Nukleární úder 2015

Nukleární úder sice není tak drsná taktická survival akce jako Zombie Kemp, neboť kolegové s Vaultu šílené brahmíny už na to holt nemají věk... (vyplazený jazyk) 
Ale i tak je to akce vcelku příjemná. Pojďte nahlédnout.

Cesta do dalekých krajů začala velmi propracovanou strategii běhání kolem Zvonařky. Takticky jsem nesledoval telefonní zařízení a byl překvapen, že skupina dobrodruhů nečeká na smluveném místě (příště nezapomenu udat jeho polohu) načež jsme čekali na odvoz, který zase čekal na nás. Manévry pro zmatení nepřítele jsme dovršili zatočením na opačnou stranu hned na první křižovatce.

Dojeli jsme.

Byly jsme uvítání soutěží komunitních kvasičů, kdy se nás Chekotay snažil opít svým demižonem Cideru a Sof mu zdatně konkuroval bezovým Zrakomlatem neboli Vrtulníkem, protože prostě proto. Já osobně se nedokázal rozhodnout, která ze dvou tekutin je lepší. Každopádně se to vypilo všechno, protože to bylo dobré.

Ráno jsem poznal dalšího člena výpravy. Papouška Papagaye.

Sobotní dopoledne bylo zaplněno Underkejčovým povídáním o kostech, historií a rukodělnou činností - kdy si každý mohl vyzkoušet jak pralidé vyráběli hroty šípů, hřebeny, prsteny a párátka pomocí nástrojů zakoupených v supermarketu za škeble. Musel to být tehdy drsný život. Ti nejšikulovatinštější (tzn všichni) byly pak odměněny zátkami, radostí a gratulacemi obecenstva.  

Druhý workshop se věnoval zdravovědě - a hlavně zaškrcování prostřelených končetin a jejich přípravou na amputaci. Vypozorovali jsme rozdíl mezi moderními nástroji a klasickou gumovou gumou - kterou jsem se jal vyzkoušet. Zaškrtit si ruku "zavalenou kamenem" pomocí zubů bylo zajímavé a po správném utažení velmi nepříjemné - funguje to. Dokončení amputace pomocí švýcarského nožíku jsem se rozhodl odložit na příště.

Kdo chtěl si mohl vystřelit pár šípu s mého kladkového luku. Leč bohužel se nám nepodařil zajistit kvalitní střelecký prostor a tak se více času hledali šípy, nežli se střílelo. Vědecky jsme dokázali, že kupky sena šípy nezastaví...

Poté jsme se vyrazili slunit k místnímu rybníčku. Bylo pěkné počasí, takže jsme většinově naskočili do plavek. Navíc jsme sebou přivezli loďstvo i letectvo. Pro pobavení se Necro rozhodl pokračovat ve zdravotnickém workshopu a profesionálně si pořezal prsty - Sof jej poté kvalitně odoperoval. Bohužel neprovedl kyretáž. :(

Já jsem si hloubkovým potápěním způsobil přetlak v hlavě - a došel k pocitu, že mi vybouchnou ušní bubínky - což se bohužel postupně zhoršovalo až jsem po příjezdu k chaloupce raději strčil hlavu do spacáku a špunty do uší (Toudiho dar z loňského vemena) a potichu trpěl. Naštěstí se to časem zlepšilo a já se mohl vrátit do kolektivu oslabit bolest popíjením vody. :D

Večer jsme si pak zopakovali Chekyho přednášku o rostlinách z Junktownu a pokračovali filmem Six String Samurai, který u mnohých vyvolal nadšení, protože postapo s bandity vystřelující katapultem žvýkačky nevidíte každý den - já jej však viděl nedávno a tak jsem se odebral k potůčku, checknout facebook (nic zajímavého se nestalo), popíjet pivo, za jemných melodií metalcoru pozorovat hvězdy a dumat nad smyslem života.

