pátek 25. března 2011

iPhone programátor

0 komentářů
Tedy spíše bych měl napsat "Objective C" programátor, ale to by asi většině hned nedošlo o co jde. Mno, o co teda vlastně jde?

Tento semestr musím vypracovat nějakou větší samostatnou práci. Dostaly jsme nabídky z mnoha témat jako např. analýzy dat, webový tex, podpora rozhodování, rozšířená realita... ale mě nejvíce zaujala tvorba aplikací pro Iphone/Ipad - proč? Tak nějak mám rád mobilní zařízení a věřím jejich budoucnost - sám mám tablet s Androidem a je to super věc, z čehož by mohla vyplynout otázka:"Proč sis vybral iOS, když sis na něho snad nikdy nesáhl a máš Android?"

Odpovědi by mohly být následující:
  • Objective C je podobný C++, na Android se dělá v Javě
  • Na Android můžu začít programovat kdykoliv, na Iphone nikoliv, neb se to prakticky dá dělat jen macu, který nemám.
  • V nabídce jsem zahlédl Android, ale nikdo to neřekl nahlas
  • Sympatičnost vedoucího, kterého znám ze dvou semestrů C++
  • A už zmiňovaná víra v reálnosti možného budoucího uplatnění
Co vlastně budu programovat? V podstatě takovou malou databázi, která uživateli umožní vést si TODO, knihovnu, inventuru čehokoliv atp. s možností exportu do csv... Prostě taková užitečná aplikace vhodná pro spousty věcí. Záměrů jsem tedy vypracoval víc např. aplikace pro správu výdajů a příjmu (to je v podstatě podobné jako nakonec dělám), nebo tvorba pozvánek (dělá kolega).

Chtěl bych Vám ukázat nějaký rozdíl mezi C++ a Objective C. Tak třeba na funkci:
C++
void CoJeVetsi(int a, int b){
if (a>b) {cout << "vetsi je a" } else {cout << "vetsi je b"};
}

objekt->CoJeVetsi(5,7);
Objective C
-(void)JeVetsi: (int) a nebo: (int) b{
if (a>b) {printf("vetsi je a") } else {printf("vetsi je b")};
}

[objekt JeVetsi:5 nebo:7];

Pozn.: nesnažte se to nějak kompilovat ;)

Jak vidíte ObjC se pokusil převést zadávání parametrů do "lidské řeči", přidal pár závorek (kulatých i hranatých) a spousty dalších změn. Zatím nemám příliš nastudováno, ale v celku se mi to líbí a doufám, že nenarazím na zapeklité problémy. Nejhorší je, že nemám MAC a tak jsem dnes u jednoho seděl v laboratoři virtuální reality, jenže bohužel neměl Iphone SDK, přístup na internet a nakonec se nějak porouchal i kompilátor :D Takže jsem toho zatím moc neudělal a pokračovat budu až v úterý - kde chci zvládnou iOS - tvorba rozhraní, butony, labely atp.

pátek 18. března 2011

Pacman na zdi!

0 komentářů
Už druhým rokem bydlím na kolejích, stále ve stejném malém pokoji a už tak nějak (asi věkem) toužím mít něco "svého", a tím nemyslím svoje oblečení a notebook, ale věci hmotnější. Tou první byl stolek (a ten je úplně úžasný - kdo zná, tak ví, že o něm rád básním), další byla ručně vytvořená polička (dřevěná deska ze Znojma na plechovkách), následovalo pracně donesené kancelářské křeslo a pár dalších drobností. Ale teď přišla na řadu opravdu viditelná změna.

