
Už hodněkrát jsem o tom slyšel, na hodinku si lehnete, třeba k nějaké pěkné knížce, dostanete za to čtyři stovky a ještě třeba někomu zachráníte život. Ale teprve když to vyzkoušel můj spolubydlící a nemohl si vynachválit pohodlnou postel jsem se odhodlal to jít zkusit.
Nu, vyrazil jsem na dalekou cestu do jednoho ze sběrných center v Brně. A velice mě překvapilo, kolikže lidí touží pomoci ostatním – bylo tam opravdu narváno. Vystál jsem si frontu a mladý pán mě, jakože jsem tam byl poprvé odkázal nahoru k sestřičkám, aby mi přeměřily žíly. V místnosti plné veselých lidí, kterým přístroje pumpovaly krev proběhl následující rozhovor:
„Dobrý den, mě sem poslaly zko..“
„Dobrý den, posaďte se a sundejte si bundu“
*Sundal jsem si mikinu*
*Sestrička si mě změří pohledem a nedůvěřivě se zeptá*
„Kolik vážíte?“
„Padesát dva kilo.“ Odpovím s klidným svědomím.
„To je bohužel málo“ Odvětí ona.
„Tak nashledanou“ řekl jsem a odkráčel pryč.
A jaké je z toho poučení? Nevěřte tomu co se píše na webu! Protože tam je uvedena Váha nad 50kilo a to mám – tedy spíše po vydatném obědě :)
800kč měsíčně(a dobrý skutek taky není k zahození), by mi jistě jako studentovy skoro samoživiteli zlepšilo měsíční rozpočet a třeba bych si mohl častěji kupovat rohlíky, ale tloustnout kvůli tomu? Naopak si někdy říkám, že bych měl ještě trochu shodit, aby mé od útlého mladí železy spojované klouby tolik netrpěly. Nu, třeba to naberu na svalech, když teď poctivě každý den cvičím. Tak třeba někdy v budoucnu.