Po filmu se vytvořil debatní kroužek o Faloutu, kultuře, světě a používání koní na různé způsoby... Ehm. Skupinka pod tíhou různě upravené vody postupně odpadávala.

Ráno jsme se vyrazili vědomostně obohatit do proslulého muzea Vidlí - kde jsme si mohli sáhnout na vidláka pro štěstí, hodit si vidlemi a uklízet kobylince - k čemuž se žádný dobrovolník nepřihlásil. :)

Při odchodu jsme s malým Justym jsme zvolili adrenalinovou cestu skrze potok, ale co čert nechtěl! Voda se ukázala být vskutku mokrá - ale alespoň jsem měl důvod chodit chvíli bosky a zapíchnout si třísku do palce!

Načeš už se balilo, chvíli se střílelo s Play3rova olympijského luku (ani tentokrát kupky sena neobstály) a pak jsem se pokusil ustřelit si palec vzduchovkou. Poté se opět balilo.

Nakonec jsme vytvořili rojnici a několik hodin hledali klíče, které si Toudi takticky ukryl mezi deky, aby nás mohl zabavit jejich hledáním - takový team building stmelující skupinu.

Rozloučení bylo v duchu agresivních vos a diskuzí na téma krmení hadů. Tedy veskrze dojemné.

Nakonec se družiny rozjeli do dalekých dálav a ta naše udělala poslední úhybný manévr před nepřítelem - přijeli jsme k moravské metropoli z východu, takticky jej objeli spodem a tvářili se jakože jedeme z Prahy. Všichni byly úspěšně zmateni.

Atom! Atom! Atom! Bůůůů...

Komplet foto: http://zombiekomunita.rajce.idnes.cz/Nuklearni_uder_2015_Nuklearna_Gula/

Chorvatsko, Baška

Strčil jsem nohy do moře

Bodla mě vosa.

A pak jsem si vzpomněl na to, že neumím plavat.

Zatím jsem u moře nebyl a popravdě mě ani nějak nelákalo, ale nějakým způsobem se dostalo na můj seznam. A když jsem uviděl nabídku mikrovýletu do Chorvatska, tak bylo rozhodnuto. Co je na seznamu... Však to znáte.

A můžu říct, že to bylo fajn. Ostatně jako vždy.

Cesta byla standardně autobusová. Začala tříhodinovým zpozděním a výměnou dvoupatrové autobusu za starší kousek - jenž už nastoupil cestu svého pozvolného rozkladu. Tablety, pohodlí ani horká čokoláda se samozřejmě nedostavili, ale není na co si stěžovat - stálo to ušmudlaných 999 Kč na osobu - tam i zpět. Ano - platila se jen cesta, program, pojištění, potraviny si každý zajišťoval sám. Prostě absolutní lowcost. Odhad ceny cesty dle Student Agenci je 2400 Kč, více jsem nepátral.

Pobavilo mě, že někteří spolucestující hned po nástupu naplnili legendu o řízcích s chlebem - a mám pocit, že jsem je zahlédl i na pláži. Naše výprava bohužel tuto Českou tradici nedodržela a vezla si jen jablka a banány.

Hned zrána bylo co pozorovat i s okýnka autobusu - serpentiny, útesy, skaliska, díry, lesy, kamení, pobřeží, kamení, kamené zídky, suchá tráva, kamení... To u nás prostě nemáme. :)

Dorazili jsme v plánovaný čas - tedy v osm hodin. Autobus nás vysadil na parkovišti jednoho z hotelů, asi tři minuty chůze od moře. To bylo krásně čisté, průzračné a slané! a pochopitelně plné lidí (a agresivních vos). Ale naštěstí stačilo jít kousek stranou a člověk měl trochu klidu.

Historická část městečka byla pěkná, úzké uličky, malé dvířka, všude samé schody - mají svou atmosféru - zbytek města postavili v poslední letech a jde hlavně o generické vilky, hotely, restaurace a ošklivé kempy. Městečko je svou velikostí srovnatelné s většími českými vesnicemi. Líbilo se mi, že bylo hezky udržované - hlavně skrze množství turistů překvapí jeho uklizenost.

