Vánoční svátky téměř Offline

Nějak jsem dostal touhu napsat na blog nějaký ten článek (asi je to dáno tím, že jsem po delší době u počítače), který změní lidem život nebo je alespoň povede k zamyšlení, ale nakonec jsem se rozhodl to nechat na jindy a jen sepsat něco o aktuálních svátcích. Je klid. 

Vážně, je to překvapivé ale letošní vánoce probíhají klidně a já prakticky nic kromě sledování filmů  (Vánoční filmové podívání asi neudělám, i když by bylo jistě zajímavé), konzumace jistě velmi zdravý prospěšných pokrmů, nošení helmy, procházek se psíkem, simulace přípravy na brzký zápočet a pár návštěv u příbuzných (na jedné se sešel celý můj vývojářský tým a tak jsme krátce probírali i tvorbu her) mnoho nedělám* - což ale neznamená, že se nudím, naopak se v tom klidu cítím tak nějak spokojeně - ale abych pravdu řekl, tak už se začínám těšit zpátky do velkoměsta. Ještě jsme vlastně projeli s kolegou L4D2 (vánoční hra) a zrovna před chvílí jsem u poctivého učení načrtl na tabletu "mockup" vánoční hry do vývojářské soutěže velkého chytráka, ihned jsem skočil za grafikem a svou myšlenku mu odprezentoval a tak (v touze maximálně využít nadšení) jsme se pustili do práce. 

*teď mě napadá, že vlastně nikdy nic jiného doma nedělám - což je trochu smutné :)

Mým cílem je vytvořit opravdu drobnou minihru, na které strávím tak hodinku programování - čistého času... mno, to se asi nepodaří :)

Malinký náhled na nultou verzi hry:

Každopádně Vám všem přeji co nejspokojenější prožití Vánočních, aby se Vám vyhnuli všechny starostí ohledně nedostatku financí, kreditů, bolení břicha, termínů zkoušek a prostě všeho co by Vás snad mohlo trápit :) 

Čteme jednu knihu za druhou

Původně jsem v tomhle článku chtěl vypsat všechny knihy, které jsem tento rok přečetl, ale protože se mi nějak pomíchali dokumenty (to je tak když člověk začne používat dropbox manuálně na x počítačích)  a tak nevím, kde mám aktuální tabulku knih, které jsem přečetl - ano, jsem blázen. Ale protože by to stejně nikoho nezajímalo, jsem se rozhodl to pojmout trochu obecněji, tak a to je ke zbytečnému úvodu snad vše. ;)

Čtení je samozřejmě fajn, už jen protože rozšiřuje slovní zásobu, pohled na svět nebo Vás "jen" pobaví…  Já rozhodně mohu doporučit, nečíst "furt to samé dokola" ať už se jedná o oblíbeného autora nebo žánr - jistě, máte jistotu, že Vás to bude bavit, ale tak trochu si uzavíráte prostor pro spousty dalších úžasných příběhů, myšlenek, dějových zvratů či poučení. 

Co vlastně čtu já?

Dalo by se stručně říci:"to co se mi dostane pod ruku", ale dle seznamu soudím, že rád čtu scifi - ať už je to akční šílenost od Kulhánka (podle počtu přečtených knih můj nejoblíbenější autor) nebo nějaké "normálnější" a samozřejmě mám v seznamu už i pár klasik jako "Já, robot" od Asimova a z poslední doby Den Trifidů. Samozřejmě jsem nahlédl i do Fantasy, kde jednoznačně vede A. Sapkovsky, se svým zaklínačem, ale objevil se tu už drobný náhled na Pratchetovu tvorbu a par dalších autorů. Pak tu vidím nějakou tu klasiku ve formě Čapka a dokonce i F. Kafku (čteno jen z vlastního zájmu, tedy až po maturitě) či podivnost "Betonová zahrada" a pak samozřejmě Orwel a jeho 1984 a Farma Zvířat. A nesmím zapomenout ani na trochu té motivační literatury, byznysové literatury a v poslední době také trochu ekonomie, jejichž souvislosti mi po několika letech jejího studia začínají docházet a překvapivě může být i zajímavá.