Před delší dobou, jsem snad na krevetě zahlédl obrázek od Makana? Na kterém byly na zdi Space Invader a od té doby ta myšlenka neopustila mou mysl. Když se pak podobné téma objevilo i na Chytrákovy - bylo jasno. Ihned jsem kontaktoval sestru, že budu chtít něco nakreslit...
Jak to dopadlo vidíte na přiložené fotografií a musím s Vámi souhlasit - Je to docela hrozný! Ale přesto úplně super. Zatím tedy neznám moc názorů ostatních, protože to reálně viděl jen spolubydlící, ale ty stejně nejsou k ničemu důležité. Mám z toho docela radost, protože tohle veledílo vymanilo můj prostor se stovek dalších ctrl-c a v pokojů a navíc jsem u tvorby dobře bavil ;)

úterý 8. března 2011

Týdenní časové měření

2 komentářů
Protože trpím extrémní leností a mé ambice jsou dost velké, tak se už delší dobu zajímám o cíle, plánování, time management atp. A občas již pozoruji dobré výsledky, i když lenost stále mnohdy vítězí. A prakticky z toho důvodu jsem si jeden týden dělal statistiky o svém využívání času. Zapisoval jsem si to vcelku podrobně a nakonec jsem si z toho vytvořil následující graf.

Jak vidíte většinu času mi pochopitelně zabírá kategorie „život“ (Spánek, jídlo, hygiena atp.). Druhou největší kategorii je flákání (web, filmy, čtení, tlachání…) a o zhruba stejně celou část se dělí škola a různá práce (programování, psaní, video…). Což je ve výsledku docela nepřekvapivé.

Možná se může zdát část „flákání“ příliš velká, ale na druhou stranu člověk nemůže jen spát a pracovat, odpočinek je prostě důležitý. Ale určitě by bylo možno trochu optimalovat. Například nesledovat všechny fóra devětkrát denně, ale třeba jen třikrát, facebook stejně tak, protože se tam za tu většinou stejně nic zajímavého nestane. Podle měření jsem tam strávil nějakých 11 hodin! Například čtení (knih) jsem se věnoval něco přes tři hodiny a psaní cca hodinu a půl. Příprava do školy zabrala hodiny čtyři. Spánek pak hodin šedesát… nebudu vás zatěžovat detaily, a raději se zeptám: “Jak jste na tom vy?“

pátek 4. března 2011

Cesta krve do nočního klubu až na věčnost

0 komentářů
Můj nejoblíbenější spisovatel? Jiří Kulhánek? Nejspíš, protože od tohoto úspěšného českého autora jsem přečetl nejvíce knih a stále nemám dost.

Začalo to cestou krve, na niž jsem tehdy narazil na zombie fóru, což naznačuje, že v knize jsou zombie. Stáhl jsem a nahrál do telefonu (cena jedné knihy se pohybuje kolem dvou tisíc) a dal se do čtení... Ocitáme se v lehké budoucnosti, kdy ekologie vítězí nad lidským životem a náš hrdina vyráží na lesní chatu, aby se mohl opíjet u béčkových filmů. Jenže právě v tu chvíli se něco stane! Hrdina je napaden masožravou srnkou. Co se stalo? Proč ho chtějí sníst? Co jsou zač ty létající popelnice? Jak se příběh vyvine? A další odpovědi se dozvíte v knize, kterou velice doporučuji. Hrdinu sledujeme několik let během, kterých procestuje půlku Evropy a Afriku (minimálně dvakrát a to i pěšky). Dočkáte se spousty akce, vtipů, dobrodružství a fyzických i psychických změn hrdiny, protože to rozhodně není žádný nesmrtelný superman.

Po dvoudílném eposu jsem se pustil se do autorovy prvotiny: "Vládci strachu", která mě opět chytla hned první kapitolou. Vypráví o několik století žijícím upírovy, který většinu svého života prchá před lovci - jenž ho zase jednou našli. U knihy si opravdu budete připadat jako u akčního filmu. Opět procestujete půl Evropy, ale místo Afriky se vydáte na velké finále do Ruska. Jediné co mě přišlo tak trochu škoda, že většina postav scénu brzy opouští - pronásledovatelé ohledy zrovna neberou - ale na druhou stranu to zase vyvolává pocit, že jsou to fakt svině ;)

Po delší odmlce čtením jiných knih, jsem se rozhodl zkusit opěvovaný Nočního klubu. Trošku jsem se bál, protože jsem opravdu netušil o co v knize jde. První kapitola mě ale opravdu vtáhla! Noční klub, je totiž tajná skupina bojovníků, která se už několik staletí stará o ty nejhorší zločiny, které se dějí v naší zemi. Hlavní postavou je pochopitelně jeden z nich, ve svém veřejném životě je to spisovatel, jenž napsal "Upíry" (rozuměj vládce strachu) a brzy zažije velký zvrat ve svém životě... Nechci moc prozrazovat, ale během několika let trvajícího dobrodružství opět procestujete Evropu (zase jinou část) a podíváte se do Asie a Japonska. A já si tu cestu opravdu užil.