Navštívili jsme také místní park a zkusili okouknout pár památek - zely prázdnotou. Lidé tu buď leží na pláží anebo se v kempu/apartmánu koukají na televizi. Tenhle typ dovolené není prostě nic pro mě a tak jsem měl radost, když jsme potkali pár lidí jenž se procházeli po zdejších hřebenech.

Co se koupání týče. Tak to bylo fajn.
Až jsem si říkal, že by bylo dobré chodit k vodě častěji než jednou za tři roky.
Voda byla slaná. Pálila v očích. A zároveň byla na žhnoucím slunci osvěžující.

Slunce bylo pekelné a zjistil jsem, že když si veganským krémem na opalování namažete jen ramena - tak to nestačí... Ale naštěstí jsem obdržel snesitelnou míru s červenání... :)

Dopoledne jsme byly na jedné straně, kousek od lodí a užívali si relativní klidu (narozdíl od středu pláže) a poté jsme se šli skrýt před sluncem pod útes na straně druhé. Přečkali jsme nejsilnější sluníčko a znovu se okoupali. Pláže jsou tam ryze kamenité (pod útesem ultra kamenité) a brzy jsem pochopil proč má na sobě tolik lidí koupací botky. Zkuste se projít pár metrů po kamení po hodině ve vodě... Je to dřina. :D

Být na místě více dní, tak vyrazím na procházku po přírodě - hlavně tedy po místních skaliskách, které jsou protkány stezkami od českého svazu turistů. Více než jeden den bych na té pláži asi nevydržel.

A co vy? Byly jste u moře? Naplnili jste řízkovou tradici?

Junktown!

Špína. Utrpení. Hlad.
To je Apokalypsa.

A já měl tu čest zúčastnit se prvního ročníku festivalu, který umožňuje si to vyzkoušet...

Město

Poslední útočiště lidské rasy, město Junktown.
Město kde panuje řád, radost a pohoda.
Jen občas někdo někoho ubodá ve spánku a ukradne mu boty.

Obchodníci se snaží prodat své cetky, konzervy a radioaktivní ovoce. 

Po cestách se prohánějí rezavá auta a motorky. 

Lidé posedávají kolem ohnišť a pojídají fazole. 

Utrácejí peníze v kasinu anebo popijí černý mok v místní kavárně. 

Zamilovaní se procházejí bažinami. 

A v dálce se ozývá střelba s revolverů, pušek i děl. 

Město hnije. A tak je to správně. Tak to má být. 

Motel Junktown

Špinavá díra na samém okraji města v jehož podzemní části se ukrývají kanibalové. Náš pokoj se pyšnil absencí dveří, šedými stěnami a jednou hnijící matrací - jenž jsem si ukořistil.

Byl to zatím asi nejlepší hotelový pokoj, který jsem měl zatím tu možnost obývat.
Navíc se skvělými spolubydlícími kombinující členy Zombie Komunity a obyvatelé Vaultu šílené brahmíny. Prostě luxus pro osm lidí - však posuďte samy:

Nejkulturnější kultura

Studený bunkr. Staré zrnité televizory. Pódium se sudem a fousatým muzikantem. 

"Ještě jednu! Ještě jednu!" Skanduje dav. 

"Jakou chcete?" Ptá se životem znavený umělec.

"Prázdnou plechovku toulenu! Ta je nejlepší! Ááááh!" Volá nějaká drobná blonďatá slečna.

Umělec začíná. Pouští své elektronické náčiní a do rukou bere plechovku. Bouchá do ní, občas rukou, občas o sud (do kterého semtam kopne), vznikající hudba proniká do ušních kanálků obecenstva. Dav si užívá euforii této klasické písně...

Jiné představení. Jiný den. 

Pekelné zvuky mě přilákaly do bunkru. 

