otevřel Facebook, vyhledal deaktivaci a potvrdil. Bylo hotovo.

PS: Tenhle článek si píšu hlavně pro sebe - jako vlastně všechno tady - jednak mi zveřejnění dává další důvod u svého rozhodnutí chvíli vydržet a druhak jsem si to u jeho psaní celé pěkně v klidu zhodnotil, obhájil a došel k závěru, že jsem udělal dobře. :) 

Facebook je skvělý nástroj na komunikaci, organizování akcí a dokonce i na získávání novinek z různých oblastí lidského poznání, ale nic se nemá přehánět. Já si už dávno uvědomil, že většina času na něm strávená je srovnatelná se zíráním do zdi, jen vás občas dokáže pobavit, naštvat a jak se v poslední době stávalo mně - zkazit náladu. A zkazit náladu si dokážu dost dobře sám, takřka kdykoliv, nepotřebuji k tomu tedy žádnou další pomůcku. 

Jasně, není nic jednoduššího než si jej promazat a negativní vlivy dát pryč. Jenže... 

Důvodů proč jsem se proto rozhodl bylo víc. Jednak jsem do budování svého úžasného profilu od doby kdy mi bylo řečeno:"A máte všichni Facebook? Na univerzitě ho potřebujete..." vložil opravdu mnoho času a energie ale nemyslím si, že přínosy to vyrovnali...  

Jenže já si v poslední době zvykl jej zapínat hned po příchodu z práce a vypínat až před spaním, s tím, že jsem pak kontroloval "důležité zprávy" ještě ráno na telefonu před odchodem. Jednu chvíli k tomu byl důvod, ale tak nějak jsem v tom pokračoval i když pominul, co pominul - naopak mě začal štvát... Neříkám, že dříve jsem u něj netrávil spoustu času ale před pár dny jsem si prostě řekl, že už to stačilo... 

Ten den mi  někdo dal vědět, že se chystá smazat všechny naše společné přátelé i mně. Hmm. Začal jsem nad tím přemýšlet a došel k závěru, že to není v jistém ohledu vůbec špatný nápad! A tak jsem se smazal sám. 

Důvodů jsem si našel několik. Nejpodstatnější je, že mě štval ten zbytečně promrhaný čas - dříve mi to tolik nevadilo - ale poslední dobou mám tolik jiných skvělých věcí, které můžu dělat ale prostě se k nim co je týden dlouhý nedostanu... Jak nedostanu? Protože jen kouknu co je nového (většinou nic) a najednou je celý den je v háji. :D

A víte co? Po hodinách stráveném na Facebooku se necítíte odpočatě, ale naopak unaveně, vydeptaně... Ta nekonečná sypačka informací, které vás většinou nezajímají prostě umí vyčerpat. 

Mám tu spoustu rozkopaných projektů a nápadů, spoustu rozečtených knih, učím se kreslit, padám s kola, včera mi přišel nový luk a od příštího měsíce mi přibude kurz angličtiny a znakové řeči... Cílem tedy je využít nově vzniklý čas na tyto a další zajímavě věci.

Když pominu lidi, se kterými se vidím každý den, komunikuji jinde či příbuzné, tak si toho, že jsem si deaktivoval účet všimla snad jen jedna kamarádka. Což je pozitivní, protože teď vím, že jí stojím minimálně za smsku. :D

Proč být v kontaktu z lidmi, kteří si ani nevšimnou (anebo jim nevadí), že už s nimi v kontaktu nejste?

Každopádně to neznamená, že končím nadobro - tedy, nestanovil jsem si žádné jasné termíny - jen chci pauzu. Podobně jsem to před delší dobou udělat s webem - hlavně zpravodajskými portály - nainstaloval jsem si blokovací plugin a spousty stránek hodil do black listu. Funguje to. Zvyk plnit si mozek zbytečnými informace brzy přejde a teď už novinky čtu jen občas - abych se udržel v obraze, nikoliv protože nevím co jiného dělat. Podobně to snad dopadne i teď - odvyknu si jej mít zapnutý pořád a budu na něj chodit jen když budu potřebovat/chtít komunikovat, organizovat či si prostě na chvíli oddechnout při lajkování veganských obrázků. :)

Pak třeba přijde na řadu počítač. To bude řádná deaktivace. :D