Čtení je určitě fajn a doporučuji ho každému - alespoň jednou za čas, i když mnozí lidé stejně jen odpoví "nemám na to čas" a raději stráví další večer prohlížením vtipných obrázků na facebooku :)

Čtete? Co? Proč?

Android je sr**ka!

Skutečně se mi tento systém líbil, hlavně ve verzi čtyři - ale jen do té doby, než mi bylo umožněno jej dlouhodobě používat… ano, na pohled se mi líbí neustále, ale jinak ho začínám nenávidět.

Zasekávání jsem byl ochoten prominout na tabletu za pár korun z činy, který jsem používal několik let. Proč? Protože s jistou nedokonalostí jsem počítal už při koupi, ale když se Vám v průměru dvakrát denně rozsype nejaktuálnější verze androidu na téměř nejvýkonnějším stroji na trhu, tak už je asi někde chyba.

Nějaké příklady?

Prohlížeč! To snad není možné, aby se oficiální prohlížel při standardním používání - prostě zasekával - a to dokonce i z hláškou o možnosti ukončit program. Jasně, když by se to stalo jednou za čas, tak není problém, ale tohle je snad každý den. Možná se ptáte, proč jsem tedy nezkusil nějaký jiný - zkusil! Chrome na androidu vypadá fakt krasně, ale co je to platné, když jednou do hodiny spadne a vypne Vám všechny záložky? Prd.

Audio! Představte si, že máte připojené reproduktory, po nějaké době je odpojíte - systém to standardně ohlásí  a pak přestane jít zvuk, a můžete se třeba stavět na hlavu, zapojovat a připojovat konektor jak chcete - jediné co pomůže je restart… opět se mi to stává téměř každý druhý den.

Zasekávání systému! Prostě si jen tak létáte v systému a najednou se to celé zadrhne, nikoliv na okamžik ale klidně i na minutu. Je to otrava.

Vypínající se dotyk! Představte si, že rozsvítíte obrazovku a chcete zadat kód a ono nic… musíte ji znovu zhasnou a rozsvítit  aby se aktivovala. Třeba i několikrát za sebou. Občas prostě nereaguje (ale to bude spíš kompletním zaseknutím) i v systému.

A to jsou věci, které mě tak nejvíc štvou na tom systému. Ještě bych mohl přidat pár věcí přímo k Transformeru, jako je extrémně ubohý a nepoužitelný mikrofon, chybějící USB (a nemožnost zapojit USB hub) mno ale jinak je to fakt mazlivý a užitečný přístroj, jen je sice z kvalitních materiálů, ale právě proto se bojím každého tukňutí, zatímco čínan mohl klidně spadnou na beton a ani to sním nehlo ;)

Jen mě tady ty krávoviny přesvědčují k prodeji a koupi nějakého netbooku s nějakým normálním systémem… asi zatím ne. Uvidíme. 

Co vy? Máte Android? Taky Vám příliš nefunguje? Nebo si ho naopak nemůžete vynachválit?

Trocha kulturního vyžití

aneb, po dlouhé době na nějakém koncertě.

Akce to byla pro mě nečekaná, ale když mi přišla na nejmenované sociální sítí pozvánka - řekl jsem si hrdinsky:"Nebuď mouka a pro jednou taky vyraž mezi lidi!" a ačkoliv to na začátku nevypadalo, nakonec jsem nelitoval. Až jsem sebe samotného překvapil tím, že jsem si stoupl z nepohodlné lavice a vyrazil schytat pár úderů loktem do obličeje - prozřetelně a díky předchozím zkušenostem, jsem nechal brýle odpočívat na stole. :)

Koncert sice započal o hodinu později, stál o korunu více, cena piva byla nasazena na úroveň luxusní restaurace a první dvou kapelám někdo značně zprasil zvuk, takže z poslechu mnohdy i potencionálně skvělých kytar bylo velké prd... ale u třetí kapely už to bylo lepší a bylo možné rozeznat jednotlivé nástroje a zpěvy - tak jak to mám rád. :)

Co z toho plyne? Neseďte jen doma na zadku a alespoň jednou za půl roku se podívejte někam ven, ať máte na co ve stáří vzpomínat.