Jeden umělec leží na zemi, svíjí se u notebooku a kvičí do mikrofonu. 

Druhý kolem něj podivně poskakuje a také něco řve.

Třetí stojí u sudu a snaží se ty dva přervat nějakým technem.

Výsledný rachot trhá uši. 

Lituji, že jsem si to nenatočil. 

Ale nebojte, kromě absolutní špičky umění došlo i na pár rockových věcí, slezský elektro rachot BBYB (viz můj historický rozhovor s Melodky), sportovní klání v kruté hře zvané Jugger a nějaké ty ohňové show, tance, výstavy obrazů a fotografií. 

Kino

V nádherném Futorografu jsem měl tu čest shlédnout konec klasického Mad Maxe (to je vážně tak blbej film? :D), konec jeho druhé části a samozřejmě klasický film "Surfový náckové musejí zemřít", ve kterém nacisté kradou kabelky na pláži a nakonec zabíjí jednoho černocha - jeho matka se pak vyzbrojí granáty a dá jim co proto... Je to ještě blbější než to zní. Nedívejte se na to!

Také tam byl povedené a vtipné postapo "Chlapec a jeho pes" či "Six String Samurai", jenž pojednává o tom, že Rusové vybombardovali Ameriku atomovkami a Elvis se stal králem - a po jeho smrti vyráží všichni kytaristé skrze pustinu stát se jeho nástupci... 

Prostě samé kvalitní pokoukání. 

Kromě toho jsme mohli vidět i pár fajn přednášek/diskuzí, například na téma Urbex či Jídlo v postapo světě od pana Chekotaye, kterou jsem se uvážil i zaznamenat pro budoucí generace.

Celkově to hodnotím pozitivně. 

Parádní atmosféra. Zábava. Kultura. 

Skvělý lidé. Skvělá dovolená.

Tak snad zase za rok. 

Zombie kemp 2015 - Jižní Morava

Pro pořádání šestého Zkempu jsem zvolil prostředí jižní Moravy, což je na první pohled nezajímavá placka plná kukuřice, hrášku a krásně žluté řepky ale i tady se dají najít příjemná zákoutí pro potěchu očí a nohou.

Navzdory mým očekáváním se sešlo příjemné množství dobrodruhů, kterým se nechtělo strávit víkend v záři monitorů a tak raději vyrazili do divočiny posbírat pár nových zkušeností a zážitků. Takže jsme po příjezdu tvrdě dřeli s kosou (většina poprvé v životě), budovali ohniště a udělali si lukostřeleckou soutěž v terénu - pět šípů, pět terčů, tři stanoviště, jeden vítěz. Což se mi osobně líbilo a po roce střílení na statický terč už asi nebudu chtít jinak. ;)

Během vycházky - kterou nám zpříjemnil déšť - jsme si udělali drobné "workshopy" na téma čištění vody, plynové masky, ochrana před radioaktivitou, taktické ultracool kompasy a odvážní hrdinové si vyzkoušeli jaké je to být spoután kovovými želízky.

Po vycházce jsme se rozloučili se dvěma účastníky a vyrazili prozkoumat místní restaurační zázemí. Po občerstvení jsme prošli vesničkou, omrkli rybník, proběhli kolem hřbitova a šli si popovídat s ovcemi, daňky a pávy na místní farmu. Nutno říci, že nebyli zrovna komunikativní.

Večer jsme vybudovali kemp, kdo chtěl si dal další kolo na střelnici a pak jsme usedli k ohništi a počali hodovat... Noc byla teplá a příjemná, takže strávená hezky pod širákem, v autě či ve stanu zabalen v ovčích rounech - každému dle jeho chuti.