Knihy doporučuji hlavně těm, kterým nevadí trochu (někdy hodně) přehánění, troška toho násilí, černého humoru a hlavně akce, ale to nevylučuje, že i ostatní si knihy mohou užít. Autor má ještě sérii "Divocí a zlý" a nejnovější knihu "Stroncium", ze kterými jsem zatím neměl tu čest. Momentálně čekám na "Vyhlídku na Věčnost", která je bohužel neustále odkládána - jinak by už byla v mé skromné knihovničce, neb očekávám něco ve stylu perfektního nočního klubu. Občas čekání vyplním povídkami, doporučuji například: "Reportáž psaná ve svěrací kazajce" o jednom králíkovy :) a jinými spisovateli, kteří "následují" jeho styl, ale o těch až zase příště.

úterý 22. února 2011

Sedmé narozeniny

1 komentářů

Je tomu tak. FireHead slaví sedmé narozeniny, což ho jisto jistě posouvá k těm nejdéle existujícím (aktivně) vývojářským týmům (či spíše jednotlivcům) na české scéně. Dalo by se namítat, že aktivita v posledních letech poklesla a musí se přiznat, že je to pravda. Kde jsou ty časy dvanácti her za rok? Kde jsou ty časy, kdy se dalo sednout a za tři dny dokončit hru? Odešly… Jednak už tak nějak není to potřebné zapálení, jednak je těch různých projektů povícero a jednak už vývojář sám cítí potřebu určité kvality – a tím více ztrácí chuť, protože odchytávání detailů rozhodně není taková zábava jako tvorba samotná. Mno a samozřejmě je tu také staří, kdy jeden nemá tolik nervů všechno dělat sám, leč pomoc z komunity je rovná nule… takže jen čeká a čeká a po zklamání zase čeká, v doufání, že alespoň těch pár pixelatých obrázků mu někdo pomůže udělat… a tak si dlouholetý vývojář občas zapne dávno zakoupený program, se kterým strávil pěkná léta, něco si v něm prokliká, vyzkouší, uloží a zase odloží. Jde mu to pomalu, ale k cíli – k cíli se přecejen nezadržitelně blíží.

Nuže, pokus o lehce poetické postěžování si nad současnou i dlouhodobou situací autora, s jemnou oslavou sedmileté existence něčeho co kdysi dávno vytvořil.

pondělí 7. února 2011

Výměna procesoru v notebooku

2 komentářů


Bylo nebylo, jednoho hezkého dne se k mému čtyři roky starému notebooku přiblížilo dvou-jádro. Nebylo tedy úplně první, ale to minulé se jen velice těsně (o jednu nožičku) nevešlo do patice a kladivo nebylo po ruce :)... Notebook byl znovu smontován a než přišel na řadu jiný procesor zůstal na krytu jen jeden šroubek - ostatních pět již putuje různě po světe, jeden z nich například cink-nul o stůl při jemném mlácéní do klávesnice, stejně jako několik kláves. Vraťme se ale k tématu. Nb pracoval z již s tři roky nainstalovaným systémem Winxp, který před operaci běžel už 32dní v kuse! Přičemž nacestoval spousty kilometrů, a byl plně využíván přibližně 16h denně - nezhroutil se. Leč bohužel si výměna procesoru vyžádala vypnuti. Poslední šroub z krytu vyjel jak po másle a od posledně uvolněný chladič také. Proběhla výměna a dvou-jádro zapadlo! Vyvstalo několik otázek např. Poradí si s ním deska notebooku, který patřil mezi lowend už v době výroby? Zvládne to bios? Shoří to?