A pokud by měl někdo zájem tak může mrknout na video z mého skomírajícího projektu ;)

Se zombiemi se netančí

Je název knihy, která se vcelku překvapivě objevila na českém trhu. Napsal ji  nějaký pan Doc. Ing. Tomáš Dosoudil, CSc., a věnuje se, jak již název napovídá, zombiím. 

Ačkoliv obálka může v někom vyvolat pocit, že půjde o nějaké jatka, ve skutečnosti se autor ve velké části knihy věnuje historii zombií a hlavně jejich kořenům z Haiti - tedy těm původním, které nejedí lidské maso, ale naopak jsou to otroci vytvoření kouzelníky Voodoo. Dává dohromady informace od badatelů, kteří se tímto tématem zabývali, doplňuje to značným množstvím historických události a osob a v podstatě se snaží najít odpověď na otázku, zda jsou Voodoo zombie možnou skutečností nebo jen nepotvrzenou legendou.   

Ve druhé části knihy se autor již kratší formou věnuje filmovému průmyslu a hlavně se zastavuje u italské produkce, kde se pokouší rozebírat děj filmů a jeho význam. Při čtení této kapitoly jsem si uvědomil, že mám z klasiky nakoukáno jen G. A. Romera a došel k závěru, že bych měl své kinematografické mezery doplnit.

Nakonec se, bohužel krátce, zamýšlí nad možnosti skutečného šíření nějakého nebezpečného viru, lidskou agresivitou - jenž mnohdy musíme skrývat a důvody, proč v nás nemrtvý vyvolávají strach.

Jsem rád, že jsem si knihu nechal nadělit, protože minimálně ve Voodoo oblasti byly v mých znalostech značně mezery a závěrečné úvahy taktéž stáli za to. Takže pokud Vás toto téma zajímá, určitě do knihy zkuste alespoň nahlédnout ;)

Můj počítač je zpět!

Jak jistě víte, tak jsem před několika měsíci měnil (na prázdniny) své stanoviště. Počítač jsem tehdá zabalil do papírové krabice (tuším že od piva) a odvezl domů, ale monitor jsem nechal u kolegy v Brně. Doma jsem tedy spokojeně pracoval na desktopu, který je od doby co si většina domácnosti pořídila vlastní stroje, dosti nevyužit - chudáček. 

Nakonec trvalo nějaký týden, než jsem si dovezl domů jiný monitor. Po zapojení se ale objevil neočekávaný problém - vlnění obrazu. Vyzkoušel jsem tedy přepojit na větší monitor od desktopu... ještě více vlnění. Pár dalších přepojení a obraz odešel do věčných lovišť. Vzhledem k tomu, že ten počítač byl/je v podstatě jen základní deska z notebooku (HP Compaq) - a to ještě nekompletní - jsem došel k závěrů, že jsem asi při stěhování prostě nějak poškodil VGA port.  

Svoji teorii jsem si pak potvrdil při pokusu zapojení přes HDMI do televizoru - fungovalo, tedy alespoň boot - protože WIN7 neumí sám od sebe HDMI výstup detekovat a přepnout se na něho. Tak jsem si samozřejmě odpojil disk a vrátil počítač do krabice - stejně bych ho doma asi neměl pořádně kde mít :)

Po návratu do velkoměsta jsem počítač odnesl původnímu majiteli, který jej bezpečně uložil na poličku...

A teď příjde to zajímavé! Náhodou měl u sebe na spravení jiné HP a rozhodl se vyzkoušet mého mazlíka zapnout... a hle! Ono to fungovalo!  A v té chvíli bylo z jištěno, že s VGA výstupem opravdu nic není, ale za vše může improvizovaně (přes vánoční ozdoby) připojený zdroj od Aceru. Což může znít divně, ale dlouhou dobu to bez problému fungovalo, jenže pak se to asi nějak začalo energeticky rušit - přecejen ty stříbrné věci, kterými to bylo propojeno nebyli nijak stíněny, ale já tomuhle nerozumím... :)

Každopádně jsem po dalších týdnech objednal zdroj.. na který jsem čekal neuvěřitelných několik týdnů... až volání prodejci to vyřešilo - objel jsem půl kraje a zajel si na poštu... a včera si počítač - společně s dřevěnou deskou na několika plechovkách, nainstaloval do svého skromného příbytku :)

Ještě by to chtělo zapínací tlačítko, abych furt nemusel na desce drápat nožem po ec-35 (či jak se to jmenuje). 

Počítač je teď zapnutý ve vedlejší místnosti a tohle píši na jiném - protože jsem si na něj s pokusných důvodů nenavedl internet... uvidíme, jak se to projeví a jestli to opravdu dokáže zvýšit produktivitu (při nachystání materiálů ke zpracování předem) nebo to naopak počítač odsoudí k nepoužívání. Sám jsem zvědav a určitě se o tom někdy v budoucnu zmíním :)

Emile Zola - Zabiják

Většina lidí, která někdy v životě zkoušel navštívit školu si asi vzpomene, že o této knize něco slyšelo, někteří si snad i vybaví, že má něco společného s Francií a alkoholem. Já hlavně věděl, že mi někde doma jeden výtisk leží a tak inspirován doporučením Nebožky, jsem si ho sehnal v e-podobě. :)

Dočetl jsem jej včera a trvalo mi to několik týdnů, ale můžu říct, že to stálo opravdu za to. V knize je popisován příběh Gervaisy, která v mládí utekla z vesnice do Paříže společně se svým přítelem a dvěma dětmi a začíná v okamžiku, kdy se ve špatné finanční situaci stává samoživitelkou, protože otec jejich dětí vzal nohy na ramena. Nechci moc spoilerovat (ale bohužel se bez toho neobejdu, takže klidně zbytek odstavce vynechte, pokud si nechcete kazit knihu), ale Gervaisa je docela chytrá a pracovitá paní, a tak k ní velice brzy získáte sympatie, protože se pílí, úsilím a skromností pomalu dostává nahoru... ale nebylo by to jen tak kdyby jí to někdo nezkomplikoval, hlavně alkoholismus, jenž velice rychle popadl jejího nového manžela, který byl do té doby velmi pracovitý a rozumný, leč pracovní úraz a půl roku ležení a sebeužírání na něm udělal svou roly.. Gervaisa mezitím zvládla vybudovat nejoblíbenější prádelnu ve čvrti, ale živení čím dál nepoužitelnějšího manžela, a užívání si přepychu ve formě dobrot, hostin, lenost, odbývání práce a následně vydržování milence... ji postupně začalo o  všechno připravovat až začala sama ztrácet své sny a nakonec dobrovolně propadat na dno se skleničkou v ruce. Musím říct, že až do poslední chvíle jsem čekal na zázrak, který by vedl k happyendu, a skutečně bylo několik příležitostí  které by mohli vést ke zlepšení její situace ale ona je hloupě odmítla... kniha končí velice rychle, jako by se autorovy už nechtělo dál tu bídu popisovat... :(

Kniha nejenže vede k zamyšlením, nad tím jak snadno si člověk může zničit život a přijít o všechno co vybudoval, ale zároveň dokazuje, že i takřka od nuly se můžete postavit na nohy - pokud to zvládnete a nezačnete po prvních úspěších žít ve snu. Taktéž myslím docela realisticky popisuje dobu a lidi, hlavně dělnickou třídu, která od rána do noci trávila v práci a bídě aby se mohla jednou za čas neskutečně pobavit v hospodě, což vedlo k tomu, že to mnozí nakonec nezvládly a alkoholu propadly naplno. Všude je špína, hluk, smrad, závist, pomluvy, zima, hlad... není to hezké, ale určitě stojí za přečtení.