Ráno jsme posnídali, já si střihnul další série lukostřelby po které jsme přesedlali na soutěž ve vzduchovce... Osobně mě překvapilo na jakou vzdálenost jsem byl schopen zasáhnout plechovku, ale stejně jsem vypadl jako první. :)

Také nás navštívila policie, protože se nějakému aktivnímu občanu nezdála naše přítomnost - samozřejmě jsem měl veškerá nutná povolení, takže nás nepostříleli. ;)

Nakonec jsme vyrazili na další vycházku po místních přírodních pamětihodnostech, oběhli lesy a pole a vyrazili domů.

Letošní Zkemp byl již klasicky povedenou akcí. Zase trochu jiný než všechny předchozí.
Tak jak to má být.

A na příštím můžete být třeba i vy!

GameJam10 a Barcamp 2015

GameJam - akce proběhnuvší v novém Brněnenském Impacthubu. Obojí má tak dokonalou propagaci, že jsem o nich dříve neslyšel ani když se o tyhle věci zajímám. Tak naštěstí jsem se dozvěděl.

Každopádně je to moc pěkné místo v centru Brna. A akce byla taky zajímavá, jen mi přišla organizačně ne úplně zvládnutá. Ráno jsem si střihnul dvě přednášky - jedna byla streamovaná z youtube (Raspberry a Win10) a druhá opravdu zajímavá od Seznamu (Mapy, vývoj foto aut atp.) nebyla ani uvedena na programu. Pak jsem dal oběd, osahal si Windows 10, věnoval se networkingu a odskočil domů chvíli pracovat.

Vrátil jsem se asi hodinu předtím, než měla začít přednáška na téma "Propagace videoher", dal si večeři a nějakou tu hodinku si četl v oranžovém křesílku. Přednášky jsem se nedočkal.

Osobně to hodnotím jako fajn akci. Jsem rád, že jsem se tam šel podívat.

Brněnský Barcamp už je na druhou stranu tak zaběhnutou akcí, že tam občas nebylo k hnutí.

Minulý ročník jsem vynechal skrze TWD Larp, ale tentokrát jsem si to nenechal ujít a opět nelituji. Sice jsem s technických důvodů přišel pozdě a nestihl tak Workshop o Drupalu, ale musím říct, že všechny letošní přednášky na kterých jsem byl byly dobré.

Třeba takový Jan Řezáč, kterého jsem dosud znal jen s jeho knihy "Web ostrý jako břitva", anebo SEO, které zachraňuje životy, výsledky s projektu oslovování děvčat na ulici a také "Jak prezentovat aby vás ostatní poslouchali", kde jsem se dozvěděl něco o jezdeckých sedlech a krmení koňů byly prostě přínosné. :)

Prostě mám tyhle akce rád. Člověk si na nich vždy rozšíří obzory. Doporučuji.

Na koloběžce do práce

Dlouhou dobu jsem uvažoval a přemýšlel nad pořízením nějakého vozidla, které by mi usnadnilo každodenní pohyb a hlavně omezilo čas trávený v MHD. Prostě něco na dokrtání se do práce a zpátky. Znáte to. Každý den se tlačíte, stojíte, čekáte, sedíte, koukáte z okýnka, snažíte se nevnímat ty unavené tváře kolem a přemýšlíte jak se vám zase do té práce nechce.

Minulý rok jsem to práce měl trochu dál, než teď. Takže byly ve hře myšlenky i na motorové vozidlo například nějaký skútr, ale dostal jsem se jen k testování kola. Naštěstí. Jinak bych už byl asi dávno polámanej někde ve křoví. :)

Nakonec jsem zůstal jen u toho, že jsem začal chodit část cesty pěšky a párkrát dokonce šel cestu celou. Bylo to povznášející a ve výsledku to nezabralo o moc více času než tlačení se v MHD a čekání na přestupy. Doporučuji i vám zkusit vyrazit na procházku.

Letos jsem změnil pozici kanceláře a hle! Chodil jsem každý den pešky po cyklostezce, neboť při cestování skrze MHD nachodím cirka stejnou vzdálenost a taky to stejně blbě trvá... Přišel čas na vozidlo.