Naštěstí všechno dopadlo dobře, jenže win doporučil instalaci ovladačů, aby zařízeni mohlo fungovat správně). Následovalo virtuální vložení disku, neb mechanika před mnoha lety nezvládla vypalováni za chůze - což je smutné, neb disk zvládl plnou práci i při chůzi (poskakování) po zoraném poli... Mno, instalace dopadla v dobře a počítač byl restartován. A tu se stala chyba!
Win nestartuje!
Nouzový režim nestartuje!
Obnova záchranného bodu nestartuje!

Takže win se kterým bylo několik let krutě zacházeno, jež vydržel i mazáni systémových souborů a častý dlouhodobý běh nakonec zabila instalace oficiálních ovladačů, která dopadla dobře... je to smutné, ale podle později zjištěných informací je to běžné.

Naštěstí jsem si cca týden předtím nainstaloval Ubuntu 10.10, běžící na novém a zajímavém grafickém prostředí Unity. V podstatě se trochu tváři jako mobilní OS. Což se mi opravdu libí, bohužel jsem byl velice hamižný a systému přiřadil pouhé tři gigabajty, takže se po doinstalováni pár aplikací setkávám s otravným hlášením o padesáti zbývajících megabajtech. Jinak mě system zaujal, je velice použitelný a jsem rád, že si ho takto musím "ošahat" - blíže ho popíšu v nějakém článku.

Ale samozřejmě musím vyřešit win - asi zkusím w7 - až si někdy zažádám o licenci, ale zase si říkám aby mi zbytečně nevytáhlo nově nabitý výkon (a nebyl jsem na tom jako předtím), neb dvoujádro (1,66Ghz 2Mb cache) patří již mezi starší kousky (novější už nepasuji) abych si při tom střihu videa a podobných záležitostech pomohl - na hry mám Onlive, starší kousky a freeware.

Jsem zvědavý jak výrazné bude zlepšení - jestli nějaké ; )

středa 2. února 2011

Hrozný? Mno,

4 komentářů
Chtěl jsem Vám povyprávět o tom, jak se mi nedaří, všechno se hroutí a nevychází, ale než jsem se k tomu dokopal tak to přešlo a teď už to nevidím tak pesimisticky.

Jak jistě víte zkouškové je v plném proudu neboť jsem včera šel na řádný termín z počítačové grafiky, ano opravdu jsem byl 1.2. na prvním termínu, proč? Protože jsem dlouhou dobu nebyl schopen sednout a udělat nějakou scénku (obrázek níže), možná protože jsem se rozhodl použít legální cestu – Blender, místo na cvičeních používané a uživatelsky velmi příjemného Rhina. Bojoval jsem s Blenderem tak nějak v průběhu semestru, ale pořád se mi nedařilo nic kloudného stvořit – ústředním motivem muselo být něco s dříve prezentovaných piktogramů – poté jsem dostal nápad a za chvíli dal dohromady ten domeček se sekerou… Ten jsem odeslal společně s fraktalem a čekal na zápočet, leč bohužel mi jako na potvoru nepřišel e-mail s upozorněním na změnu v záznamu v ISu, který normálně chodí i v případech kdy se nic nezmění a tak jsem si včas nevšiml, že mám poslat rendery v jiném rozlišení, tak jsem tedy prozkoumal Blender ve snaze zjistit jak výsledek vyblejt do souboru – předtím jsem používal printscreen :D Následující den jsem vstával v šest hodin, abych se mohl případně ještě přihlásit a mačkal jsem f5… zápočet jsem dostal až o den později. Zkoušku jsem samozřejmě úspěšně složil, protože jsem byl schopen naučit se všechny algoritmy komprimace, ořezávání obrázků, vykreslování, stínová, ukládání modelů a podobné strašně užitečné věci.

Dneska jsem si zaskočil na ústní s počítačových sítí, kde jsem se sebe udělal pěkného vola, ale protože mi prostě jedna část testu vždycky dopadla o bod hůře, nebylo jiné možnosti. S klidným svědomím můžu říct, že na sítě jsem se opravdu ale opravdu moc připravoval, učil jsem se, projížděl jsem přednášky od zespoda i seshora a dělal si u toho výpisky, protože jsem věděl, že to není zrovna moje silná stránka… Takže mě pochopitelně první pokus zklamal a druhý ještě víc (zbytek testu jsem si zlepšil). Na praktickém zápočtu jsem bez problému zapojil a nastavil dvě Vlany pro menší síť ze dvou switchů, ale teoretickou část jsem si dal dvakrát… Neměl jsem problém naučit se SMTP, FTP, SSH, FDDI, DHCP, LAP, PPP, L1-L7 a čtyřicet dalších vzájemně propojených zkratek a podobných hovadin, ale když se mě někdo zeptá jaké Bity IP záhlaví jsou nastaveny na jedna při navázání tcp spojení? A právě s tím jsem dneska bojoval… Nakonec jsem to zvládl velice těsně, zřejmě kvůli DNS, TLD, SLD a reverzním dns záznamům, kde jsem se trochu chytal. Uff, mám sítě za sebou a dvojku si dávat nebudu ;)

Zítra mě však čeká pěkná sračka – Programovací techniky. Ne, že by mi vadilo programování. Ne, že by mi vadil pascal. Ale když většinu předmětu tvoří v realitě snad nikdy nepoužitelné věci, tak se mi to nelíbí. Neříkám, že jsem se v předmětu pár zajímavostí nedozvěděl, určitě ano, ale kdyby nám daly alespoň nějaké skripta, nebo alespoň přednášky. Víte, jak si představuje kolega přednášku s programování? Textový soubor s nadpisy a necelými a nefungujícími zdrojovými kódy, které komentář neviděly ani zdálky.

Malá ukázka, něčeho jednoduššího:

O rekurzi

Vstup: řada čísel, výstup: součet vstupní řady.

S = a1 + a2 + ... +aN

S:=0;
while {není konec dat} do begin{získej hodnotu a}
S:=S+a
end;

Jiná definice:
Si = Si-1 + ai
S0 = 0

Na skriptech se už prý tři roky chystají usilovně pracovat, leč zatím nedaly dohromady ani jednu větu, neboť čekají na schválení (a zřejmě finanční odměnu)… Asi bych se být vytížený profesor, taky nezatěžoval s přípravou studijních materiálu, když si mimo výuku můžu hrát v kabinetu solitare. Kdyby alespoň ty přednášky! Jak rád vzpomínám na C++, kde byly dobře a přitom jednoduše udělané, takže fungovaly i bez výkladu, a není problém do nich nahlédnout a cokoliv si dohledat.

Nezbývá mi bohužel nic jiného než si procházet zápisky se sešitku a „přednášky“ na netu, abych si zítra mohl znovu vyzkoušet stvořit odpověď na otázku typu:

Uvažujte abstraktní datový typ "Řídké pole", jehož složkami jsou celá čísla s majoritní hodnotou maxint. Rozsah možných indexů pole je -miliarda až plus miliarda. Pro představu uvažujte, že v takové struktuře je typicky uloženo nejvýše půl promile jiných než majoritních hodnot. Implementaci proveďte tabulkou s rozptýlenými hesly, kde klíčem bude index prvku v původním poli. Napište pouze operaci s názvem Hodnota, která dodá hodnotu uloženou v řídkém poli na základě zadání indexu v jejím parametru. Je-li zadán index mimo stanovený rozsah, operace zavolá proceduru Error, jejíž tělo nezapisujte.
Ovšem neříkám, že se to udělat nedá a že bych tomu nerozuměl, leč mě předmět tak nebavil, až jsem se na to takříkajíc vy*ral, takže případné opakování bude jen má chyba ;)

Ale ne jen školou živ je člověk. Například mi dělá neskutečnou radost, že můj čtyři roky starý notebook, se tři roky starou instalací WinXp běží už 31 dní v kuse! A to bez problémů. Teda nedávno jsem smazal nějaké systémové soubory, tak jsem se potýkal s hláškou o vložení instalačního Cd, ale dostatečně jsem to ignoroval a tak to zmizelo: D Ale zítra budu muset stroj zřejmě vypnout, neb by měl přijít nový procesor a tak se ho znovu pokusíme zapojit… Minule se skoro povedlo, bohužel testovaný procesor nechtěl zapadnou úplně – na jedné straně byl přehozen jeden takový ten pozlacení hajzlík… Tak třeba to tentokrát vyjde a upgrejduju na dvoujádro. Což nechci kvůli hrám, na to stačí starší či free kousky a Onlive, na kterém jsem si dneska zapařil The Ball postavený na UDK. Ze začátku mě to moc nebavilo, ale se složitějšími hádankami se to zlepšovalo a tak jsem si nakonec ten jeden level a kousek druhého docela užil. Dvoujádro chci hlavně kvůli videu, ono je sice hezký když máte HD videokameru, ale když Váš stroj má problémy to přehrát – natož stříhat – nemůžete to jaksi patřičně využít.

Mimoto se těším, až si zase udělám čas na napsání článků, jejíž témata mám v poznámkovém bloku už dlouho. Během zkouškového jsem se zmohl na jeden článek pro Krevetu, jeden pro Poweron a kupu malinkatých pro peníze. Ono psát za peníze je docela fajn pocit, i když je to jen almužna, ale zkusil už jsem i GhostWriting (7400znaků) a to bylo o něco lepší. A s tím se pojí jeden problém – a to nepřístupný PayPal s odměnou – je to opravdu hrozné, dokonce jsem svou totožnost potvrzoval i přes telefon – jediná jejich rada je „založení nového účtu“, takže to vypadá, že jsem o ty peníze asi navždy přišel… No, mám se svým psaním (i když můžete namítat, že je na hrozné úrovni) ještě nějaké plány a proto občas studuji i teorii. A také bych už měl dodělat tu učebnici co je skoro (ještě práce jak na kostele) hotová a těch pár osob co jí vidělo mi potvrdilo, že něco takového by se jim opravdu hodilo.

Dále je tu Quite, ano ten projekt od kterého jsem si dost sliboval, leč zatím to není úplně ideální, ale je to můj první Startup, takže jsem nasekal mnoho chyb, ale ze zkušeností se člověk učí. Zde jsou jak po stránce propagace (máme i placenou reklamu na stránkách s autoservisy :D) tak i moderování, kamery (chystám se do praxe uvést modré plátno) a věcích co jsou s tím projektem spjaty.

Můžete mi asi trochu vyčítat, že se poslední dobou už moc nevěnuju tvorbě her a je řeknu, že je to pravda, ale předpokládám, že to je hlavně kvůli škole – člověk pořád přemýšlí, něco programuje a dělá podobné věci, že pak nemá moc náladu to dělat i ve volném čase. I když nápady na hry stále jsou a shromaždují se v pomyslném šuplíku – nedávno jsem třeba vydržel dobrou půl hodinku pracovat na té mé slavné logické hře a bavilo mě to, ale ta chuť prostě moc není. To ovšem neznamená, že na to už kašlu. Na další semestr jsem si sice naplánoval dost práce (ne jen školy), ale byl bych rád, kdybych dodělal tu logickou hru a minimálně začal jeden projekt, který mě začíná už i strašit ve snech: D

Nepředpokládám, že se mnoho z vás dostalo až sem, tak jen dodám, že jsem třeba vypomohl založení české fan stránky o Cloncích – taková ta vcelku slavná Indie série – viz. www.clonk.4fan.cz . Ale k nadpisu článku bych ještě přidal situaci s mým nejoblíbenějším pejskem, který zničehonic dostal cukrovku, oslepl… (shodou náhod jsem právě na toto téma psal dělal ten GhostWriting), ale už je stabilizovaný a jestli si to udrží, tak s námi ještě mnoho dalších let pobude. Mno a teď mě ke všemu začíná štvát ten mizerný editor článků na bloggeru, který mi neustále rozhazuje článek, který je hrozně ale opravdu hrozně dlouhý...

Takže u dalšího článku nashledanou.