Kolo jsem skrz absence stojanů a šílenou představu, že jej každý den nosím do schodů a ze schodů zavrhl (a taky je to strašně nebezpečný stroj) a počal se dívat po něčem jiném, menším, lehčím a bezpečnějším. Vždy mě lákaly koloběžky (a dokonce jsem si jednu "zrekostruovanou" před lety pořídil za stovku na Aukru, ale vzhledem k tomu, že se nedala používat, ještě pořád leží někde ve sklepě) a tak jsem zkusil skate. Při základním kurzu mě ta dřevené placka zákeřně shodila na záda a jen díky svým ninja reflexům jsem si nerozkřápl hlavu - nuže, tak jsem se aspoň trochu svíjel a nemohl dýchat. Tím jsem skate vyškrtl se seznamu bezpečných vozidel a zbyla na mě koloběžka.

Dlouho jsem vybíral. Malá kolečka? Malé, lehké ale blbě se na tom jezdí. Velká kola? Velké, těžké ale dobře se na tom jezdí. A asi po třetí návštěvě obchodu a třistapadesátém prohlížení e-shopů to přišlo - FaceBook byl pro jednou užitečný - a já tam uviděl zprávu od známého, že se kvůli plánovanému stěhování zbavuje věci - a mezi nimi byla i koloběžka - s velkými koly.

A tak jsem do toho v rámci pomoci bližnímu svému i sobě šel.

A nutno říci, že po prvním nasednutí jsem se zaláskoval - bylo to první vozidlo, co se mě nesnažilo shodit anebo vybourat. :D

Ale pozor. Musím upozornit, že jízda na koloběžce je skutečná dřina - ze začátku jsem se šíleně zadýchával, potil a trpěl ale po pár týdnech tréningu už se dovezu do práce do deseti minut a považuji jízdu za příjemné ranní protažení.

Takže za mě můžu jedině doporučit.

PS: A dá se na tom večer dojet do hospody, pak do druhé hospody a nakonec i domů. :P

The Walking Dead Larp 2015

Doktor Harry Stevens byl na své první výpravě, byl nervozní, měl strach ale dělal to pro záchranu své ženy, které hrozilo nebezpečí od Guvernéra. Kdyby jen tušil, že o pár hodin dál projde bránou do pekla...

Nečekány útok hordy zahnal jeho skupinu přímo do pasti několika šílených žen. Probudil se svázán s pytlem na hlavě ve špinavém sklepě. Naštěstí byl doktor a proto jej propustili ven - mířili mu pistolí na hlavu, ale ani je nenapadlo, že má u sebe schovanou dýku, kterou se rozhodl v nestřežený okamžik použít. Poprvé v životě někomu držel nůž u krku, poprvé v životě někoho postřelil... A to netušil, že den teprve začíná.

S vystrašené osoby, která by ani mouše neublížila se postupně stal člověk ochoten mučit zajatce a mířit pistoli na hlavu svým spojencům. Jen aby přežil.

Stejně nepřežil. Zemřel roztrhán na kusy v temných chodbách podzemního komplexu...

...

Druhý ročník akce byl prostě parádní!

Skvělý lidé, napínavé momenty, adrenalin, úžasný areál...

Měl jsem sice velké obavy zda se akce vyvede, ale díky organizátorovi a skvělému prostoru akce prostě stála za to a vůbec nelituji času ani penízků.

:)

Moje fotky zde: http://zombiekomunita.rajce.idnes.cz/The_Walking_Dead_Larp_2015_-_Ruda_zona/
A větší hromada fotek od Patrika Cvaka: http://pwx.rajce.idnes.cz/TWD_larp_II_Ruda_zona a tady http://pwx.rajce.idnes.cz/TWD_larp_II_Ruda_zona_dalsi_fotky/

První ročník zde: http://fajrs.blogspot.cz/2014/06/the-walking-dead-larp.html

Web akce: www.zombielarp.4fan.cz 

Fotky od JWK: